Ultimate magazine theme for WordPress.

Dětská nemoc levičáctví v díle F. Peroutky

34

Výběr citátů z článků prvorepublikového publicisty Ferdinanda Peroutky, který má ukázat, kdo je tady gentleman.

Nikdy jsme se neměli líp. Jednou z největších našich starostí je zombie apokalypsa zuřící mezi provinčními médii a Hradem. Některé mrtvé nelze pohřbít a jsou mezi námi pomníky, které nelze odhalit.

O Leninově filosofii napsal Ferdinand Peroutka, že ?připomíná holé tyče?. Četl jsem to kdysi v jedné knížce na stránce vpravo uprostřed. Dodnes mi to přijde jako vhodný program.

Předkládáme několik citátů z díla staropražského novináře, po jejichž přečtení už snad nikdo nebude moci pochybovat o tom, že Peroutka je gentleman:

 

Liberalismus po válce (1923)

Kdyby liberalism neznamenal nic jiného než laissez faire, pak by opravdu bylo nejlépe, rozloučit se s ním provždy a postavit jej už jen do muzea lidské myšlenky.

(?)

Liberalism, který není pouhou dětskou hrou, musí poznat ? a poznal vskutku ?, že politická demokracie není posledním slovem lidské moudrosti. Maje na paměti své zásady, musil uznat, že společenský stav, v němž normálně schopní lidé nemohou se slušně uživit, není liberální, nýbrž že utlačuje osobnosti. Propracoval se brzo k požadavku sociálně politické kontroly, která snad omezí poněkud svobodu jednoho majetného, ale posílí a zajistí svobodu sta nemajetných. Znamená jistě omezovat svobodu podnikatelovu, nutíme-li ho, aby dal svým zaměstnancům každý rok nějakou dobu dovolené, kterou by mohli strávit v klidu a podle svých zálib. Znamená to však očividně zvýšit svobodu zaměstnanců, jichž je více. V tomto případě omezujeme svobodu jedincovu právě ve jménu svobody; mimoto omezujeme cosi, co jen falešně nazývá se svobodou. Není pochyby, že odborové organizace omezují v jistém smyslu továrníkovu svobodu; avšak pečujíce o zabezpečení živobytí svých členů, kladou tím základ ke svobodě většího počtu lidí, kteří jinak mají málo svobody. Úkolem státu, praví liberalism, je zajistit bezpečnost života občanů; proto je stát chrání proti násilí, zločinům, libovůli.

(?)

V civilizované společnosti se stává jedinec dlužníkem civilizace hned toho dne, kdy vstoupí poprvé do školy. V tomto věku nikdo už nic nemá jen ze své moci; na každé věci jsou stopy tisícerých rukou. Také dílo svobody nemůže nikdo vykonati sám ze sebe. Svoboda, v které žijeme, je dílem společnosti a jejích zákonů. Bez zákonů by každý musil každých pět minut hájit svou svobodu před prvním útočníkem, který by přišel. Z těchto důvodů žádá liberalism v zájmu svobody ne nevázanost, nýbrž zákon, ne džungli, nýbrž organizaci, ne laissez faire, nýbrž sociální kontrolu. Moderní svoboda je věc delikátní a komplikovaná, a liberalism, obraceje se k celému lidstvu, nemůže pečovat jen o svobodu vyšších deseti tisíc. Pravá svoboda předpokládá, že železnou rukou potlačíme volnost mocných vyznavačů zásady, že moc jde před právem. Není snad lepší služby, která by mohla být prokázána věci svobody, než potlačit např. svobodu burzovních spekulantů.

 

O ohavnosti liberalismu (1924)

Přišla chvíle, kdy se musíme dohodnout o tom, co je to liberalismus. Řekněme nejdříve, co liberalismus není. Liberalismus tedy není pitomost nebo obmezenost. Liberalismus neznamená být stižen těžkým osudem, že si vidíme jen na špičku nosu. Toto ohražení je nutné, neboť, začneme-li dnes mluvit o liberálních zásadách, vždy je nám poslouženo známou karikaturkou; tato karikaturka pozůstává v následujícím ději: Liberál, hojně poobědvav a napiv se vína, zaváněje blahobytem a kolínskou vodou, kouře spokojeně doutník a toče v prstech z bujnosti hůlkou, vyjde z domu a zakopne přes ležícího chuďasa, který umírá na ulici hladem a zimou; liberál sice nekopne umírajícího, poněvadž není zvíře, nýbrž právě liberál, obejde jej opatrně, avšak usoudí, že se tu nedá nic dělat, že chuďas se svou vlastní vinou připravil do takové situace, neboť patrně nechtěl pracovat, nepoužil příležitosti, dané mu demokratickou společností, nebo byl marnotratný, nespořil ze svého výdělku, pil a veselil se nad míru. Nebo jiná karikaturka: Liberál (stejně spokojený a blahobytný jako v prvním případě) jde zase po ulici a zaslechne, jak z koutka jakási bědná postava kvílí o almužnu; liberál se odvrátí, ne z necitelnosti, nýbrž ze železného přesvědčení: věří, že almužnou se chudákovi nepomůže, neboť si zvyká tím na milodary, kdežto si má zvykati na práci.

