Ultimate magazine theme for WordPress.

Zloděj, který neměl šanci

104

Když uvažujeme o drsném a nesmlouvavém životě na hraně zákona ve Spojených státech, většinou nám naskočí představa romantického světa kovbojů a pistolníků z Divokého západu, který nadobro pohřbila americká občanská válka. Případně si vzpomeneme na řádění italské mafie v New Yorku a Chicagu ve dvacátých a třicátých letech minulého století. Tyto zkreslené vize o úspěšných a nesmlouvavých gangsterech českému čtenáři poopravuje kniha Nemáte šanci, kterou v roce 1926 napsal coby ohlédnutí za svým neřestným a dobrodružným životem ?vyléčený? kriminálník přezdívaný Jack Black a která koncem loňského roku vyšla v českém překladu v nakladatelství Pulchra. Děj této autobiografie se odehrává právě v mezičasí, v němž ještě doznívá neotesaný svět kovbojů, ale zároveň už se začíná zcela nová éra organizovaného zločinu, umocňovaná mohutným technologickým pokrokem.

?Jack Black za svůj život prošel čtyřmi nápravnými zařízeními různého typu a dopracoval se k zjištění, že z lidí dělají zrůdy právě represivní metody amerického vězeňství.?

Black, jehož pravá totožnost zůstala literární historii utajena, podle všeho skutečně existoval a žil, i když postmodernou vycvičený čtenář se nemůže zbavit nepříjemného dojmu, že jde zase jednou o vtípek dobře zavedeného autora. Někteří badatelé tvrdí, že pravé Blackovo jméno je Thomas Callaghan, že se narodil roku 1871 v kanadském Vancouveru, a i když byl po otci britským občanem, většinu svých zlodějských kousků prováděl na území Spojených států. Ať už je to, jak chce, literárně nadaný zločinec začínal ve světě koňských povozů, silné whisky a chatrně zajištěných bytů a ve velkoměstě přeplněném osobními automobily, kuřáky opia a sofistikovanými poplašnými zařízeními spáchal sebevraždu skokem z mostu.

Kodex podsvětí

Mladík bez vzdělání, z problémové rodiny a bez jakéhokoli majetku do kriminálního prostředí, jak sám říká, ?přirozeně vplul?. Jakožto mladý a nezkušený tulák se setkal s příslušníky ?rodiny Johnsonových?, tedy protřelými a zásadovými zloději, jejichž jednání určoval nepsaný kodex podsvětí. Jak v předmluvě ke knize říká slavný americký spisovatel William S. Burroughs, podobně jako společnost rozděluje lidi na ty spořádané a na kriminálníky, i v rodině Johnsonových existovaly jisté etické zásady, které nebylo myslitelné překročit. Mladý Jack Black se tedy zapletl s ?lepšími? zlodějíčky, podvodníky a příležitostnými vrahy. Pod jejich vedením se stal právoplatným členem zlodějského cechu.

Vyprávění čtenáři zprostředkovává zcela rutinní každodenní činnosti profesionálního vykradače domů a následně experta na ozbrojená přepadení. Autor při tom často přemýšlí, jaké by to asi bylo žít normální život, mít práci, stálý příjem a rodinu. Tyto myšlenky většinou zapudí obligátním: ?Já ovšem neumím nic jiného než krást, v tom jsme dobrý a to budu dělat do konce svého života.? Přesto se tajemným sloganem ?Nemáte šanci? z názvu knihy neobrací ke svým potenciálním obětem, ale naopak ke zlodějským kumpánům. Black byl zlodějem po třicet let svého života, z čehož polovinu strávil v různých vězeňských zařízeních, a za tu dobu si dokázal vydělat pouze nějakých padesát tisíc dolarů, z nichž velká část šla na soudní výlohy, honoráře pro advokáty a cestovní náklady. Byl to tedy zloděj, který neměl šanci, a to hned v několika významech tohoto slovního spojení.

Nejprve neměl šanci se své kriminální dráze vyhnout: některé lidi jejich sociální postavení k takovému způsobu živobytí zkrátka předurčuje více než jiné. Následně zloděj téměř nemá šanci uniknout před zákonem: přestože se skrývá, sžírá ho paranoia a neklid z dopadení, a v devadesáti procentech případů opravdu skončí za mřížemi. A konečně, zloděj nemá šanci ani zbohatnout: na vlastním příkladě Black ukazuje, že pokud by žil spořádaný život, přišel by si na více peněz a snad i s menší námahou.

Bičování, šikana bachařů a mučení ve svěrací kazajce proměňovaly spoluvězně ve všehoschopné netvory
Bičování, šikana bachařů a mučení ve svěrací kazajce proměňovaly spoluvězně ve všehoschopné netvory

Vězení dělá z lidí zrůdy

Nejdelší a nejzávažnější částí knihy jsou úvahy o vězeňském systému. Black za svůj život prošel čtyřmi nápravnými zařízeními různého typu a dopracoval se k zjištění, že z lidí dělají zrůdy právě represivní metody amerického vězeňství. Bičování, šikana bachařů a mučení ve svěrací kazajce proměňovaly racionálně uvažující spoluvězně ve všehoschopné netvory bažící po pomstě. Ostatně sám Black se rozhodl skoncovat s životem kriminálníka až poté, co narazil na novináře Fremonta Oldera, který mu nabídl pomocnou ruku, a shovívavého soudce, který ho neodsoudil na pětadvacet let, ale dal mu ?šanci?. Teprve závazek, který svým ušlechtilým chováním tito dva zavěsili na Blackova bedra, jej donutil přehodnotit svůj dosavadní život, skoncovat s kouřením opia a věnovat se kariéře knihovníka a příležitostného spisovatele. Jedinou kaňkou na tomto světlém a povznášejícím konci příběhu je zpráva o autorově smrti ? poté, co několik let žil spořádaný a poklidný život, rozhodl se svůj život skoncovat skokem z mostu do řeky Hudson. Zajištěné živobytí zřejmě není tím jediným, co člověka dělá spokojeným. A kdoví, třeba se Blackovi stýskalo po sice neklidném, ale dobrodružném životě v podsvětí.

Text proto nemůžeme zjednodušovat na agitku bojující za liberálnější a humánnější přístup k vězňům či na literární pokání napraveného hříšníka. Kniha se stala jedním z oblíbených románů autorů beatnické generace ? především díky tomu, že do světa literatury vnesla lidi společensky deklasované a vyloučené, ukázala odvrácenou stránku amerického snu a osud těch, kteří v nemilosrdném souboji o pokojnou existenci prohráli. Ukázala také, že takový vývoj má své sociální zákonitosti, že lidé z podsvětí nejsou a priori lidmi špatnými a morálně zvrácenými, ale často jsou to pouze jedinci, kterým osud nepřál a cesta zločinu se stala jejich jedinou vyhlídkou na ?důstojný? život.

V již zmiňované předmluvě si Burroughs stěžuje, že příslušníků rodiny Johnsonových, ušlechtilých, ale nesmlouvavých zločinců, už nepotkává tolik jako dřív. Tak jako se radikálně proměnil svět, proměnilo se i podsvětí. Dnešnímu zločinu ve Spojených státech vládnou mafie a gangy z hispánských a afroamerických ghett, jejichž příslušníci, podobně jako kriminálníci z Blackových dob, ?nemají šanci? se z těchto ghett dostat, vydělat si hromadu peněz a uniknout před zákonem.

 

Autor je redaktor A2.

 

Leave A Reply