Lhát jako Saša Vondra

Někteří lidé jsou zajímavější, když lžou, než když mluví pravdu. Jejich pravdy jsou nudné, banální a konvenční, nemají čím překvapit nebo zaujmout. Říkají třeba: demokracie je dobrá, totalita je špatná. A dodávají: a to, že tohle říkám, znamená, že mám pravdu. Jejich lhaní naopak bývá příznačné, dozvíme se z něj víc než z jejich pravd. Že mezi tyto lidi patří i Saša Vondra, víme nejpozději od kauzy ProMoPro. Nyní nám to ČTK připomněla ? to když vyrobila skandalizující článek z Chomského výroku o tom, že středoevropští disidenti netrpěli zdaleka tolik jako jejich latinoamerické protějšky. Jediný, koho nechali Chomského výrok okomentovat, byl právě bývalý politik ODS, který musel s ostudou opustit své funkce kvůli obvinění z korupce. Nyní si mohl aspoň kopnout do myšlenkového oponenta ? ČTK mu dala poslední slovo.

?Čeští atlantisté získali v devadesátých letech pocit, že se ocitli na straně historické pravdy ? teď jen přispívat k tomu, aby ta pravda měla dost moci.?

Vondra se nezdržoval tím, že by se snažil polemizovat s obsahem Chomského výroku. Po vzoru Jaroslava Kojzara (a všech politických demagogů a podpásových debatérů) se rozhodl zaútočit nikoli na názor, ale na jeho nositele. Hlavní tisková agentura této země zveřejnila a všechny možné servery typu iDnes.cz a Echo24.cz po ní zopakovaly hned dvě Vondrovy lži a jeden nesmysl: ?postoje tohoto nešťastníka? (myšlen Chomsky) jsou podle Vondry ?antisemitské a protikapitalistické?, sám Chomsky prý ?obhajoval genocidu Pol Pota v Kambodži? a ?bude-li svět kecům takových lidí znovu obdivně naslouchat, skončí to znovu v koncentráku nebo v gulagu?. Zkoncentrovat tolik lží, nesmyslů a pohrdání realitou i oponentem do pár odstavců je umění.

S empatií na nás nechoďte?

Když jsem Alexandru Vondrovi napsal e-mail s otázkou, jaký je zdroj jeho tvrzení, odpověděl mi s elegancí školáka zatloukajícího, že rozbil okno, ať si dané skutečnosti vygoogluji. Na internetu je skutečně vše ? jen ne žádná fakta, která by podpírala chatrná Vondrova obvinění. Chomsky nikdy neobhajoval Pol Potovu genocidu, pouze se po jistou dobu zdráhal uvěřit prvním zprávám o ní a požadoval více serióznějších informací (a mimochodem, jak připomíná Martin Hekrdla, USA podporovaly Pol Pota i dlouho poté, co o jeho genocidě nebylo nejmenších pochyb). Podobně jeho názory jsou ?antisemitské? asi tak, jako byla ?antisemity? většina starozákonních proroků, kárajících lid izraelský, že se odchýlil od svých morálních zásad. Židovský intelektuál a hluboko do padesátých let také sionista Chomsky je velkým kritikem Izraele a židovského nacionalismu. Opravdu to Vondra neumí odlišit od iracionální nenávisti ke všemu židovskému? S takovým volným vztahem k realitě se patrně brzy nebude říkat: ?Lže, jako když Rudé právo tiskne.? Začne se místo toho říkat: ?Lže jako Saša Vondra.?

Z té spousty agresivních reakcí to skoro vypadá, jako kdyby Noam Chomsky na své přednášce v Olomouci hodil do publika ? nebo spíš do českých médií ? odjištěný granát. Jeho podvratný ismus se přitom jako mnohokrát jindy jmenuje truismus. Chomsky jen shrnul prostá fakta: Západ udělal ikonu disidentského utrpení z Václava Havla a československých chartistů, v jejich stínu zůstaly tisíce mrtvých odpůrců latinoamerických diktatur. Ti neleželi ve sféře vlivu SSSR, nýbrž Spojených států, kupodivu se to ale na jejich osudu podepsalo hned dvojím negativním způsobem. Jednak USA a západoevropské země netlačily jejich mučitele a vrahy ke slušnému chování, ale naopak je podporovaly. A jednak se jejich památka tolik nepřipomíná, protože se nedá tak snadno propagandisticky využít.

