Sedm poznatků z četby všech čísel časopisu IS

Poznej svého nepřítele. Propagandistický časopis Islámského státu nám řekne o této teroristické organizaci vše podstatné.

Mistr Sun, obecně pokládaný za spolehlivý zdroj užitečných válečných rad, řekl cosi v tomto smyslu: ?Abyste porazili nepřítele, musíte ho nejdřív poznat, protože někdo třeba kopání do koulí nesnese, zatímco jiný si ho očividně užívá.? Z naší neschopnosti porazit Islámský stát (IS) vyplývá, že jsme možná vůbec nechopili, kdo to ksakru vlastně je. Všechno, co o nich slýcháme, se filtruje přes politiky nebo experty, kteří sledují vlastní cíle (?Víte, z čeho má IS opravdu strach? Ze mě, velkého Donalda Trumpa!?). Jak se ale naštěstí ukázalo, zjistit, co chce IS, je jako zjistit, co jedí vegani: Sami vám to řeknou. Jinými slovy, IS má svůj časopis.

Vážně. Luxusní, barevný magazín jménem Dabiq se vším, co k takovém časopisu patří, včetně rozhovorů s osobnostmi a celostránkovými fotkami. A tak jsem čistě proto, abych pochopil, v čem ti agresivní pomatenci jedou, pročetl víc než sedm set stránek téhle nečekaně kvalitně spíchnuté propagandy a zjistil, že?

#7. Oficiální médium Islámského státu je dost profi

Že i Islámský stát má své vlastní periodikum, to možná není až tak překvapivé: každá šílená skupina debilních násilníků kdekoliv na světě vydává nějaký svůj leták nebo zine. Ale Dabiq, ekvivalent časopisu Time zmixovaného s magazínem People a pánbíčkařením, je něco docela jiného.

Tohle je tedy zatraceně zdařilá (byť jednoduchá) fotomontáž Vatikánu s vlajkou IS. Každé číslo má šedesát až osmdesát stran, všechna jsou barevná a grafická úprava jasně prozrazuje zkušenost a designérskou zručnost. Velká část obsahu je přesně taková, jakou byste čekali, jako třeba hutně věroučné články citující nejzuřivější verše z různých svatých knih, které mají prokázat jedinou pravdu:

Ale objevují se tu i vlezlé dvou stránky o ?celebritách?, což je pojem, který v kontextu Islámského státu znamená sebevražedné útočníky a povstalce.

Většinu článků otevírají dobré dva až tři odstavce na úvod ve stylu ?všechno se děje jen z Boží vůle?, ?velebte Alláha, že nám přinesl vítězství? a tak dále, ale objevuje se tu i pravidelný sloupek britského novináře Johna Cantlieho, kterého Islámský stát vězní od roku 2012. Je to dost? zvláštní čtení, mírně řečeno. Na některých místech jsou Cantlieho texty evidentně upraveny, ale minimálně frustrace a rozhořčení, které chrlí na adresu britské a americké zahraniční politiky, působí do značné míry autenticky. Ale kdo ví?

Cantlie pravidelně vychvaluje moudrost vůdců Islámského státu, často je ale taky nazývá teroristy a o zvěrstvech, která páchají, píše bez cenzury. Ostatně IS s velkou radostí předkládá svým čtenářům ke studiu i rozběsněné proslovy amerických politiků. ?Slovy nepřítele? je název jedné pravidelné rubriky.

Při četbě zhruba sedmi set stran propagandy IS jsem se dozvěděl i pár věcí o jejich terminologii: ?křižák? (Crusader) je označení pro každého západního vojáka, civilistu i politika bez ohledu na stranu či národnost. Obama i John McCain jsou oba křižáci. Další velké slovo je ?hidžra?, což v zásadě znamená ?sbalit si věci a přestěhovat se do Islámského státu?. V každém čísle je několik upomínek, že IS pokládá hidžru za povinnost všech muslimů, kteří nejsou odpadlíci.

Počkat? podívejte se na fotografie ve sloupci, třetí odshora. Vážně je součástí jinak idylické reklamy, která má lidi přesvědčit, aby přešli k IS, fotka mrtvého chlápka? Jo, protože jak se ukáže?

