Alternativa k austerity

Alternativa k řecké kapitulaci existuje. Předkládáme zkrácenou verzi plánu Levé platformy, který byl poprvé zveřejněn na plenárním zasedání poslanců Syrizy.

V těchto kritických okamžicích nemá vláda Syrizy jinou možnost než odmítnout vydírání ze strany ?institucí?, které chtějí pokračovat v programu tvrdých úsporných opatření, deregulaci a privatizaci.

Vláda musí dát ?institucím?, stejně jako řeckému lidu, jasně najevo, že i v posledních chvílích, kdy není na obzoru nadějná dohoda s věřiteli, která by reflektovala program volající po ukončení politiky škrtů, poskytující dostatečnou likviditu ekonomice, vedoucí k ekonomickému oživení a zahrnující výrazné odepsání dluhu, je připravena vydat se po alternativní progresivní cestě, která zpochybňuje setrvání naší země v eurozóně, a přerušit splácení dluhu.

Abychom odolali tlakům a neakceptovatelným požadavkům věřitelů, musí být proces, který vyvede Řecko z eurozóny, seriózní a komplexní a měl by být systematicky připravován vládou a Syrizou. Bohužel, kvůli tragickým překážkám, přítomným jak ve vládě, tak v samotné straně, jsme toho doposud nedosáhli.

Opuštěním Evropské měnové unie se Řecko nestane méně evropským, pouze se vydá jinou cestou než evropské jádro, což je možnost, která už se osvědčila v zemích, jako je Švédsko nebo Dánsko.

Nicméně i teď vláda může a musí odpovědět na vydírání ?institucí? předložením následujících možností: buď dohoda na programu bez další politiky škrtů a se zajištěním likvidity, vedoucí k odepsání dluhu, nebo odchod z eurozóny a vyhlášení neschopnosti splácet nespravedlivý a neudržitelný dluh.

Pokud to okolnosti budou vyžadovat, má vláda, dokonce i v těchto chvílích, možnosti i nezbytné minimum likvidity, která je nutná k započetí tranzitního programu k národní měně, aby dostála svým závazkům vůči řeckému lidu a zavedla tato konkrétní opatření:

1. Zásadní reorganizaci bankovního systému, jeho znárodnění a reorientaci směrem k růstu.

2. Kompletní odmítnutí fiskální politiky úspor (primárních přebytků a vyrovnaných rozpočtů), aby bylo možné se efektivně vypořádat s humanitární krizí, pokrýt sociální potřeby, rekonstruovat sociální stát a dostat ekonomiku ze začarovaného kruhu recese.

3. Započetí přípravných procesů, které povedou k odchodu z eurozóny a smazání hlavní části dluhu. Jsou zde naprosto životaschopné možnosti, které mohou vést k novému ekonomickému modelu, orientovanému na produkci, růst a změnu mocenské nerovnováhy ve prospěch lidu a pracujících.

Odchod z eurozóny je za současných podmínek obtížný, ale uskutečnitelný proces, který naší zemi umožní nastoupit odlišnou cestu ? v ostrém protikladu s neakceptovatelnými programy v Junckerově balíčku.

Měli bychom zdůraznit, že opuštění eura není cílem samo o sobě, ale je prvním krokem v procesu společenských změn, jejichž cílem by mělo být znovunabytí národní suverenity a obnovení ekonomického rozvoje zajišťujícího společně také růst a sociální spravedlnost. Je to součást celkové strategie založené na oživení produkce, stimulace investic a znovuzavedení sociálního a právního státu.

Tváří v tvář zatvrzelému chování věřitelů, jejichž cílem je donutit vládu Syrizy k úplné kapitulaci, je opuštění eura politicky i eticky férová volba.

Vystoupení z eurozóny je koneckonců cesta, která se nevyhýbá konfrontaci s mocnými vnitrostátními ani zahraničními zájmy. Z toho důvodu je nejdůležitějším faktorem při potýkání s budoucími obtížemi odhodlanost Syrizy k uskutečnění svého programu, která se bude opírat o podporu lidu.

A zde je několik konkrétních pozitivních aspektů odchodu z eurozóny:

? Znovuzískání monetární suverenity, což zároveň znamená schopnost poskytovat ekonomice likviditu. Není jiné cesty, jak odstranit smyčku, kterou kolem Řecka omotala Evropská centrální banka.

? Rozpracování rozvojového plánu založeného na veřejných investicích, které ale zároveň paralelně umožní investice soukromé. Řecko potřebuje nový produktivní vztah mezi veřejným a soukromým sektorem, aby se mohlo vydat cestou udržitelného rozvoje. Realizace takového projektu bude možná až ve chvíli, kdy bude znovuobnovena likvidita, společně s národními úsporami.

? Opětovné získání kontroly nad domácím trhem a importovanými výrobky oživí a zesílí roli malých a středních podniků, které zůstanou páteří řecké ekonomiky. Zároveň bude díky zavedení národní měny stimulován export.

? Stát bude vysvobozen ze sevření Evropské měnové unie na úrovni měnové i monetární politiky. Bude schopen dosáhnout důležitého zrušení politiky škrtů, a to bez nerozumných restrikcí v poskytování likvidity. Zároveň mu to umožní uvést v chod opatření, která přinesou fiskální spravedlnost a redistribuci bohatství a příjmů.

? Možnost akcelerujícího růstu po úvodní nesnadné fázi trvající několik měsíců. Zdroje, které byly neaktivní během sedm let dlouhého krizového období, mohou být rychle mobilizovány ke zvrácení katastrofální politiky memorand ? za předpokladu, že bude k dispozici dostatečná likvidita a stimulace poptávky. To otevře možnost systematickému snižování nezaměstnanosti a zvyšování mezd.

Konečně, opuštěním Evropské měnové unie se Řecko nestane méně evropským, pouze se vydá jinou cestou než evropské jádro, což je možnost, která už se osvědčila v zemích, jako je Švédsko nebo Dánsko. Vystoupení z Evropské měnové unie nejenže neizoluje naši zemi, ale naopak jí umožní získat novou roli na mezinárodní scéně. Roli zakládající se na nezávislosti a důstojnosti, která se bude velmi lišit od naší současné pozice nepříliš důležitého vyvrhele společenství, jak ji pro nás připravily neoliberální politiky memorand.

Proces odchodu z eurozóny potřebuje samozřejmě politickou legitimitu a aktivní lidovou podporu. Referendum jasně demonstrovalo vůli lidí jednou provždy odmítnout politiku úspor ? bez ohledu na výzvy, před které nás postaví zahraniční i vnitrostátní establishment.

Teď už je konečně jasné, že naše vláda byla k odchodu z eurozóny v podstatě dotlačena, protože Evropská unie s konečnou platností odmítla rozumné návrhy na odpuštění dluhu, opuštění politiky úsporných opatření a záchrany řecké ekonomiky a společnosti, jak demonstrovala zasláním nového ultimáta hned po referendu.

Z anglického překladu prohlášení The Alternative to Austerity, publikovaného na stránkách časopisu Jacobin, přeložil Martin Vrba.