Narodil se Kristus Pán, zabíjejme…

Vánoce by mohly být svátky subverze a protestu. Místo toho vraždíme kapry.

Etické nároky veganů na stravu vždy o Vánocích u našich širokých rodinných stolů narážejí na odpor. Vegani ovšem nabourávají tradice, které se dotýkají křesťanství pouze povrchně a svým soucitným postojem k těm nejbezbrannějším a nejmenším mají blíž k Ježíšovu učení než většina tzv. křesťanů.

Zatímco ale vegan nechápe, proč by měl podporovat veřejné popravy kapřích bratrů a sester, zbytek rodiny je mírně traumatizován nabouráním vánočního statu quo. Náš současný spotřební svět vyžaduje rituální konzumaci a až orgastickým vrcholem všech konzumních perverzí jsou právě svátky vánoční. Vyprodukujeme tuny odpadu, miliony kaprů jsou zabíjeny po utrpení v kádích a my se přecpáváme se mrtvými těly zvířat a duchovně necháváme vyhnít cokoliv souvisejícího s učením Ježíše. Jen ať si tam pěkně to děcko leží v jeslích a nic neříká. Nikdy jsem nechápal vegetariány, kteří se přiznávali, že si dají maso jenom na Vánoce. Mělo by to být naopak: vrátit úder, narušit tradici a objevit kořeny tohoto svátku. Porazit Ježíšem Vánoce. Kapra je důležité nejíst hlavně na Vánoce!

Současné Vánoce mají jen málo společného s křesťanstvím, jsou moderním rituálem, a přesto jsou tak podobné tomu, co známe ze všech náboženských kultů. Zpřítomňují obraz čehosi nehmotného, vyvolávají zpět z minulosti zážitek, který jsme si prožili v dětství. Chceme stáhnout dolů na Zem pohádkový svět hojnosti, dostatku a lásky. A protože jsme vychováni a uhněteni tak, že pocity potěšení prožíváme zejména při konzumování, náš hlavní svátek v roce podle toho vypadá.

Bratři a sestry ryby

Oproti tomu historie prvních Vánoc je inspirativní. Původní římské svátky boha slunce, Saturnálie, se začaly slavit kolem roku 250 a měly silně politický charakter. Jejich krédem bylo: ?Jeden Bůh, jedna Říše.? Nicméně už ve čtvrtém století Jan Zlatoústý píše o Vánocích coby svátku oslav narození Krista: ?Nebo, když říkají, že jsou to narozeniny Slunce, On je Sluncem spravedlnosti.? Často o tomto svátku přemýšlím jako o původní křesťanské subverzi, tedy jako o protestu, protože původní křesťanské komunity měly krajně rovnostářský charakter. Jejich Vánoce byly oslavami narození boha na Zem, boha, který se narodil do těla chudého člověka, jenž vzdoroval impériu, vždy stál na straně chudých a utlačovaných a nakonec byl popraven státní a klerikální mocí. Na rozdíl od Římské říše, která skrze jedinečnost a nebeskost slunce potvrzovala svou imperiální sílu a nárok na útlak, se Ježíš stavěl ke slunci jinak, rovnostářsky: ?On přece dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé.? A slunce, jak známo, svítí i na zvířata, stejně jako na ně padá déšť.

Ve světle Kristovy oběti je obětování kaprů na oltáři našich kuchyní ve jménu konzumu krajně pohanskou záležitostí jdoucí proti křesťanství. Ježíš totiž není jen osvoboditelem lidí, ale i zvířat.

Pokud se ranému křesťanství podařilo Římu ukradnout Vánoce, měli bychom je my nyní ukrást kapitalismu a karnismu. Konec konců právě Jan Zlatoústý, který obhajoval převzetí Saturnálií křesťanstvím, zároveň odmítal bohatství a chápal destruktviní moc peněz: ?Ta proklatá láska k penězům! Všechno smete pod sebe a za sebe. Oproti penězům připadá většině lidí všechno jako bajka a prázdný žvást.? Když se procházím v tento čas po Vánočních trzích, vidím kolem sebe samé nekřesťanské a nelidské utrpení, v kádích se dusí kapři ? podle čísel, která máme k dispozici, je možná zabito něco kolem pěti milionů živých tvorů jen během Vánoc. Vedle kádí se udí klobásy, prodávají výrobky z kůže zabitých zvířat a uprostřed ohrady mrznou samotná zvířata: toto se hladí, toto se jí, toto je objekt našeho násilí. Vzhledem k úloze zvířat v betlému, je to vskutku paradoxní.