#6. V některých věcech jsou velmi otevření

Propaganda obecně se snaží především vykreslit nepřátele jako co nejodpornější a nejbrutálnější, zatímco vlastní stranu líčí zářivě a bezúhonně. Ne tak Islámský stát. Zaprvé, jejich blyštivé reklamy na džihád nepřinášejí vždy jen šťastné obrázky? téměř vždycky je součástí i fotka mrtvoly.

Ani před ukazováním své vlastní děsivé brutality IS necouvne: nejen že jim vůbec nevadí nálepka ?teroristé?, ale navíc jejich časopis otiskuje i spoustu, spoustu fotek zajatců, kterým uřízli hlavu, masových hrobů plných zmasakrovaných civilistů a tuny fotek pornografizovaných explozí. Tohle nemilosrdně upřímné zobrazování fyzické reality války, kterou IS rozpoutal, mě nejdřív překvapovalo. O několik tuctů článků později jsem ale nakonec začal chápat: každá zpráva o teroristickém útoku či popravě začínala slovy ?děkujme za to Alláhovi?, případně komentářem v tom smyslu, že celá tragédie je ve skutečnosti součástí Alláhovy ?dokonalé vůle?. Je to totéž, jako když americká baptistická církev Westboro vychvaluje hurikány a podomácku vyrobené výbušniny, protože je-li Bůh všemocný, pak i odporné a strašné věci jsou z jeho vůle, a je proto třeba je oslavovat. Proto džihádisté na každé fotce z místa bojů nebo teroristického útoku ukazují k nebi:

Bojovníci IS jsou hrdí, že jsou teroristé, a hrdí, že jsou brutální. Ve světle tohoto poznatku se mi najednou celá internetová kampaň, která prosazovala, aby se pro IS používal název Dáeš, zdála najednou extra pitomá.

Dáeš je zkratka původního názvu, pod nímž IS bojoval v době před vyhlášením ?chalífátu? (formálního islamisticky řízeného státu), a ? tak znělo tvrzení ? jeho příslušníci se můžou vzteknout, když se jim starým jménem říká i teď. Já jsem však nabyl dojmu, že samotnému IS je to vcelku jedno. Na straně 38 čísla 4 se poměrně věcně konstatuje, že Západ používá název Dáeš, a nezdá se, že by to autorům časopisu nějak vadilo. Podruhé se toto téma už neobjeví a i v kontextu tohoto článku vyznívá otázka názvu nanejvýš jen jako drobná mrzutost.

?Začali dokonce imitovat nusayriyyah [arabské označení alavitů, představitelů šíitské větve islámu, k níž patří i syrský prezident Bašár Asad, pozn. red.] a sekulární opozici, když pro Islámský stát používají označení ?Dáeš? a ?Tandhim ad-Dawlah?, navíc způsobem přesně okopírovaným ze satelitních kanálů a převzatým od palácových učenců z Al Salul a Qat??

Pozor internete: někomu, kdo oslavuje fotky mrtvých civilistů, které sám zavraždil, stejně tak jako fotky mrtvol svých vlastních zavražděných kamarádů, je naprosto u prdele, jakým jménem mu říkáš. Říká se sice, že co je pro jednoho terorista, je pro druhého bojovník za svobodu. Jenomže příslušníci IS nepovažují ?svobodu? za kladnou hodnotu (sami o sobě mluví jako o ?Alláhových otrocích? doslova na každé stránce) a sami sobě s potěšením přezdívají ?vojáci teroru??

Současně je však dost nepřesné zobrazovat je jako zotročené tlupy psychotických šílenců, protože?

#5. Jsou neuvěřitelně mediálně zběhlí

PR oddělení IS ? Al-Hayat Media Center ? rozumí sociálním médiím přinejmenším stejně dobře, jako jejich protějšky v americké armádě. Jedna věc, která z toho vyplývá, je, že jsou velmi dobře informovaní: rubrika Slovy nepřítele uvádí rozsáhlé citace amerických politiků a prokazuje dobré porozumění současnému dění.

Také Twitter si osvojili velmi zdatně, a to jak k organizaci vlastních aktivit, tak k šíření svého poselství.

