Možná vás překvapí, že ne všichni Arabové jsou rození teroristé
- Máme dva přední republikánské kandidáty, kteří si z islamofobie udělali jedno z ústředních témat své kampaně Bena Carsona a Donalda Trumpa. Ještě před dvěma nebo třemi lety byste hlavní republikánské kandidáty neslyšeli říkat věci, které říkají dnes. Před pár měsíci začal Carson mluvit o tom, že by ve své vládě nechal působit muslima jen tehdy, pokud by prošel zvláštní bezpečnostní prověrkou. Hlavním tématem byly konspirační teorie, podle nichž prý byla americká vláda tajně infiltrována muslimy, kteří chtějí v USA zavést právo šaría. Trump prováděl něco podobného a dodával, že musíme dohlédnout na spoustu věcí, včetně mešit, které radikalizují muslimy. Nicméně před pařížskými útoky to formulovali byrokratickým jazykem. Nikdo z nich neříkal, že ?všichni muslimové jsou nebezpeční? nebo že ?islám je nebezpečné náboženství?. Po 13. listopadu se to začalo měnit. U Carsona se teď setkáte s nápadem, že by muslimové měli mít zvláštní identifikační kartu. Trump to rovněž podpořil, a nyní chce dokonce muslimům zakázat vstup do USA.
- Bernie Sanders se mimořádně snažil, aby zaujal výslovné stanovisko proti islamofobii, což je chvályhodné. A Hillary? Ta představuje typičtější reakci demokratů, což je logika ve stylu ?Lidi, máme to pod kontrolou. Nenahrávejte extremistům na smeč, jen tím vyhrocujete situaci.? Jedná se o velmi specifický, pragmatický argument, který vlastně říká, že hlavním problémem není rasismus v USA, nýbrž riziko, že by se tím mohlo napomáhat nepříteli. U Hillary Clintonové je jasně patrné, že jí vůbec nedochází ta skutečnost, že Trump a Carson pouze odrážejí trendy, které v hlavním proudu americké společnosti existují už dlouho. A těmto trendům připravili půdu demokraté stejně jako republikáni. Neboť co je základním narativem Trumpa a Carsona? V podstatě to, že existuje něco jako islámský extremismus, že ho máme v Americe, že je to hrozba a že nejsme dost tvrdí, abychom se s ním vypořádali. Jenže přesně toto neustále říkali v americké vládě i v hlavním proudu společnosti všichni. Mezi Trumpem a Clintonovou tedy není v této otázce až tak velká propast, jak by se dalo očekávat.
- Domníváte se, že pařížské útoky znamenají v Evropě a USA počátek nové éry války proti teroru? První slova prezidenta Hollanda po útocích byla pozoruhodně silná válka, vojenská odpověď, výjimečný stav ? který mimochodem stále zůstává v platnosti.
- Když říkám, že to je podle mě standardní reakce ze strany vlády, nemyslím tím, že tu není žádná panika, která by se nepřetavovala v náhlý vzestup islamofobie. Samozřejmě že je. A podle různých zpráv se v USA i v Anglii zvýšil počet útoků na mešity a ženy s šátkem. Podle mého názoru je však omyl se domnívat, že se po Paříži nacházíme v nějaké nové éře. Válka proti teroru trvala více než čtrnáct let. A předpoklady, na nichž byla tato válka založena, se ukázaly jako zcela mylné. V důsledku tohoto násilí umírá více lidí, než tomu bylo před čtrnácti lety, což znamená, že tato politika jasně a objektivně selhala. Víte, co mě zaráží? Že nikdo neřekne ?Udělejme krok zpět a vyřešme to, co se pokazilo.? Každý jenom říká, že jsme naši dosavadní politiku neuplatňovali s dostatečnou tvrdostí. Je to podobné jako u lidí, kteří v sedmdesátých a osmdesátých letech obhajovali SSSR: ?Ano, mají nějaké problémy, ale je to tím, že svůj komunismus neprosazovali dostatečně tvrdě. Je jen otázkou času, než se to napraví.? Jde o stejnou logiku: magické myšlení. Opravdu bych si přál, aby byla po pařížských útocích stanovena nová pravidla. Ale žádná nemáme.
- Není. Jestliže se blíže podíváte na lidi, kteří byli zapojeni do činů masového násilí, jako například do pařížských útoků nebo do útoku na Charlie Hebdo, bude to celá paleta příběhů. V některých z těchto případů možná máte před sebou nějaké jedince s dosti vypracovanou ideologií, avšak s větší pravděpodobností narazíte na lidi, kteří žádnou ideologii opravdu nemají, pokud pod ideologií rozumíme dosti systematický světonázor, jejž lze nazývat v nějakém smyslu islámským. Častěji to je jednoduchý narativ, a nikoli ideologie. Podle tohoto narativu je Západ ve válce s islámem a svět je rozdělen na tyto dva tábory. Já si pak následně musím vybrat, na které straně stojím, takže si vyberu, že budu bojovníkem na straně islámu spíše než na straně Západu. Ve své knize jsem předložil argument, který se zakládá na důkladném výzkumu uskutečněném v Británii a USA tvrdím, že mnoho mladých lidí nenachází žádný jiný jazyk, jímž by mohli hovořit o imperialismu, kromě onoho jazyka, který nabízejí džihádisté. Levice byla odsunuta na okraj, akademizována, a zanechala svému osudu obrovské skupiny stoupenců z řad barevné americké a britské dělnické třídy. To pak vedlo mimo jiné k vytvoření politického vakua, které bylo politicky vyplněno džihádisty.
- Opravdu ne. V liberálních zahraničněpolitických kruzích byste se setkali s přiznáním, že jedním z faktorů, jež umožnily IS vzniknout, byla i politika uplatňovaná v Iráku. Dokonce i Tony Blair s tím dnes souhlasí. Není to však totéž, jako když řeknete ?IS je monstrum, které jsme vytvořili?. Nemyslím si, že si americký hlavní proud uvědomuje rozsah devastace, kterou způsobila válka v Iráku v roce 2003. Když si vezmete stovky tisíc zabitých lidí, když si vezmete úplné zničení Iráku a vliv této destrukce na sousední země ? lidé tady mají jen malé tušení, co to znamená a jaké to je. To je také důvod, proč převládající vysvětlení vzniku IS zůstává stejné že na Blízkém východě se vyskytuje bytostné tíhnutí ke vzniku těchto extremistických skupin. Liberálové k tomu pouze dodávají, že můžeme jejich vynoření učinit více či méně pravděpodobným, a to podle toho, jak moudře si budeme počínat při volbě naší politiky.
- Z anglického originálu //politicalcritique.org/world/usa/2016/kundnani-arabs-are-not-terrorist-interview/“>You may be surprised to hear that not all Arabs are born terrorist, publikovaného na stránkách Political Critique, přeložil Pavel Siostrzonek.