Ultimate magazine theme for WordPress.

Mateřství jako ideál, mateřství jako role

45

V debatách o tom, k čemu jsou holky na světě, chybí kritika socioekonomických podmínek, které mnoha ženám nedovolují se o mateřství svobodně rozhodovat.

Na první pohled nenápadná básnička Jiřího Žáčka, začínající otázkou zásadního významu ?K čemu jsou holky na světě??, odstartovala vzrušenou debatu na sociálních sítích. Ta se posléze přesunula do mediálních vod a o tom, co vlastně Žáček napsal, se diskutuje ještě dnes. Tento text rozhodně nemá ambici zmíněnou debatu dále rozvíjet. Na jejím podkladě však můžeme tematizovat otázku mateřství jako takového. Dává nám možnost zamyslet se, jakou roli vlastně v dnešním diskurzu hraje a jakými prizmaty je vnímáno. Mateřství totiž zdaleka není jen ceněný ideál tradičně smýšlející části populace, ale odehrává se v konkrétních socioekonomických podmínkách a vstupuje tedy do mnoha souvislostí.

Status mateřství

Zdánlivě šlo o bouři ve sklenici vody ? jak argumentoval jeden z názorových táborů, říkanka je přece nejen neškodná, ale má také velmi pozitivní konotace, protože opěvuje mateřství a vřelý vztah na ose matka-dítě a je koneckonců určena dětem. Proč tedy vlastně vyvolala v celém společenském spektru takovou vlnu emocí? Sama o sobě je jistě přehlédnutelná, její význam se však ukázal v tom, že ve veřejném diskurzu aktualizoval téma mateřství. Básnička, jejíž sdělení můžeme vnímat jako nepřijatelnou redukci životního smyslu ženské poloviny populace na mateřskou roli, nebo naopak jako oslavu mateřství, které je podmíněno především biologicky a je tedy přirozeným dobrem, vůči kterému je téměř nepřípustné se jakýmkoliv způsobem kriticky vymezovat, se stala dokonalým lakmusovým papírkem pro témata spojená s genderovou citlivostí.

Vlivem kombinace představ o ideálu mateřství a sociálních podmínek dochází k tomu, že řada mladých žen prožívá mateřství jako jedinou možnou životní variantu, jako jediný možný způsob seberealizace, jako jedinou možnost naplnění životního smyslu.

Význam mateřství se zdá být nezpochybnitelný právě pro jeho silnou biologickou podstatu, která jde až na dřeň, protože je pro udržení života nezbytná, a to na rovině fylo- i ontogenetické. Mateřství samo o sobě patří k esenciálním prožitkům nejen pro ženy, ale nepřímo vlastně i pro muže, jak ukázaly velmi emotivní příspěvky k výše zmiňované říkance. Být matkou neznamená nic menšího než dát druhé bytosti život a láskyplně jej nadále udržovat. Být matkou znamená odstoupit v jedné nebo více etapách svého života od sebe a stát se pro dítě na určitou dobu prostředím, v němž jsou uspokojovány jeho potřeby. Být matkou také znamená zahrnovat své děti láskou, která by v ideálním případě měla být bezpodmínečná. Být matkou je zkrátka nejvíc a status mateřství se zdá být velice mocný. A naopak ? být považována za ?špatnou matku? je jedním z nejhorších společenských stigmat.

Sociální konstrukce

Mateřství ale není jen psychofyzický stav a vztah. Je to především sociální role, součást ženské identity. Existuje mnoho sdílených představ o této roli i o možných způsobech jejího naplňování. Jako každá role je i mateřství konstruováno sociálně, v konkrétních podmínkách. Obsahuje představy o ideálu, jaké by matky měly správně být, jak by se měly správně chovat. Ideál mateřství je reflektován v řeči ? a jak a o čem se řeč vede, je zde více než v jiných případech ovlivněno genderem.

Ženy si často předávají zkušenosti o tom, jak o děti správně pečovat, zda je dobré nechat je vyřvat nebo ne, zda mohou děti spát v jedné posteli společně s rodiči nebo ne, zda je dobré kojit a jak dlouho, jestli je vhodnější porod v domácích podmínkách nebo v porodnici. Ženy se také vyrovnávají s vlastními matkami, identifikují se s nimi nebo se vůči nim vymezují. Naplňování role matky je předmětem hodnocení na mnoha úrovních, od osobní, kdy mohou být pocity nedostatečnosti vzhledem k ideálu zdrojem masivní úzkosti, přes úroveň generační až po společenskou. Pečující pozice je u žen očekávána, ženy jsou k ní vedeny, mateřství je tak prodlužováno i za hranici dospělosti dětí, přenášeno na další členy rodiny a podobně.