(?)

Ať liberál namítá proti marxismu cokoliv, musí uznat, posuzuje-li vážně tento svět, že Marx měl pravdu, řekl-li, že fakt, že deset procent lidstva má soukromý majetek, zužuje podstatně možnost pro ostatních devadesát procent také nabýti soukromého majetku. Je-li v některé zemi půda v rukou jednoho milionu majitelů, jak může ostatních devět milionů obyvatelů, sebe přičinlivějších, nabýti také půdy? Musili by se pokusit zakoupit se na měsíci. Liberalismus, má-li být hoden toho jména, nesmí být tak pošetilý, aby proto, že se obává sáhnouti na svobodu jednoho pana továrníka, dělat si co chce, ponechával jeho tisíc dělníků v nesvobodě a zakrnělých poměrech. Tisíc svobodných a rozvitých lidí je fakt více odpovídající liberalismu než jeden svobodný a rozvitý člověk. Liberalismus nemůže být tak vnitřně slepý, aby pod záminkou, že zajišťuje svobodu jednání kapitalistům, zajišťoval nesvobodu života pracující třídě. Liberalismus konečně nesmí bez kritiky přijímat bajku o rovnosti příležitosti: je konečně možno, že je liberálem ten, kdo soudí, že továrníkův syn, jenž dědí továrnu, a dělníkův syn, jenž nedědí nic, mají rovnou příležitost. Ale je to hloupý liberál.

(?)

Jestliže však, dejme tomu, je v zemi nedostatek chleba, pak je i liberálovi těžko trvati na liberální zásadě volného obchodu; pak na této zásadě může trvati pouze hlupák nebo darebák, který se hodlá obohatit. Je-li málo potravin v zemi, pak jistě není na místě liberalismus v rozdílení a volná soutěž kupujících, neboť takový liberalismus by znamenal smrt chudých hladem. Nemá-li země dosti příležitosti k práci a skličuje-li ji nezaměstnanost, pak je to pošetilost, nikoliv liberalismus, trvá-li kdo na zásadě, že každý přičinlivý člověk se může uživit. Leta válečná a poválečná byly doby výjimečné, a je zcela přirozeno, že vliv liberalismu byl v nich oslaben, jako bude oslaben v každé době, kdy lidstvo počíná se podobati houfům mravenců nebo rojům včel. Jako jsme v těch dobách jedli chléb s dřevem, tak také v duchovním životě jsme se musili spokojit s leckterou náhražkou. Jako se nám říkalo, že chléb s dřevem je pro nás zdravý a že jsme se před válkou vlastně přejídali, tak se nám také říkalo, že individuum je mizerné. To je nauka let nešťastných. Vliv liberalismu bude stoupat tím tempem, jímž se budeme blížit dobám normálním.

(?)

Budoucnost, jsem přesvědčen, nepatří ani čistému liberalismu, ani čistému socialismu, nýbrž jakémusi smíšení obou. Pochybuje-li dnes někdo o tom, že vliv socialismu bude v příštích desetiletích stoupat a že dojdeme k tomu, aby některá základní odvětví výroby byla spravována na socialistickém základě, znamená to, že jeho inteligence je ohrožena. Ale samotnému socialismu musí záležet na tom, aby provedl smíšení své nauky s vrozeným liberalismem, který nelze vyrvat ze srdce lidstva. Úlohou liberální je přenést do příští společnosti ty hodnoty, na něž by socialismus sám snad zapomněl. Socialismus bez liberalismu ? toť věc pro mravence a pro včely, ne však pro člověka. Socialismus bude základ, liberalismus bude květ.