 

IS používá Twitter k náboru vojáků i manželek; zaměřují se na mladé a zranitelné děti dost podobným stylem jako sexuální agresoři. (Nejspíš proto, že většina z nich jsou sexuální agresoři.) Mediální tým IS produkuje řadu parádních videí, jejichž cílem je přesvědčovat mladé lidi, aby podnikli hidžru a odcestovali do Islámského státu. Největší zmatek při četbě Dabiqu vyvolává všechna ta technologická sofistikovanost použitá k zobrazování naprosto středověkého barbarství. Tak třeba následující upoutávka na video s popravou člověka? doplněná o instrukce, jak ho přehrát ve VLC.

 

Všimli jste si, kolik jazykových mutací se nabízí? Totéž ostatně platí i pro samotný časopis Dabiq. Použitá angličtina je extrémně dobrá. IS vede multijazyčnou verbovací kampaň, která dosud úspěšně nalákala nejméně 25 tisíc bojovníků ze zahraničí a pravděpodobně ještě mnohem víc. Dabiq pravidelně otiskuje rady pro potenciální rekruty, kteří se chtějí dostat do chalífátu:

?Neříkej si tedy ?Hidžra mi nemůže vyjít?. Většina těch, co to zkusila, do chalífátu se zdarem dorazila. K těm patří i ti, kteří zvolili cestu po souši, někdy i pěšky, z jedné země do druhé, přes několikero hranice a Alláh je bezpečně dovedl až do cíle.?

 

?Širk? je asi nejoblíbenější slovo IS. V každém čísle se objevuje hned několikrát.

Na ?pravé? muslimy, kteří nemají možnost se k IS přidružit fyzicky, se pravidelně apeluje, aby začali zabíjet ?křižáky? ve svém okolí. Tahle výzva občas i funguje, jako v případě dvou mužů v Texasu, kteří chtěli střílet během vyhlášení výsledků soutěže Nakresli Mohameda (přestože nakonec nikoho nezranili, Dabiq jim věnoval celou dvoustranu). Když tyto výzvy vyústí v tak otřesný masakr, jako při nedávných útocích v Paříži, velí přirozený instinkt mnoha lidem na Západě vykřiknout ?Když ti sráči chtěj umřít, tak tam vtrhneme a zabijeme je!? Jenomže Dabiq dává velmi jasně na srozuměnou, že?

#4. Násilná odveta je přesně tím, co chtějí

Každé číslo Dabiqu zahajuje tentýž citát: ?V Iráku byla zažehnuta jiskra a její žár bude ? dá-li Alláh ? sílit tak dlouho, dokud nesežehne křižácké armády v Dabiqu.? A odtud má časopis taky své jméno.

Dabiq je oblast v severní Sýrii, kde Alláh podle proroctví zneškodní armády Západu. Aby k tomu mohlo dojít, je v první řadě nezbytné, abychom nejdříve do Dabiqu svoje vojáky vyslali. Z jedenácti čísel Dabiqu je jasná jedna věc: IS považuje budoucí invazi pod vedením americké armády za nevyhnutelnost. Regionální mocnosti jsou podle nich odsouzeny k nezdaru a jakmile k tomu dojde, na scénu se vřítí strýček Sam a apokalypsa je za rohem.

Být zabitý americkou raketou není v kontextu propagandy IS nic špatného. Pro tisíce a tisíce bojovníků, kteří ochotně proudí pod jejich prapor, je to také jediný výsledek, který od svého rozhodnutí očekávají. Fanatici, kteří se upisují k boji, se nemohou dočkat, až umřou. Civilistům, kteří se ocitli v pasti na územích, kde operuje Islámský stát, mezitím nezbývá než prožívat noční můru, jak ji popisuje i vězněný novinář John Cantlie (spolu s neznámým redaktorem):

?Nedávno začalo uprostřed noci silné bombardování a přísahám, že si při tom rozhodně v duchu neříkáte ?hurá, letectvo Spojených států je tu?. Dveře se třesou v pantech, stěny se na okamžik prohýbají pod nárazy tlakových vln a vy jste brzo rozběsnění vzteky. Dvacet následujících minut posloucháte dětský pláč, matky pokoušející se utišit své potomky a sirény sanitek převážejících raněné do nemocnice. Tuhle stránku ?cílených? náletů na Západě nikdy neuvidíte.?

