Ultimate magazine theme for WordPress.

Limity těžby prolomeny. Proč?

38

Limity na těžbu uhlí byly prolomeny poprvé od roku 1991. Kdo na tom vydělá a jaký prospěch z toho mají občané?

Při letmém pohledu na spory o těžební limity se situace jeví jako v zásadě jednoduché dilema: buď životní prostředí, nebo sociální jistoty. Buď ?smrádek, ale teploučko?, anebo voňavé severní Čechy bez práce. S tím koresponduje i vykreslované politické rozdělení, kdy na jedné straně stojí sociální demokracie jakožto zastánkyně horníků a na straně druhé některé pravicové strany a Zelení, reprezentující finančně zaopatřené obyvatele s dostatkem času myslet i na postmoderní témata, jakými jsou čistota ovzduší nebo klimatická změna.

Sledujme však argumenty pro a proti limitům více do hloubky. Možná pak pochopíme, proč stále více lidí na levici hájí těžební limity a kritizují vládu. Jak stabilní jsou vlastně ony proklamované sociální jistoty? A komu prolomení těžebních limitů prospívá nejvíce?

Jistota, že vám nezbourají dům

Limity těžby uhlí v severních Čechách byly schváleny roku 1991 a měly ke své existenci dobré důvody. Na území severočeské uhelné pánve bylo od roku 1955 kvůli těžbě uhlí zbouráno více než 80 obcí. Padlo i původní město Most s památkami ze 13. století. Na začátku devadesátých let chtěla dát vláda najevo, že jí životní prostředí a zájmy místních obyvatel nejsou lhostejné. Že i když bydlíte v severních Čechách, nemusíte se bát, že vás vystěhují a srovnají váš dům se zemí nebo že vám pět set metrů od domu začne řádit rypadlo. |I zde tedy můžeme mluvit o sociální jistotě, kterou limity pro místní garantovaly.

Z asi 38 milionů tun hnědého uhlí se v teplárnách spotřebovává jen asi 7 milionů tun. To znamená, že bychom těžbu hnědého uhlí mohli klidně omezit na pouhou pětinu a stále by bylo dost pro teplárny. Problém je tedy v tom, k čemu se uhlí používá.

Pak jsou tu ekologické argumenty. Když se vydáváme v zimním období (ideálně při inverzi) do oblastí, kde se topí uhlím, každý, kdo má nos, rozpozná, že ve vzduchu létají všemožné škodlivé látky. Problém však nastává již při těžbě. Každý z povrchových lomů zabírá oblast srovnatelnou s velikostí krajského města. Kromě zničené krajiny nastává problém i s prašností a hlukem z rypadel. Zvýšený výskyt prachu pocítíte nejen v bezprostřední blízkosti dolu, ale třeba i ve vzdálenějším Litvínově. Vytěžení a spálení uhlí má navíc globální dopad v podobě klimatické změny, ke které bychom v případě spálení všeho uhlí za limity těžby přispěli 1,3 miliardy tun oxidu uhličitého.

Ekoterorismus nezahřeje

Před budovu krajského úřadu v Ústí nad Labem přijeli v pondělí jedenácti autobusy horníci, aby protestovali za prolomení limitů. Jeden z nich držel ceduli s nápisem ?Ekoterorismus nezahřeje?, což se dá interpretovat různě. Nejspíš to bylo myšleno tak, že prolomení limitů je nutné pro zajištění dostatku uhlí pro české teplárny. To zní rozumně ? musíme něčím topit. Podívejme se však na fakta: z asi 38 milionů tun hnědého uhlí se v teplárnách spotřebovává jen asi 7 milionů tun. To znamená, že bychom těžbu hnědého uhlí mohli klidně omezit na pouhou pětinu a stále by bylo dost pro teplárny. Problém je tedy v tom, k čemu se uhlí používá. Více než polovinu hnědého uhlí z Česka odebírá ČEZ a vyrábí z něj elektřinu ? z níž čtvrtinu vyvážíme za hranice.

I kdyby množství uhlí přestalo teplárnám stačit, nejedná se o neřešitelný problém. Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek uvedl, že přechod tepláren z uhlí na plyn může zvýšit cenu tepla až o třetinu. Uhlí dostupné v rámci těžebních limitů (bez jejich prolomení) se ovšem podle odhadů bude těžit až do roku 2060, což dává teplárnám dostatečný čas na postupný přechod na alternativní paliva. Zároveň existují účinné způsoby jak snížit spotřebu tepla.

Skutečné řešení nezaměstnanosti

Pohled na demonstraci horníků v Ústí nad Labem skýtá několik paradoxů najednou. Je zde vidět vzestup opravdového grassroots hnutí horníků, kteří bojují za své zájmy ? mají však bannery vyrobené na zakázku. Protestují, protože nechtějí přijít o práci, to je pochopitelné. Naprosté většině z nich je však nad padesát let, takže v roce 2030, kdy lom Bílina postoupí na hranici těžebních limitů, už budou stejně v důchodu.

Uhlí není nekonečné množství a každý lom bude jednoho dne uzavřen i při prolomení limitů. Přesto se vládní reprezentace tváří, že prolomení limitů je nějakým dlouhodobým řešením nezaměstnanosti v kraji. Na budoucí propuštěné horníky se ale nemyslí. Stačí se podívat, jak vláda nebo i krajská reprezentace řešila hromadná propouštění z lomů, která již proběhla z důvodu restrukturalizace. Zjistíme, že jedinou jistotou pro propuštěné byla podpora v nezaměstnanosti. Na skutečných systémových řešeních nezaměstnanosti, jako jsou podpora vytváření nových pracovních míst v lukrativních odvětvích nebo krácení čtyřicetihodinového pracovního týdne, totiž vláda nepracuje.

Další negativní důsledky těžby jsou patrné, když se podíváme na druhou stranu republiky. Ve Frenštátu pod Radhoštěm by naopak zahájení černouhelné těžby znamenalo odchod firem, jako je třeba Siemens, a tím i odliv pracovních příležitostí. Jenže podobně to funguje i v oblastech severních Čech. Těžba totiž demotivuje obyvatele i firmy od podnikání, ale také od stěhování se do regionu. I samotné zateplování domů by přitom mohlo Ústeckému kraji přinést zhruba 2800 pracovních míst, což je více než počet zaměstnanců lomu Bílina.

Musíme však uznat, že vládě se podařilo prolomení limitů opravdu dobře mediálně prodat. Udržení zisku polostátního gigantu ČEZ na úkor zdraví obyvatel Ústeckého kraje je vykresleno jako záchrana pracovních míst a nízkých cen tepla. ČSSD údajně ukázala, že dokáže bojovat za sociální jistoty. Bohužel žádnou reálnou jistotu horníkům nedala a ani jistota nízkých cen za teplo není přímo vázána na prolomení limitů. Jistotu mohou mít pouze akcionáři a představenstvo společnosti ČEZ ? totiž jistotu zisků z lomu Bílina.

Autor je ekolog.

 

Leave A Reply