 

Liberálové a zlaté tele (1926)

Není žádná abstraktní svoboda, luzná bytost, která kraluje na výsostech. Každý má svou vlastní, docela zvláštní svobodu. Jedna stojí za mnoho, druhá za nic. Majitel dolů má v demokracii svobodu a u něho zaměstnaný horník má také svobodu. Přesto by všichni demokraté raději všemi deseti sáhli po svobodě majitele dolů než po svobodě horníkově. Je totiž jistá nerovnost v těch svobodách. Je-li v rukou bohatcových svoboda těžké žezlo, které ovládá mnohé, je v rukou chudého lehká jako pírko. Úkolem liberalismu je zavésti jakousi rovnost mezi těmito svobodami. Liberalismus musí umět také organizovat; musí pochopit, že žádné dílo, ani dílo svobody, není zajištěno bez řádné organizace. Liberalismus musí být pro organizaci i v tom případě, odporuje-li primitivní představě svobody. Staří liberálové byli vždycky proti státu. Moderní liberálové musí se spíše postavit na stranu státní organizace proti kapitalistické svobodě. Jestliže někdo nechápe rozdíl mezi svobodou kapitalistovou a dělníkovou a domnívá se, že se to vyřídí pouhým slovem svoboda, je s ním ovšem těžká řeč. Žádná myšlenka nemůže se dlouho zdržovat s dětinskými mozky. S bajkou o rovnosti příležitostí mezi továrníkem a jeho dělníkem by se mělo už přestat. Je to pěkná rovnost, když někdo zdědí továrnu a druhý nic. To je asi jako zápas rytíře v brnění a s mečem proti nahému člověku s holýma rukama. Opakuje se nám pohádka o dělníku, který pílí a šetrností se stal boháčem, a někdy se skutečně podaří vyšťárat takový případ. Ale musili bychom být velmi oslepeni, abychom neviděli, že je to pořádná výjimka za našich poměrů, ne menší, než když někdo spadne z druhého poschodí a nic se mu nestane.

(?)

Není nic po svobodě, která je dobrá leda k tomu, aby člověk umřel hlady. Svoboda, ani svoboda v liberálním smyslu, nesmí znamenat, že se bez zbraně vydáme všanc náhodám.

(?)

Výrobní prostředky jsou pramenem výživy a obživy společnosti, a proto nemůže být dovoleno zcela volné nakládání s nimi. To jsou věci celkem běžné v socialistických kruzích. Ale musí se stát běžnými i v kruzích liberálních. Liberál, který je otrokem otřelé fráze o svobodě, poskytuje trapný pohled. Už dávno přišli prozíraví liberálové na to, že svoboda jedincova nesmí ohrožovat svobodu tisíců.

(?)

Lidská práva, která leží na lidstvu jako těžký kříž, nestojí za mnoho, a liberálové, dovedou-li se podívat na svobodu kriticky, ne pouze s vratkým a mlhavým citem, musí se postavit již proti pojmu kapitalistické svobody. Je divoká svoboda a civilizovaná svoboda. Svoboda civilizovaná znamená svobodu organizovanou. Člověk se snaží vše podrobit rozumnému plánu, spoutal i přírodní síly. I kapitalista bude musit před tím plánem sklonit hlavu. Bylo by hanba, kdyby člověk, jenž zkrotil lva, nedovedl dát do klece zlaté tele.

(?)

Prosperuje-li továrna a dělníci mají se špatně, je to asi takový obraz, jako kdyby koně jezdili po lidech. Kapitál si počíná v poměru k člověku s krutou objektivností přírodních sil. Ale lidská zřízení nemají být objektivní v tomto smyslu: nemá jim být lhostejno, zda přinášejí štěstí, či neštěstí.

(?)

Burza se nám mnohokráte ukázala jakožto zlodějství v mezích zákona, a celé národy po válce pocítily, jak těžkou botu má svoboda burziánova. Kapitalismus není už individualismem toho, kdo pracuje, nýbrž toho, kdo obchoduje s výtěžky práce. Liberálové nesmějí z omylu hájit svobodu kapitalismu, domnívajíce se, že hájí svobodu pracujícího.

Kapitalistický individualismus je velmi zfalšovaný individualismus. Nepřináší moc tomu, kdo má nadání, píli a energii, ale tomu, kdo má peníze.

Padělá hodnoty, neboť staví navrch vždy boháče.

 

Citáty pocházejí z knihy Český liberalismus. Texty a osobnosti (Torst, Praha 1995), kterou připravili Milan Znoj, Jan Havránek a Martin Sekera.

 

Leave A Reply