Macron slavil v obamovském stylu

O budoucím směru francouzské politiky mnohé vypovídají oslavy vítězství čerstvě inaugurovaného prezidenta Emmanuela Macrona. Přinášíme reportáž z Paříže.

Včera proběhla oficiální inaugurace nového francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Jak probíhaly oslavy? Kdo slavil a proč? A jaká byla atmosféra ve francouzské metropoli? Přinášíme vám výpovědi účastníků a účastnic nedělních oslav nově zvoleného francouzského prezidenta.

Jsme migranti a můžeme tu zůstat

Publikum bylo skutečně různorodé, rodiny s dětmi, mladí, staří, ženy v šátcích i bez šátků. Většina v rukou třímala francouzské a sem tam i evropské vlajky. Při rozhovorech s přítomnými se dala rozeznat řada francouzských přízvuků. ?Ano, samozřejmě, že jsme ho volili. Měli jsme strach, že se po všech útocích z Francouzů stanou fašisté, ale nestali a máme z toho obrovskou radost,? sděluje nám pár šedesátníků původem ze Senegalu. Oba pracují ve službách a vítězství si užívají. V těchto volbách totiž velmi významně šlo o pocit bezpečí a přijetí všech, ať už mají jakýkoliv původ nebo náboženství.

Je dobré si uvědomit, že Macronův program je poměrně liberální, ale ve srovnání například s českou sociální demokracií v některých oblastech i dost levicový.

Čtyřicetiletá učitelka na střední škole Caroline se již rok zapojuje v hnutí En Marche, protože podle ní ?Macron není vyhrocený, je hrozně skromný a jde mu o Francii, o nás, o všechny, kdo tu jsme. Práce na kampani byla skvělá, moc jsem si to užila, jsme všichni otevření, a na tom mi záleží.? Opodál tančí a zpívá skupinka žen, které spontánně skandují: ?My, migrantky, tu zůstaneme. Chtějí nás tu.? S úsměvem na rtech tomu přihlíží třicetiletá Íránka Fatima, která má ve Francii trvalý pobyt. ?Přišla jsem se na něj podívat, mám z něho dobrý pocit, tak uvidíme,? říká.

Potkáváme také Victora; je mu asi padesát, Macrona v prvním ani v druhém kole nevolil, je podle svých slov velký levičák a trochu se jeho vládnutí obává, přišel ale oslavit porážku fašismu. ?Ano, opět se ukázalo, že ve Francii fašismus zkrátka nikdy nevyhraje. A jaký bude Macron prezident? To nevím, vše se v nejbližších měsících ukáže, rád ho budu chválit i kritizovat, jsem ale šťastný, že stále žiju v otevřené zemi.? I když má část české levice (zejména na sociálních sítích) zcela jasno v tom, že Le Pen po pěti letech Macronova prezidentství stejně vyhraje, protože Macron všechno zpacká, francouzská veřejnost z křišťálové koule nevěští. Čeká na výsledek sněmovních voleb a diskutuje možnosti koalic. Je dobré si uvědomit, že Macronův program je poměrně liberální, ale ve srovnání například s českou sociální demokracií v některých oblastech i dost levicový. Francouzská veřejnost v čele s anarcho-syndikalistickou levicí ovšem počítá s kritikou nastupujícho prezidenta. ?Dneska slavíme, zítra půjdeme klidně znova do ulic,? vykřikuje skupina studentů a studentek, z nichž všichni volili v prvním kole Mélenchona.

Oslava v americkém stylu

Způsob, jakým probíhaly oslavy Macronova vítězství minulou neděli, prozrazuje mnohé o budoucím směru francouzské politiky. Kolem osmé u pyramidy muzea Louvre už citelně stoupalo napětí. Zhruba v půl deváté přišel na pódium první interpret a na dvou velkoplošných obrazovkách se střídaly záběry z vítězného volebního štábu, ale také z Vincennes, kde výsledky sledovala Le Pen. Ta pronesla krátkou řeč, kterou obecenstvo doprovázelo bučením, a nezapomněla připomenout ?historický úspěch Národní fronty?. Další metou jsou červnové sněmovní volby, do nichž půjde jak ?Marine?, tak její rodinní příslušníci s vervou.