Tradici živých vánočních betlémů založil František z Assisi, který poprvé tuto scénu sehrál s živými herci a zvířaty v roce 1223. Já osobně si jeho záměry interpretuji dvojím způsobem. První z nich souvisí s tím, že Vánoce roku 1223 slavil v sídle šlechtice Giovanniho di Velity a chtěl bohatému šlechtici názorně ukázat, do jaké chudoby se narodil syn palestinské dělnické třídy Ježíš Kristus. František z Assisi byl proslavený svou obhajobou dobrovolné chudoby, pomoci trpícím a odmítnutím bohatství svého otce. Druhým důvodem byla jeho láska ke zvířatům ? chtěl ukázat, že u narození Ježíše byla přítomna i zvířata. František z Assisi je dodnes známý jako vegetarián a člověk, který překonával antropocentrismus a nazýval zvířata svými bratry. Jedna legenda říká, že velkou lásku choval i vůči rybám, které pouštěl na svobodu, když je viděl chycené v sítích. Když seděl v loďce na jezeře, chytil rybář velkého lína a nabídl ho Františkovi. Ten jej nazval bratrem, pustil ho zpět do jezera a zpíval boží chvály. Tady bych rád viděl předobraz budoucí tradice. Osvobozujme zvířata z kádí, klecí a velkochovů!

Obětí není třeba

Právě František z Assisi je v současné době velkou inspirací pro ekologickou teologii, která pracuje s božím stvořením. V katolickém prostředí je nejvýraznější encyklika Laudato si? od papeže Františka. V kontextu Vánoc je na tomto textu zajímavé pranýřování antropocentrismu. Obhajoba utrpení zvířat je neudržitelná jak z pohledu biblického textu, tak z pohledu samotných křesťanských veganů a vegetariánů. Připomeňme zajímavý moment, který je sice nosný spíše pro velikonoční tradici, ale ukazuje rovněž ubohost a nekřesťanskost našich vánočních zvyků. Pro Starý zákon je nesmírně důležitá kultická čistota ? ta měla být prostředkem navrácení se do čistoty, do ráje. Cokoliv se této čistotě vymykalo, byl hřích a cenou za hřích byla smrt. Nicméně byla možná zástupná oběť, a to v podobě zvířete. Často to byl beránek.

Do této tradice ale zasáhl revolucionář Ježíš, když odhalil pokrytectví kultických zvyků, které se soustředí jen na rutinní dogmatická pravidla a zcela ztratily ze zřetele poselství lásky, rovnosti a návratu do ráje. Sám Ježíš se pak stává definitivní a poslední obětí, a otvírá nám tak cestu zpět do čistoty, do božího království. Proto křesťané nekonají zvířecí oběti a proto je Ježíš nazýván ?beránkem božím?. Ale toto vykoupení, neplatí jen pro člověka, ale pro veškeré tvorstvo na Zemi. Výsledkem této oběti je spása, srozumitelněji řečeno: osvobození. Pokud dnes křesťané neuvažují o osvobozování zvířat, nepochopili jeden z pilířů své víry. Ve světle Kristovy oběti je obětování kaprů na oltáři našich kuchyní ve jménu konzumu krajně pohanskou záležitostí jdoucí proti křesťanství. Žádných obětí není třeba. Ježíš totiž není jen osvoboditelem lidí, ale i zvířat.

Odmítnout moc peněz

Měli bychom znovu přemýšlet o smyslu Vánoc, našich zvyků a tradic. Přestaňme participovat na konzumním šílenství a odmítněme moc peněz a kapitalismu. To je Kristova cesta. K původnímu smyslu Vánoc jakožto svátku narození mesiáše, osvoboditele, nás obrací i těhotná náctiletá Marie, jejíž myšlenky byly z vánočního příběhu patriarchální společností vymazány: ?Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.?

Přestaňme zabíjet a týrat zvířata ve jménu Ježíšova narození, neboť takové lidské jednání se míjí se smyslem Bible a Ježíšova učení a činů. Přestaňme se ohánět tradicí: vždyť bramborový salát je záležitost padesátých let 20. století, kapr je vánoční jídlo jihočeské buržoazie a lépe situované střední třídy 18. století. Většina lidí, kteří byli chudí jako Kristus, jedla kubu. Navažme na Františka z Asisi nebo klidně i na odkaz křesťanských heretiků, kteří se bouřili stávajícím řádům a odmítali jíst zvířata, jako byli gnostici, kataři, duchoborci nebo tolstojovci.

Osobně na vrcholném rituálu našeho destruktivního konzumního kapitalismu, který potřebuje k oslavám míru a narození Ježíše miliony mrtvol a tuny odpadu, odmítám participovat. Na letošní Vánoce si rozhodně pustím místo koled black metal a dám si veganský bramborový salát. Strach z toho, jak se na mě budou dívat druzí, nechám přibitý na kříži, protože kdo je konformní, ten už se ďáblu poklonil.

Autor je vegan, křesťan a člen kolektivu Prázdné trůny.