?Klíčová je důvěra,? říkají o situaci ve Švédsku Jitka a Jiří Pallasovi

Apolena Rychlíková Last updated Dub 12, 2017

Rozhovor o reakcích švédské společnosti na teroristický útok z minulého týdne.
Minulý týden se ve Švédsku odehrál jeden z nejhorších teroristických útoků v historii země. Devětatřicetiletý muž najel ukradeným nákladním autem do davu u obchodního domu. Usmrtil čtyři lidi a další desítky lidí zranil. Byl to několikátý útok tohoto typu za poslední měsíce ? před časem takto útočil řidič v Nice, potom útočník najel do davu na vánočních trzích v Berlíně a před měsícem k podobné tragédii došlo v Londýně.
Ve Stockholmu se téměř okamžitě dostavila vlna solidarity a pomoci a místo činu se během chvíle zaplnilo květinami a svíčkami. V neděli 9. dubna se v centru města konalo obří shromáždění ? účastnily se ho desítky tisíc lidí, kteří přišli demonstrovat za toleranci ve společnosti. Minutou ticha uctili oběti útoku a jasně se vyslovili proti fundamentalismu a nesnášenlivosti. O tom, na jakých principech stojí švédská společnost a jak se to projevuje v jejím fungování v krizových momentech, jsme si povídali s Jitkou a Jiřím Pallasovými, kteří odešli do Švédska vzápětí po podpisu Charty 77 a ve Skandinávii se rozhodli zůstat i po roce 1989.
Jaká byla prvotní reakce švédských státních orgánů, politiků a médií na útok z minulého týdne?
Reakce státních orgánů i politiků byla v první řadě věcná. Souhra policie, záchranářů, veřejné dopravy a sociálních služeb se a projevila okamžitě první sanitka byla na místě za tři minuty a její posádka vedla záchranné akce celých následujících šest hodin. Přestalo jezdit metro a vlaky neopustily nádraží. Státní televize i všechna další média poskytovala všechny potřebné aktuální informace pro obyvatele města. Zavřely obchodní domy, zrušily se divadelní představení a koncerty, u kterých se předpokládala velká návštěvnost. To vše byl výsledek organizace, ale i tréningu a plánování pro případ útoku. Ale i občané, kteří ničím podobným neprošli, ihned po útoku poskytovali pomoc zraněným.
Lidé si po útoku okamžitě začali pomáhat v naprosto základních věcech, jako je vyzvednutí dětí ze školky nebo školy nebo poskytnutí zázemí, večeře či noclehu.
Co se týče médií, ta mají občas tendenci podléhat šíření nepodložených informací. Přesto si myslíme, že zpravodajství zafungovalo výborně. Dva ze tří největších mobilních operátorů v zemi byli okamžitě přetížení, ale lidé se brzy dozvěděli, že se mají ohlašovat přes sociální sítě. Pro Švédsko je typická vysoká úroveň sociálního zabezpečení. To se dá demonstrovat například na tom, že radnice se okamžitě dohodly se školami a školkami, aby se postaraly o všechny děti, dokud se jim neohlásí jejich rodiče. A redakce dětské stanice začala chatovat s dětmi, které byly online, bály se o své blízké a potřebovaly si v klidu s někým popovídat.
Ihned po útoku se na Twitteru začal šířit hashtag #openstockholm, odkazujícího k otevřené společnosti. Jak se otevřenost společnosti projevila v den útoku a ve dnech následujících?
Lidé si po útoku okamžitě začali pomáhat v naprosto základních věcech, jako je vyzvednutí dětí ze školky nebo školy, shánění dopravy do jiného města, poskytnutí zázemí, večeře či noclehu. Představitelé politických stran se k věci vyjádřili, král okamžitě přiletěl ze státní návštěvy v Brazílii. Tisíce lidí přišly vyjádřit soustrast na místo činu a zároveň komunikovali to hlavní otevřené společnosti si vážíme a máme ji rádi.
V dalších dnech se desítky tisíc lidí sešly ve jménu solidarity a tolerance. Švédi se rozhodli nepropadnout xenofobii a ukazují, že řešením není nenávist, ale semknutí a vzájemný respekt. To je v Česku bohužel těžko představitelné. Čím to je?
Důvěra občanů v instituce je ve Švédku nesrovnatelně vyšší. Kritické situace jako ta z minulého týdne nám ukazují, že přes občasné stížnosti na práci policie, úroveň zdravotnictví nebo sociálních úřadů, si lidé ve Švédsku věří nejen navzájem, ale i institucím důvěřují mnohem víc, než u vás a v jiných státech Evropy. Navíc Švédové nejsou většinově xenofobní. Dnešní generace vyrůstaly v multikulturalismu, a to nejen kvůli přistěhovalectví, ale i díky možnosti cestovat, studovat nebo pracovat v zahraničí. Švédská populace se běžně domluví anglicky, řada rodin má své členy v různých zemích světa. To vše s sebou prostě nese větší otevřenost.
Terorismus a stoupající nervozita v Evropě můžou být záminkou pro posilování tzv. technik dominance, tedy strategií směřujících k přebírání moci nad ostatními. Nejčastěji se jedná o to, že privilegované skupiny diskriminují a utlačují skupiny neprivilegované, a to specifickými postupy, jako je například zneviditelnění problémů menšin, objektifikace, ale i užití síly. Terčem je dnes především muslimská komunita. Studie přitom dokazují, že čím větší schopnost sebereflexe dominující skupiny mají, tím inkluzivnější a tolerantnější společnost je. Můžeme tímto způsobem chápat rozdílnost reakcí české a skandinávské společnosti?
Ano, to je dobrý příklad. Švédská společnost je v řadě ohledů dost sebereflexivní a snaží se být vědomě a institucionálně inkluzivní. Netýká se to jen cizinců, tato snaha je patrná i vůči jiným skupinám, které jsou často na okraji společnosti ? málokterý vysoce postavený švédský politik by si dovolil užít xenofobní slovník třeba ve vztahu k lidem na ulici, k cizincům nebo etnickým menšinám. Stejně tak média stojí na vesměs kvalitních etických principech. To všechno pak prostupuje celou společností.
Švédský novinář Johan Hakelius ve svém textu Síla, které fanatici nikdy neporozumí uvádí, že se teroristům nepodaří narušit náš způsob života; jejich činy nám naopak umožňují ocenit, co jako společnost máme. Co tedy ve Švédsku máte?
Jak jsme už říkali klíčové slovo je pravděpodobně vzájemná důvěra.
Česká média krátce po útoku začala spekulovat o tom, kdy něco podobného potká i naši republiku. V minulosti tu byly v reakci na teroristické útoky posíleny pravomoci armády, v ulicích postávaly speciální ozbrojené složky. Jak se k útokům hodlá postavit Švédsko? Plánuje se zpřísnění bezpečnostních opatření?
Policejní hlídky jsou momentálně jak ve středu města, tak na nádražích nebo na místech, kde se shromažďuje hodně lidí. Hlavním mottem je ale žít jako obvykle, nepodřídit se teroru. A i když už pochopitelně začínají padat politické návrhy a opatření, na velké změny to nevypadá.