Televizní obrazovka na chvilku zabrala také Mélenchona, který si výsledek voleb interpretuje po svém. Vyhrál prý Macron, na druhém místě skončili ti, kdo hlasovali ?bíle? nebo k volbám nepřišli a Le Pen skončila až třetí. Jeho projev byl oceněn potleskem ? ostatně značná část slavících volila v prvním kole právě jeho. ?Asi bych byl radši, kdyby vyhrál třeba Mélenchon nebo Hamon, ale Macron nás na rozdíl od Le Pen nerozděluje. Přišel jsem, protože to chci oslavit, a navíc my, Francouzi, rádi paříme v neděli,? řekl nám dvacetiletý Guillaume.

V půl jedenácté se rozezněly zvuky evropské hymny a Macron po vzoru Mitterranda (který po svém zvolení v roce 1988 zvolil stejnou symboliku) vkročil na pódium. ?Děkuji všem, děkuji těm, kdo mě volili, děkuji i těm, kdo mě volili pragmaticky. Chci pozdravit také voliče a voličky paní Le Pen a udělám vše pro to, aby za pět let již nikdo nemusel extremisty volit.? Když zmíní jméno své sokyně, dav začne pískat, Macron ovšem lidi požádá, aby to nedělali, a pokračuje prohlášením, že chce být prezidentem všech.

Nově zvolený francouzský prezident svou oslavu pojal netradičně, běžně totiž levicoví prezidenti nejprve řeční na náměstí Bastily a ti pravicoví naopak na imperialistickou minulost vzpomínají na náměstí Concorde. Původně se měl Macronův večírek konat pod Eiffelovou věží, což ovšem ministerstvo vnitra z bezpečnostních důvodů nepovolilo. Země je přeci jen stále ve výjimečném stavu (význam tohoto opatření ovšem mají zejména česká média tendenci přehánět a vykreslovat Paříž jako bitevní pole, i když se v zásadě kromě drobných kontrol při vstupu na Caroussel du Louvre nic zvláštního neděje). ?Je to místo neutrální, místo, kde můžeme společně začít, místo, které spojuje bývalý režim, revoluci a současnost,? poznamenal později ve své řeči o bývalém královském paláci Macron. Zbytek večera se nesl v duchu někdejších oslav vítězství Baracka Obamy ? na pódiu se střídali různí interpreti a zpívalo se anglicky, francouzsky, arabsky nebo kreolsky. Skupina Magic System z Pobřeží slonoviny svou hitovkou Magic in the Air roztančila snad úplně všechny.

Co dál?

Takové tedy byly oslavy; jaké však budou první kroky nové hlavy státu? Zdá se, že Macron začíná potvrzovat obavy kritiků ze strany levice. Dnes totiž nominoval premiérem na období do červnových sněmovních voleb Edouarda Philippa, poslance za pravicové Republikány . Vedle toho se připravuje na sněmovní volby a minulý týden představil 428 kandidátů a kandidátek, z nich někteří jsou socialističtí přeběhlíci, z většiny jde ale o politické nováčky různých profesí (pracovníci ve službách, lékaři, vědci, učitelé, sportovci nebo novináři). Chuť kandidovat za hnutí ?Republika vpřed? (République en Marche) vyjádřil také bývalý premiér a poslanec socialistů Manuel Valls. Jeho jméno ovšem mezi představenými není, jelikož již třikrát byl poslancem, což je proti vnitřním pravidlům hnutí.

Na volby se velmi intenzivně připravuje také Mélenchonovo hnutí a probíhají jednání o případných koalicích ?Nepoddajných?, socialistů, komunistů nebo zelených. Také v řadách Národní fronty se diskutuje strategie pro nadcházející volby. O poměrně znatelný šok se přitom postarala neteř Marine Le Pen, osmadvacetiletá Marion-Maréchal Le Pen, která prohlásila, že se z rodinných důvodů stahuje z politiky a nebude obhajovat post poslankyně. Situace zůstává otevřená.

Autorky studují politologii na FF UK.