Zatímco však bojovníci IS považují americkou invazi za naplnění proroctví a svou vlastní smrt za danost, jejich vrchnímu velení přece jen dělá něco starosti?

#3. Co děsí IS

Dabiq je evidentně propaganda. Ale podle propagandy každého režimu lze poznat, co daný režim děsí, a IS není výjimka. V současné době má například IS finanční problémy. Zhruba polovina příjmů v loňském roce pocházela z vyloupených iráckých bank (jednorázový zdroj peněz). IS dnes utrácí zhruba polovinu svých příjmů jen na vyplácení vojáků. Jednou z velkých příčin tohoto ekonomického kolapsu je fakt, že daňoví poplatníci prchají z území ovládaných IS, protože ? no, proč asi?

Moře letos vyplavilo na pláž tělíčko tříletého kurdského chlapce Ajlana, když se převrhla loď s uprchlíky plující z Egypta. IS fotku přetiskl spolu s varováním, že TOHLE čeká každého, kdo by zkoušel utéct. IS dobře ví, že většina lidí, kteří vstoupí na území Islámského státu, si nakonec začne přát, aby odsud mohli zase sakra rychle zmizet.

Jasně to dokládá článek z třetího čísla Dabiqu plný rad pro potenciální přistěhovalce do Islámskému státu, který končí následujícím varovným upozorněním: ?Nezapomínejte, že chalífát je stát, jehož obyvatelé a vojáci jsou lidé? ne neomylní andělé. Může se stát, že narazíte na věci, které vyžadují zlepšení? Může se stát, že odhalíte nedostatky, které vyžadují nápravu. Může se stát, že u některých bratrů odhalíte vlastnosti, které vyžadují zdokonalení.?

Ale no tak, chlapci! Nebuďte na sebe tak přísní.

Další velký problém, který IS trápí, je nesnadnost verbování dostatečného počtu kvalifikovaných specialistů (doktorů, mechaniků, městských architektů), kteří by spravovali jejich ?stát?. Nejméně ve třech článcích se objevily naléhavé žádosti apelující na lékaře a další odborníky, aby laskavě opustili své pohodlné životy a přesunuli se do vybuchujících měst okupovaných Islámským státem. V jednom čísle byl dokonce několikastránkový článek pojednávající o ?zdravotnické péči v Islámském státě?, vyzdobený i profesionálními snímky z tamních běloskvoucích zařízení:

 

Celý článek sice funguje jako propaganda, jak skvěle se IS daří vybudovat moderní stát, poslední odstavec však prozrazuje jisté zoufalství: ?Na spoustu muslimských studentů by tohle mělo zapůsobit jako budíček? Islámský stát nabízí vše, co potřebujete k životu i k práci, tak na co ještě čekáte??

#2. IS považuje Spojené státy za spolehlivý zdroj zbraní

Nedostatkem zbraní IS netrpí. Ke slovům, která se objevují znovu a znovu, patří i ?ghanima?, starý islámský výraz pro válečnou kořist. Stránky Dabiqu se pravidelně plní fotkami tanků i děl ukořistěných jako ghanima a krádeže nepřátelských zbraní jsou něco tak běžného, že můžete velmi často vidět podobné obrázky:

 

Stačí hádat, odkud se vzala tahle zbraň. Není to tak dávno, co se IS zmocnil dvou tisíc tří set armádních vozů humvee, které Amerika svěřila do péče iráckého vojska. Na téhle stránce si dokonce můžete projít seznam veškeré těžké techniky v držení IS i se zeměmi původu: Spojené státy a Rusko seznamu vévodí.

Část výzbroje původně patřila irácké armádě? ale spousta zbraní pochází z amerických pokusů vyzbrojit ?spřátelené? militantní skupiny v Sýrii. Bohužel není vždycky tak snadné rozpoznat, jaké skupiny jsou spřátelené s jakou stranou, o úmyslech motivujících jejich činy ani nemluvě. My totiž vlastně ani?

