Jak mluvit o olympioničkách bez zvrhlého zpátečnictví

Chcete se vyhnout faux-pas, když podáváte zprávy o sportovkyních? Pište o jejich sportovních výkonech. Nekomentujte jejich make-up, příliš malé šortky nebo rodinný stav.

Olympijské hry ? mezinárodní oslava fyzické dokonalosti a triumfální vůle zabalená v porušování lidských práv a ekologické katastrofě ? poskytují letos, stejně jako pokaždé v minulosti, vydatný materiál pro veřejné potěšení i opovržení. V této kategorii předvedl nebývalý výkon tisk, kterému se hned během prvního týdne her podařilo urazit a ponížit řadu sportovkyň a téměř je vymazat v přemíře diletantských blábolů.

Holka s pistolí

Skutečnost, že americká střelkyně na pohyblivý terč Corey Cogdell-Unrein získala medaili, oznámil deník Chicago Tribune titulkem: ?Žena linemana Chicago Bears dnes na olympiádě v Riu získala bronzovou medaili.? Ani se neobtěžoval zmínit její jméno. Když Katinka Hosszú překonala světový rekord, sportovní reportér NBC Dan Hicks poukázal na jejího manžela a vyhrkl: ?Tak za tohle vděčíme tomuto muži.? Další komentátor NBC se na adresu vedoucího týmu v ženské gymnastice (USA) vyjádřil, že ?by stejně tak dobře mohly stát uprostřed nákupní haly?. Magazín People nazval Simone Biles ?Michaelem Jordanem gymnastiky?, jako kdybychom nemohli rozumět významu žen bez příměru k mužům. Pravicová média použila zlatou medaili Ginny Thrasher ve střelbě ze vzduchovky na deset metrů jako zbraň v jejich křížové výpravě za omezením bezpečnostních pravidel při užívání zbraní a udělila jí přezdívku ?holka s pistolí?. V příspěvku na Twitteru, který se rychle stal virálem, si nizozemská cyklistka Annemiek van Vleuten stěžovala na svá zranění po srážce, což inspirovalo jakéhosi muže, aby jí vysvětlil, jak se jezdí na kole: ?První lekce v ježdění na kole: držte své kolo zpříma? ať jedete rychle, nebo pomalu.?

To, jak mluvíme o ženách dominujících svým oborům, má hmatatelný dopad na způsob, jakým zacházíme s ženskými kolegyněmi, uchazečkami o práci a prezidentkami.

Olympiáda předhazuje veřejnosti těla žen ve velkém, což má, překvapivě, relativně konstruktivní efekt: je to jedna z mála známých televizních show, která oslavuje ženskou sílu, schopnosti a excelenci, aniž by sexualizovala ženskou existenci. Ne že bych se domnívala, že autoři výše zmíněných faux-pas jsou záměrně zlomyslní misogynové. Je to spíše tak, že stejně jako my všichni byli vychováni v kultuře, která téměř nemá ponětí o tom, jak uchopit úspěšné ženy (viz například americké volby). Cítíte slabé rozčarování pulzující za každým jejich slovem. Žena? a něco dělá!?

Nejsme sexuální tretky

Proto předkládám několik praktických rad, jak mluvit anebo psát o olympioničkách bez zvrhlého zpátečnictví, aby se feministky nemusely neustále rozhořčovat na internetu.

Pište o sportech, ve kterých soutěžily. Dala jsem dohromady rychlou a jednoduchou šablonu pro vaše základní reportérské potřeby:

NOVÉ ZPRÁVY: [Sportovkyně] dnes soutěžila ve [sportu]. [Popište sport.] KONEC.
A sportovní zpráva je napsána!

Pište o sportovkyních stejně, jako píšete o sportovcích ? tj. bez zmínek o jejich genderu. Umíte si představit vytahování genderu pokaždé, když píšeme o mužích? ?Energický pivot Isaiah Thomas vystupující ve slušivé froté čelence dokazuje, že muži se do toho umí opřít a vypadat při tom cool a sexy!? Vidíte, jak nesnesitelně to zní?

Nezaobírejte se u sportovkyň make-upem, účesy, příliš malými šortkami, hidžáby, uštěpačnými obličeji, výškou hlasu, obvodem stehna, rodinným stavem a věkem více než analýzou jejich neuvěřitelných výkonů a dovedností, které vedly k jejich úspěchu a vyžádaly si léta nadlidské disciplíny a omezování.

Neodkazujte na ženy skrze muže, které znají, s kterými jsou spjaty, s kterými pracují nebo spí. Ženy jsou plně zformovaní, autonomní lidé, kteří něco dělají. Nejsme domácí mazlíčci, vymoženosti nebo sexuální tretky.

Pište o genderu, pokud je to relevantní: například v souvislosti s genderovou diskriminací, platovými rozdíly mezi ženským basketbalem a fotbalem nebo nechutným způsobem, jímž média podávají (nebo nepodávají) zprávy o ženských sportech.

Nevnášejte do toho své sexuální pocity. Ano, jsem si vědoma toho, že na Twitteru sice nemálo žen zaníceně komentuje poměr ramen a pasu na vypracovaných tělech plavců, ale existuje také dostatek seriózního, vyváženého novinářského pokrytí mužských sportů. Není tu historický precedens, na jehož základě by těla mužů přitahovala více pozornosti než jejich sportovní výsledky a zároveň podrývala jejich důvěryhodnost a brzdila jejich postup ve většině myslitelných oborů. Mít sexuální pocity je v pořádku. Jen pozor na to, kde je šíříte.

Je jasné, že existuje i vkusné, vyvážené a neutrální olympijské zpravodajství, že živé vysílání je obtížné a lidé dělají chyby. Ale to, jak mluvíme o ženách, konkrétně o ženách dominujících svým oborům, ženách, jejichž síla a zdatnost jsou nepopiratelné, má hmatatelný dopad na způsob, jakým zacházíme s ženskými kolegyněmi, uchazečkami o práci a prezidentkami. A  není to náhoda. Je to systém, který pracuje tak, jak byl navržen.

Sportovci jsou sportovci. Pokud vám záleží na sportu, pište o sportu. Pokud vám záleží na genderové rovnosti, pište o sportu.

Autorka je americká novinářka a aktivistka zaměřující se na popkulturu, sociální spravedlnost, humor a kult těla.

Z anglického originálu How to talk about female Olympians without being a regressive creep ? a handy guide, publikovaného na webu The Guardian, přeložila Veronika Flanderová.