Dokonce i tak jednoznačná biologická funkce, jako je například kojení, podléhá velmi silnému vlivu sociální konstrukce a stává se předmětem diskuse ve společenském prostoru. Debata se odvíjí nejen od toho, zda a jak dlouho mají být děti kojeny, ale především je vytvářen v diskurzu velmi silný tlak na to, kde vůbec je kojení přípustné a za jakých podmínek. Zdá se, jako by tyto debaty vedli především muži. Jako by to byli oni, kdo má kompetenci rozhodovat o tom, co je pro ženy správné, jak mají být dobrými matkami, co by vlastně ony samy měly chtít či nechtít.

Otázky, které se nekladou

Představa mateřství jen jako biologického údělu, pro nějž jsou holky na světě, se tedy jeví jako neudržitelná. Být matkou, stejně jako být otcem, je status, který se v čase proměňuje. Jinak prožíváme a realizujeme svoje rodičovství jako rodiče novorozence a jinak jako rodiče dospívajícího adolescenta. Mateřství je navíc velmi silně determinováno sociálními podmínkami, ve kterých se odehrává nebo bude odehrávat. Vzhledem k tomu, že se jedná o významnou součást (ale nikoliv jedinou, jak by se v dosud přetrvávajícím patriarchálním uspořádání snad ještě i dnes mohlo někomu zdát) ženské identity, je také důležité rozlišit, zda se jedná o jedinou životní volbu, anebo ?jen? jednu z mnoha ? tak jako je tomu v případě otcovství.

Vlivem kombinace stále živých představ o ideálu mateřství a sociálních podmínek dochází k tomu, že řada mladých žen prožívá mateřství jako jedinou možnou životní variantu, jako jediný možný způsob seberealizace, jako jedinou možnost naplnění životního smyslu. Otázka ovšem nezní jen, zda budu či nebudu matkou, ale především kdy se jí stanu a čím kromě matky bych ještě mohla být. Dívky vyrůstající v socioekonomicky znevýhodněných prostředích si často tyto otázky nekladou, protože nevědí, že by si je mohly klást. Společnost, která je obklopuje, jim nemá mnoho co nabídnout ? kromě výsostného statusu matky. Jinými slovy, subjektivně nemají příliš na výběr a jelikož bývají často vedeny k řešení, po němž zdánlivě následuje rychlá odměna, mateřství pro ně bývá jedinou přijatelnou variantou.

Vzniká tak začarovaný kruh, na jehož začátku figuruje mladá matka s nízkou profesní kvalifikací. Ta se postupem času dostává s dítětem/dětmi a bez dostatečné sociální podpory do životní situace, v níž intimní vztahy získávají především funkci oboustranně výhodné ekonomické směny, avšak po čase tato směna přestává být pro jednu ze stran funkční a vztah se rozpadá. Matka ve snaze vrátit rodinnému systému rovnováhu navazuje nový partnerský vztah. Tento často nedostatečně uspokojivý vztah upevňuje novým dítětem a vstupuje tak do bludného kruhu stěhování, rození, opouštění a nového stěhování. Nároky matek na partnera se postupně snižují, zatímco počet dětí, které je nutné zaopatřit, naopak roste. Často se jedná o rodiny, které kvůli podmínkám žijí ve více či méně vyloučených lokalitách, kde děti po ukončení povinné školní docházky nemají příliš na výběr při volbě studijního nebo učebního oboru. Dojíždění, případně internát, je dalším významným zásahem do rodinného rozpočtu. Děti tak nakonec často vybírají jen podle dostupnosti, čímž vzdělání přichází o svůj smysl a v hodnotovém systému získává marginální postavení. Logickým pokračováním příběhu dcer je po vzoru matek časné mateřství jako cesta k separaci, případně seberealizaci. Dochází tak k většinou společnosti těžko pochopitelnému rodičovství nezletilých matek. Ve skutečnosti se nicméně jedná o hledání životních možností v rámci jen úzce vymezeného prostoru. Dcery opakují vzorce chování svých matek a bludný kruh sociálního vyloučení se uzavírá.

V tomto kontextu se básnička o tom, k čemu jsou holky na světě, jeví jako dobrý příklad nástroje k upevňování sociálně-genderové nerovnosti. Nástroje o to horšího, protože nereflektovaného.

Autorka je psycholožka.

 

Leave A Reply