Transatlantická dohoda: nebezpečí trvá

Nedávno uniklé informace o tajné transatlantické dohodě (TTIP) ukazují, že po jejím schválení by se volby mohly stát jen zbytečným maňáskovým divadlem.

Hnutí Greenpeace rozbouřilo vody zveřejněním úniku o takzvané Transatlantické dohodě o obchodním a investičním partnerství (TTIP) vyjednávané od roku 2013 mezi USA a Evropskou unií ? mimochodem, všimněme si, že únik informací je v poslední době téměř jediná metoda, jak se veřejnost může dozvědět o klíčových záležitostech. Z uniklých materiálů vyplývá to, co už je známo delší dobu, ale je dobré to mít takříkajíc černé na bílém ? totiž že nejde jen o obchod, ale o regulativní uspořádání a vliv amerických korporací.

Zlehčování úniků

Z materiálů je patrný americký tlak na to, aby lobbisté mohli ovlivňovat rozhodovací procesy v každé fázi (včetně té rané), stejně jako intenzivní vyjednávání se zástupci průmyslu (přímo se hovoří o nutnosti probrat určitá opatření se zástupci průmyslu, anebo se tu na pozici průmyslu odkazuje). Jde tedy o to, aby si průmysl stanovil ?pravidla hry? podle své libosti. Volby se v takovém případně stávají jen drahým a zbytečným maňáskovým divadlem. ?Třešničkou na dortu? je pozice USA, které o ochraně veřejného zdraví hovoří jako o opatření, které ?deformuje obchod?.

V tajnosti připravovaná TPP je korporátním převratem, a jak se ukazuje, Spojené státy tlačí intenzivně na to, aby TTIP byla obdobou TPP.

TTIP a její případná ? nedejbože ? budoucí podoba není klíčová ?jen? pro více než osm set milionů Američanů a občanů EU. TTIP by totiž spojila dvě největší ekonomiky světa, a nutně tak vytvořila základ pro ?pravidla? ve světovém měřítku. Koneckonců, prezident Obama to sám přiznal, když opakovaně konstatoval, že pravidla obchodu budou tvořit buď Spojené státy, anebo Čína. Ponechme stranou to, že se Světovou obchodní organizací se již nepočítá a multilaterální jednání se víceméně odpískala. Je více než smutné pozorovat amerického prezidenta, jak při své ?tour de Europe? tlačí na evropské státy, aby TTIP přijaly (což se mu v případě Angely Merkelové zjevně bez problémů podařilo). Je to zcela jiný Obama než ten, který při své první volební kampani tvrdě kritizoval Severoamerickou dohodu o volném obchodu (NAFTA), když přímo prohlásil, že ?NAFTA pomohla Wall Street a poškodila Main Street? (tedy běžného Američana).

Zajímavé jsou také reakce zastánců TTIP. Obvykle se jednalo o zlehčování významu úniků s tím, že se jedná jen o ?úvodní? vyjednávací pozice. Jenže, jak upozornil aktivista Greenpeace Jorgo Riss, to nejde dohromady s tím, že Obama tlačí na přijetí TTIP do konce roku. Nedává žádný logický smysl, aby se jednalo o počátek u jednání, která běží už od roku 2013, a zároveň mají být, dle přání americké administrativy, co nejdříve uzavřená.

Selžou evropské elity?

V USA se nyní hodně pozornosti věnuje souběžné Transpacifické dohodě (TPP). K té na serveru Atimes vyšel článek, v němž se dočteme, že podmínky, za kterých se členové amerického Kongresu mohou s dohodou seznámit, se neliší od těch evropských (tady již očividně došlo k harmonizaci) ? je například nemožné činit si při pročítání dohody poznámky. Nicméně víme, že dohoda TPP obsahuje nová práva a privilegia pro nadnárodní korporace (především mezinárodní banky a farmaceutické firmy) a neodvolatelná (!) omezení pro vládní regulaci. Závěr je obzvláště varující: v tajnosti připravovaná TPP je korporátním převratem, a jak se ukazuje, Spojené státy tlačí intenzivně na to, aby TTIP byla obdobou TPP.

Kroger feedback customer satisfaction survey to win free prizes

Deutsche Wirtschaftsnachrichten přinesly zprávu, že vyjednavači jsou z pozice USA stále více bezradní a frustrovaní. Jak server uvádí, Američané tlačí na přístup do veřejných služeb (například zdravotnictví) či na naprosté odbourání ochrany veřejných sociálních systémů, což je ale údajně pro zástupce EU tabu.

Nicméně není nepravděpodobné, že pod velkým tlakem Spojených států evropské elity ? jak tomu ostatně často bývá ? takříkajíc selžou. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Doma si můžeme od ministra průmyslu a obchodu vyslechnout, že současná dohoda s USA je natolik nedůstojná, že doložka ISDS (o řešení sporů mezi investorem a státem) bude výhodnější. Ministr zahraničí zase jakoukoliv informovanou kritiku odbude prostě tím, že TTIP je naše transatlantická vazba. Pro rychlé uzavření TTIP se vyjádřila i kancléřka Merkelová. Bitva tedy pokračuje. A jde opravdu o hodně.

Autorka je ekonomka.