Ultimate magazine theme for WordPress.

Radikálně pravicový terorismus v USA řádí víc než džihád

46

Americká islamofobie pomáhá zastírat fakt, že neonacističtí teroristé mají ve Spojených státech na svědomí výrazně víc útoků než radikální džihádisté.

Už ani poradce amerického prezidenta pro bezpečnost generál H. R. McMaster nevydržel rasistickou lehkovážnost, s níž jeho nadřízený spojuje islám s terorismem a veřejně Donalda Trumpa pokáral za ?radikální islámský terorismus?. Oponoval tím, že militantní džihádisté přece nereprezentují celý islám.

Otázka je, kde byla generálův smysl pro myšlenkovou akurátnost zhruba před měsícem, když Trump podepisoval svůj protiimigrační dekret. Možná uvěřil prezidentově vysvětlení, že ?s náboženstvím to nemá nic společného, jedná se o terorismus a o bezpečnost naší země?. Jenže zákaz vstupu do USA, který se vztahoval na občany Iráku, Íránu, Sýrie, Libye, Súdánu, Somálska a Jemenu, nebyl ničím jiným než rasistickým pamfletem v duchu Norimberských zákonů. Hraje na stejnou strunu demagogické xenofobie, která nemá s pravdou, jak už je ostatně Trumpovým dobrým zvykem, příliš společného. Protiimigrační dekret je zbytečný, protože radikální islámské teroristy není třeba držet mimo dosah Spojených států. Američané si v teroristických násilnostech bohatě vystačí z vlastních zdrojů.

Terorismus ve jménu hákového kříže

Ne že by k vraždám ve jménu Alláha na americké půdě vůbec nedocházelo. Jenže od traumatizující události útoku z 11. září 2001, od kterého letos uplyne už šestnáct let, neměl vražedný útok na svědomí žádný cizinec. Statistiky ukazují, že každý islámský terorista, který zabíjel ve Spojených státech, byl buď jejím občanem, nebo měl přinejmenším legální povolení k pobytu. Dvanáctka vraždících džihádistů nemá s muslimskými zeměmi z dekretu vůbec nic společného. Žádný z útočníků z těchto zemí nejen nepocházel, ale ani v nich neměl rodinné vazby.

V posledních týdnech výrazně přibylo útoků na židovské hřbitovy, zdi židovských institucí jsou oblíbeným terčem graffiti s hákovými kříži či Davidovými hvězdami a na některých univerzitách krajně pravicoví studenti žádají vyloučení židovských spolužáků.

Ani pohled na útoky islámských teroristů bez obětí na životech nenabízí žádné významné spojení se stigmatizovanými zeměmi. Výjimku tvořila pouze trojice útočníků: Íránec, který emigroval do USA ve dvou letech, a dva Somálci, z nichž jeden žil v USA od dětství a druhý přišel jako šestnáctiletý uprchlík dva roky předtím, než spáchal teroristický útok. Trumpovo opatření tak v podstatě chce bránit něčemu, co se neděje.

Neúprosná řeč čísel ale vyvrací i mnohem zažitější mýtus o islamistickém terorismu. Nejvíc teroristických útoků na americké půdě nemají na svědomí džihádisté, ale příznivci extrémní pravice. Nikdo nezpochybňuje hrůzu a počet obětí útoku z 11. září. Vždyť nejhorší útok amerických vlastenců proti svým spoluobčanům v Oklahoma City v roce 1995 zaznamenal osmnáctkrát méně obětí. Ale spektakulární útok džihádistů paradoxně pomohl vyznavačům nadřazenosti bílé rasy, bílým rasistům a neonacistům skrýt skutečnost, že mají na svědomí daleko větší množství útoků než islamisté. Národní extremistická databáze odhaluje, že pokud nepočítáme útok z 11. září a atentát v Oklahomě, tak americká ultrapravice zabila 272 lidí oproti 136 obětem ze strany islamistů.

Jedním z důvodů, proč je riziko ze strany extremistické pravice obecně podceňováno, má své kořeny i v identitě obětí. Zatímco v případě islámského teroru jsou dvě třetiny obětí náhodní kolemjdoucí, kteří se objevili na špatném místě ve špatný čas, pravicoví radikálové v 53 procentech případů útočili na vybrané cíle. Jejich oběti pocházejí z rasových, etnických nebo náboženských menšin, případně mají odlišnou sexuální orientaci či gender. Bělošské obyvatelstvo, které nijak nevybočuje ze společenských norem a o bezpečí příslušníků minorit se příliš nestrachuje, se proto může oprávněně obávat o svůj život spíše ze strany radikálních džihádistů.