#1. Nechápeme, jak IS ve skutečnosti vidí svět

To hlavní, co jsem si ze sedmi set stran propagandy IS odnesl, je jak zatraceně málo se člověk z novinových článků a od politiků dovídá o tom, co IS ve skutečnosti je a co chce. Věděli jste například, že IS vede také boj proti drogám? Jo a zabavené balíčky s drogami se oslavují stejně, jako se oslavují vojenské úspěchy:

A tušili jste, že IS a Ron Paul [kandidát Republikánů za stát Texas ? pozn. red.] mají ve skutečnosti dost společných názorů na ekonomiku? I Islámský stát je vyznavač zlatého standardu?

Do následujícího čísla dokonce přinutili Johna Cantlieho napsat takový sloupek o zlatě, jaký by skvěle zapadl na kterékoliv internetové stránky, kam rádi zabrouzdají libertariáni. (?Ekonomický kolaps se rychle blíží a svět potřebuje stabilní měnu, o kterou by se mohl opřít.?)

Nejvíc mě však překvapilo, jak málo jsem znal jejich světonázor. Že Írán je pro ně terčem nenávisti, jsem netušil, dokud jsem si nepřeložil slovo ?rafida?, které se pořád objevovalo před slovem ?ajatolláh?. Znamená ?odmítač?, tedy ten, kdo odmítá správnou interpretaci písma. IS považuje íránský režim za heretický a řadí ho ke svým nepřátelům hned vedle USA a Ruska. Objevují se dokonce i náznaky, že bývalý íránský prezident Ahmadínežád je loutkou v rukou Izraele…

Kdo další ještě bojuje proti IS s podporou Íránu? Tálibán. Takže ano, IS nenávidí i Tálibán.

Popisek dole říká: ?Tálibán kráčí ruku v ruce s tághúty?. Poslední slovo je islámský termín označující někoho, kdo se v podstatě stal falešnou modlou. Někoho, kdo je ?uctíván? způsobem přináležejícím pouze Alláhovi. Mezi další tághúty patří i al-Káida. Přesně tak ? IS nenávidí týpky, co provedli útoky z 11. září. Podívejte se na tohle.

Popisek na fotce ironicky nazývá britský dron ?symbolem naděje? pro al-Káidu, které se před ne tak dávnou dobou podařilo IS rozzuřit, když ho označila za příliš extrémní. Americký generál David Petraeus dokonce nedávno navrhoval, aby USA využily bojovníky al-Káidy k boji proti IS. Pokud vám to připadá překvapivé, nebo snad dokonce nesmyslné, je to jasný důkaz toho, jak málo kdokoliv, včetně americké vlády, rozumí IS. Není bezdůvodné, že se žádné naše dosavadní předpovědi ohledně IS nenaplnily. Vždyť ještě nedávno měl IS podle oficiálních tvrzení jen 35 tisíc aktivních bojovníků. Teď se ale zdá, že i v tom se CIA sekla a v řadách IS může být až 200 tisíc džihádistů.

Nejpřekvapivějším poznatkem z mé četby však bylo, že primárním terčem jejich nenávisti nejsou Spojené státy. A není to ani Francie nebo Rusko. Hlavní ?nepřítel?, jehož osočováním tráví víc času, než osočováním kohokoliv jiného, je muslimský ?odpadlík od víry?. Drtivou většinu obětí IS tvoří muslimové. Hodně oblíbená je zejména jedna nadávka ? ?Safawí? ? která označuje šíitské muslimy. Slovo je hříčkou na jméno Safíovské dynastie, která vládla v Persii od 15. do 17. století a o které jste téměř určitě nikdy neslyšeli, přestože vojáci té nejodpornější organizace na světě používají její jméno dennodenně jako nejhrubší urážku.

Jejdanánku, skoro jako by IS představoval problém tak komplikovaný, že ho snad ani nejde vtěsnat do statusu na Facebooku. Ale můžete to zkusit.

Je důležité, abyste věděli, co se to tam sakra děje. Proto doporučujeme We Met Syria?s War Refugees: 7 Awful Things They Told Us a We Built Their Death Squads: IS?s Bizarre Origin Story.

Autor je redaktor webzinu Cracked.

 

Z anglického originálu 7 Things I Learned Reading Every Issue of IS’s Magazine, publikovaného na webu Cracked, přeložil Pavel Černovský.