Chomsky nám připomněl, jak trapné může být v mezinárodním kontextu zdůrazňovat mučednictví československého disentu, pokud se stalo (za aktivního přispění Václava Havla) ideologickou kosmetikou použitelnou pro morální zkrášlování Západu. Nikdo by ovšem neměl snižovat represe a nasazení československého disentu ? a Chomsky také nic takového neudělal. Jenže situace je spíše opačná. Ve stínu středoevropského disentu se tak trochu ztrácí jiní stateční bojovníci proti diktaturám, jiní disidenti. Měli totiž smůlu. Z hlediska globálního střetu ?říše zla? se silami dobra stáli na špatné straně.

?jsme totiž ze střední Evropy

Dost možná nejen mnozí čtenáři článku o Chomského vystoupení, ale i mnozí editoři, kteří onu zprávu z ČTK přebírali, slyšeli o odpůrcích latinoamerických diktatur a jejich vraždění poprvé. Není divu, jejich odkaz se u nás příliš nepřipomíná. Možná je právě teď příležitost ptát se, kolik vyučovacích hodin se prozápadním diktaturám věnuje v hodinách dějepisu na středních školách a kolik prostoru jim dávají různé ?vzdělávací programy? Člověka v tísni, které chtějí školní výuku doplňovat a chránit nás před ?ztrátou paměti?. Co se středoškolští studenti dozvědí o pravicových, antikomunistických diktaturách v Latinské Americe (nebo třeba také ve Španělsku, Portugalsku a Řecku)? Nebo jsou některé ?příběhy bezpráví? ideologicky nevhodné a některé oběti nemají právo na vzpomínku?

Jan Jandourek v Reflexu cítil potřebu se pochlubit, že salvadorského arcibiskupa, kterého během mše zavraždili stoupenci vojenské diktatury v Salvadoru, zná jménem. Kolik jeho čtenářů ale zná příběh Óscara Romera (mnozí Salvadorci už mu dnes neřeknou jinak než San Romeo, svatý Romero)? Kolik článků o něm či dalších obětech latinoamerických diktatur do Reflexu například třeba Jandourek napsal? Máme Letiště Václava Havla, ulici Václava Havla, lavičku Václava Havla? Nebylo by na místě připomínat i jiné disidenty? Neměla by nás vzpomínka na odpor proti normalizační moci vést spíše k empatii vůči jiným podobám odporu než k povýšené ignoranci?

Soudě podle úrovně českých reakcí na Chomského bude hledání empatie složité. ?Poslední agent CIA pobral víc rozumu než lingvista Chomsky,? napsal třeba zmíněný Jandourek. Měl na mysli i agenty, kteří mučili zadržené při výsleších (a stále to dělají), případně ty, kteří to učili latinoamerické diktátory a jejich vojenský personál na institucích jako School of Americas (v Latinské Americe známá spíš jako ?škola vrahů?)? V čem podstatném se pak morálně liší od lidí, kteří oslavovali sovětské ?bezpečnostní poradce??

Pan Samozřejmě

Vlastně jediné, co bylo na Vondrově odpovědi zajímavé, byl způsob, jakým nadužíval slovo ?samozřejmě?. ?Omlouvat se samozřejmě nemám za co,? odpověděl mi na otázku, zda by se neslušelo, aby se Chomskému za lži, které o něm šíří, omluvil. Je to vlastně pochopitelné ? Vondra žije v samozřejmém světě. Čeští atlantisté získali v devadesátých letech pocit, že se ocitli na straně historické pravdy ? teď jen přispívat k tomu, aby ta pravda měla dost moci. Jedinou alternativou k takovému světu jsou ?koncentráky a gulagy?. V takovém světě je skutečně samozřejmé, že nositel Pravdy se nemusí nikdy a za nic omlouvat. Pokud se totiž náhodou spletl empiricky, je stejně tak samozřejmé, že se nespletl morálně. Tedy že psí hlavu nasadil druhému možná na základě ne zcela přesných faktů, ale tak či tak si ji dotyčný zcela jistě zasloužil. Pokud je někdo na levici, pak to přeci ?samozřejmě? znamená, že pomáhá všem těm Pol Potům a gulagům. Vondra je zkrátka mužem velkých samozřejmostí. Na takové s fakty nechoďte.

Alexandr Vondra by to měl vědět už z politiky ? i lhát se musí trochu umět. Jinak se jednou ocitne tam, kde byli v roce 1989 po právu lidé, proti nimž tehdy protestoval. Ocitne se se svými ?samozřejmostmi?, které už nebudou pro takřka nikoho uvěřitelné, sám jako onen příslovečný kůl v plotě.

Autor je politolog.