Ozbrojení neonacisté ve státních službách

Že není radno podceňovat neonacistický terorismus, dokládá i zveřejněná zpráva FBI. Americký federální vyšetřovací úřad sledoval v rámci vyšetřování domácího terorismu pronikání bílých rasistů a ozbrojených vlasteneckých extremistů do bezpečnostních sborů po celé zemi. Zpráva přitom vznikla kvůli sérii šokujících odhalení. Jedním z nich byl i případ ze začátku devadesátých let, kdy si příslušníci jednoho šerifského okrsku v Los Angeles založili neonacistický gang, který terorizoval místní Afroameričany a Hispánce. V Chicagu zase byl v roce 2008 vyhozen policejní detektiv Jon Burge. Důvodem propuštění nebylo jeho členství v Ku-klux-klanu, ale ?nigger box?. V narážce na juke-box tak nazýval mučení černochů elektrickými šoky při výslechu. Jeho rasistická tortura měla minimálně 120 obětí.

Zpráva zmiňuje i lehkost, s níž Ku-klux-klan nabíral nové členy přímo na policejních stanicích. V Texasu zaznamenaly případ, v němž byl hlavním verbířem policista, který oslovoval kolegy sdílející stejné bělošské, křesťanské a heterosexuální hodnoty. Velká přítomnost rasistů a neonacistů v policejních či šerifských sborech je i důsledkem absence centralizovaných náborových center. Blízkost ideologie bílé rasy a státních ozbrojených složek potvrzuje i sociolog Pete Simi z Chapmanovy univerzity, který studuje rasismus v americké armádě. Podle jeho zjištění spáchá každý třetí útok ve jménu bílé rasy člověk se zkušeností z armády.

Jak asi vypadá mentální vybavenost členů policejních sborů, ukázal i případ z loňského roku. Čtrnáct policistů jednoho amerického okrsku si vzájemně posílalo rasistické a homofobní zprávy, které velebily ?bílou sílu?, ale obsahovaly i věty jako ?všichni negři musí kurva viset?. Navzdory soudnímu procesu většina z nich své pracovní posty neopustila, protože soud prohlásil jejich čin za promlčený.

Xenofobní americký sen

Zpráva FBI je významná ve dvou ohledech. Jednak přímo zmiňuje, že ?osamělí vlci a malé teroristické buňky vzývající násilnou radikálně pravicovou ideologii jsou nejnebezpečnější teroristickou hrozbou pro Spojené státy?. Za druhé ukazuje, nakolik pevně je rasistická a nacionalistická ideologie zakořeněna v americké společnosti. Trumpovo zvolení nevytvořilo nové stoupence, ale normalizovalo extrémní názory již existujících extremistů, kteří se nyní cítí být součástí mainstreamu. ?Tyhle volby byly pro stoupence nadřazenosti bílé rasy jasným signálem, že stojí na správné straně,? říká Simi. ?Nic podobného tomu, jak bělošští rasisté dávali po volbách volný průchod svému oslavování vítězství, jsem nikdy předtím neviděl. Vznášejí se při pomyšlení, že mají v Bílém domě svého člověka,? dodává.

Hlásit se ke Ku-klux-klanu, bělošským nacionalistům nebo veřejně nosit nášivky s hákovým křížem začíná být ve Spojených státech čím dál běžnější. Některé z těchto skupin zachytil ve své fotoeseji i fotograf Johnny Milano. Vzestup rasistické ideologie dokládá také současná vlna antisemitismu. V posledních týdnech výrazně přibylo útoků na židovské hřbitovy, zdi židovských institucí jsou dnes oblíbeným terčem graffiti s hákovými kříži či Davidovými hvězdami a na některých univerzitách krajně pravicoví studenti žádají vyloučení židovských spolužáků.

Donalda Trumpa nelze vinit z toho, že je přímým původcem protižidovských nálad americké společnosti. Vždyť jeho zeť Jared Kushner, ortodoxní žid, zaujímá v prezidentově sboru poradců jeden z nejvýznamnějších postů. Trump ale živelně podporuje xenofobní nálady na obecné rovině, z níž se uvolňuje dosud latentní antisemitské násilí. Důsledkem je pak nárůst sebevědomí ultrapravicových skupin. Stejně tak prezidentské heslo ?Udělejme Ameriku zase skvělou? zahrálo na strunu americkým neonacistům a jejich vlhkému snu o nadřazenosti bílé rasy.

Paradoxní na spojování islámu s terorismem je fakt, že jeden z prvních protiteroristických zákonů v USA z roku 1870 měl ochránit černošskou populaci před útoky ze strany rasistických skupin v čele s Ku-klux-klanem. Kdyby vzal Trump své otřepané heslo doslova, musel by v první řadě bojovat za ochranu menšin před domácím terorismem, který představuje skutečnou hrozbu pro americké obyvatelstvo.

Autor je spolupracovník redakce.

 

Leave A Reply