Ultimate magazine theme for WordPress.

Vláda schválila vedoucí úlohu škrtů

39

Vládou schválená ?finanční ústava? povede k prohlubování ekonomických krizí.

Zatímco za minulého režimu byla součástí Ústavy koncepce ?vedoucí úlohy KSČ?, současná vláda se do ní snaží propasírovat ?vedoucí úlohu procyklické fiskální politiky?, tedy takové politiky, která vede k prohlubování hospodářských recesí.

Papinův hrnec

Současná vláda stanovila hranici pro spuštění ?dluhové brzdy? rozpočtu směřujícího k ?dlouhodobě udržitelnému stavu veřejných financí? na hodnotu státního dluhu ve výši 55 procent HDP. Tím chce zajistit, že stále natlakovanější Papinův hrnec vybuchne až některé z příštích vlád, neboť této hranice nebude v nejbližších letech dosaženo. Ve skutečnosti se ale snaží spíše jen zabodovat prosazováním domněle odpovědné rozpočtové politiky, aniž by kdokoliv nesl negativní následky, neboť se počítá s tím, že paskvil v podobě dluhového stropu bude podle potřeby zase zrušen či odsunut. V běžném ?prováděcím? zákoně o pravidlech rozpočtové odpovědnosti jsou stanoveny výjimky blokující aktivaci dluhové brzdy. To znamená, že k odsunutí platnosti dluhové brzdy bude stačit, když prostá většina poslanců schválí dodatečnou výjimku. Například americký kongres zažívá trapné chvíle stranického přeštěkávání spojeného s navyšováním dluhového stropu s železnou pravidelností každých několik let.

Finanční ústava ordinuje šetrnost i tehdy, kdy by měl stát naopak svými zvýšenými výdaji povzbudit ekonomiku a kompenzovat výpadek investic soukromého sektoru.

Horší varianta by nastala, kdyby v budoucnu ?finanční ústava? byla skutečně dodržována ? pokud tedy pojem ?dlouhodobě udržitelného stavu veřejných financí? není zcela gumový. (Lze ovšem předpokládat, že tento potenciálně gumový pojem se namísto striktních pravidel v návrhu objevil záměrně.) Výše dluhu by se pak zarazila na hranici 55 procent HDP a lze pochybovat, že by jej pak některá vláda začala výrazně snižovat. S první recesí, která by se pak v rámci hospodářského cyklu dostavila, a tedy s poklesem HDP, by vláda náhle musela hospodařit s vyrovnaným nebo přebytkovým rozpočtem. To by ovšem v situaci výpadku příjmů způsobeného recesí vedlo k povinnosti škrtat výdaje právě ve chvíli, kdy by vláda naopak měla výdaje proticyklicky navyšovat. Recese by se tím pouze prohloubila podle ?řeckého scénáře?, jehož důsledky se nám právě odvíjejí před očima. Finanční ústava zkrátka ordinuje šetrnost i tehdy, kdy by měl stát naopak svými zvýšenými výdaji povzbudit ekonomiku a kompenzovat výpadek investic soukromého sektoru.

Neomezený propad hospodářství?

Finanční ústava sice zahrnuje i výjimku, pokud HDP meziročně klesne o více než tři procenta, nebo o více než dvě procenta za jediné čtvrtletí. Jenže i meziroční pokles o 2,9 procenta se citelně projeví na míře nezaměstnanosti (podle takzvaného Okunova zákona je tříprocentní pokles HDP spojen s růstem nezaměstnanosti o 1,5 procentního bodu, v Česku tedy o cca 80 tisíc nezaměstnaných). Vinou finanční ústavy navíc může pokles o méně než tři procenta nastat v několika letech po sobě, takže celkový propad hospodářství ? bez možnosti reagovat fiskální politikou ? je de facto neomezený. Navíc statistický úřad zveřejňuje informace o poklesu HDP se zpožděním. I v případě rychlého propadu HDP tedy bude možné provádět proticyklická opatření také jen se zpožděním. Fiskální expanzi je navíc vhodné provádět i v případě, že by HDP stagnoval pod úrovní potenciálního produktu, což navrhovaný zákon po dosažení pětapadesátiprocentní hranice dluhu opět neumožňuje. Deklaruje sice povinnost snížit v časech konjunktury dluh pod hranici 55 procent tak, aby byl prostor pro proticyklickou fiskální expanzi zachován, ale naplňování této deklarace bude konec konců záviset zase jen na libovůli poslanců.

Navrhovaný ústavní zákon, který není promyšlený ani natolik, aby při předvídatelných variantách budoucího vývoje nevedl k takto kontraproduktivním důsledkům, nemá v legislativě co dělat. Pokud poslanci nechtějí zvyšovat zadluženost, nic jim nebrání přijímat takové rozpočty, které zadluženost nezvyšují.

Autor je ekonom a politolog, působí jako doktorand na Yale University.

 

Leave A Reply