Ultimate magazine theme for WordPress.

Rozmarné léto pražské fotbalové oligarchie

41

Nejslavnější české fotbalové kluby rozjely nevídané finanční dostihy a utrácí stovky milionů korun. Český sport tak rozpoutal nesmyslný závod ke dnu.

Patřil do stovky nejbohatších lidí na světě, byl už tři roky gubernátor Čukotky, ale nikdo ho pořádně neznal. Teď už ho čtrnáctým rokem vzývají fanoušci anglické Chelsea jako svého spasitele. Miliardář Roman Abramovič nebyl při koupi londýnského klubu v roce 2003 zdaleka prvním boháčem, který si pořídil slavný fotbalový klub. Okamžitě od svého příchodu začal nevídaně utrácet. Vzduchem létaly miliardy za světové hvězdy a z Putinova přítele se rázem stala světová celebrita. A následovali ho další. Bohatí šejkové uzmuli Manchester City, Arsenal nebo Paris Saint-Germain. Kapitál přetékající z kapes nejbohatších lidí planety udělal z fotbalu luxusní hračku, kterou chce každý. Nakonec i fotbalové povstání ?chudých lišek? z Leicesteru, které před rokem zničehonic vyhrály nejbohatší soutěž světa, anglickou Premier League, nebylo takovou subverzivní pohádkou, jak se na první pohled zdálo. Jejich majitelem a štědrým donátorem byl totiž thajský miliardář.

Jak moc toxické jsou současné platy a sumy za přestupy, se v plné nahotě ukáže, až všechno smete vlna podobná té, jež v roce 2008 zasáhla hypoteční trh.

Nadprůměrné platy a astronomické sumy za přestupy charakterizují i současnou situaci v českém fotbale. V tom českém fotbale, který stát chtěl letos dotovat 600 miliony korun, až nakonec policie pozatýkala skupinu dotačních defraudantů; v tom českém fotbale, ve kterém většina českých profesionálů bere lehce nadprůměrnou mzdu a z níž jako živnostníci sami odvádějí daně spolu se zdravotním a sociálním pojištěním. Přesto v posledních týdnech propadly pražské velkokluby Sparta a Slavia mánii utrácení.

Orgie zahraničního kapitálu

O jak velké sumy vlastně jde? Sparta se po neúspěšné loňské sezoně rozhodla pro razantní krok a jenom do realizačního kádru v čele s italským koučem Andreou Stramaccionim investovala čtyřicet milionů korun. Za dalších sedm nových hráčů zaplatila 160 milionů korun, včetně Izraelce Tal Ben Chajma, který přestupovou částkou 76 milionů stanovil nový rekord české ligy. Ten se možná ještě prodraží na případných pokutách za rasistické urážky, pokud tvrdé jádro sparťanských ultras neudrží na uzdě svůj antisemitismus. Fotbalový rival z Edenu ale také nezahálí ­­? Slavia má na útraty k dispozici čtvrt miliardy korun, takže už přilákala trojici zahraničních hvězd v čele s bundesligovým Altintopem či Portugalcem Dannym. I když všichni přišli po vypršení smlouvy a slávisté navíc získali část této sumy z prodeje vlastních hráčů, jedná se o velké peníze. Portugalská hvězda Zenitu Petrohrad Danny by podle zákulisních informací měl mít plat okolo čtyřiceti milionů korun ročně. Navíc Slavie si z loňské sezony přináší ztrátu 120 milionů korun.

Za nevídaným utrácením obou pražských klubů stojí touha natrvalo se prosadit v evropských soutěžích. V případě Slavie by proklouznutí do prestižní Ligy mistrů znamenalo jistý příjem 350 milionů korun. Jenže pokud by neuspěla, je to jedno. Stejně jako u Sparty totiž za finančními transakcemi stojí masivní zahraniční kapitál, pro který jsou slavná pražská es především drahé, luxusní hračky.

Českému fotbalu vládne Peking

O čínských majitelích Slavie se kvůli mediálnímu zájmu o investice z Číny mluví častěji. Společnost China Energy Company Limited (CEFC) za poslední dva roky utratila za sešívané fotbalisty 1,7 miliardy korun, včetně koupě stadionu Eden. Číňanům jde v první řadě o byznys, fotbal nehraje nijak významnou roli. A to i navzdory tomu, že v loňském roce s sebou prezident Miloš Zeman vzal na návštěvu Pekingu Pavla Nedvěda. Bývalý hráč Juventusu se dokonce pro daný rok stal ambasadorem místního fotbalu ­­? Číňané usilují o to, aby do roku 2050 v tomto sportu vládli světu. Pandu jako protiváhu za maskota Nedvěda Češi sice nedostali, zato do českého fotbalu proklouzly sta tisíce jüanů. Čínská korporace trpí přebytkem kapitálu, pro který je prodělečný sport ideálním odbytištěm. Jak tvrdí zástupce této společnosti v Evropě Jaroslav Tvrdík, jejich akvizice v české ekonomice jsou natolik drobné, že nebýt fotbalu, nikdo by je neřešil.

Právě osoba bývalého ministra obrany je nejviditelnějším zosobněním čínského kapitálu. Někdejší účastník války v Jugoslávii sice z počátku působil v čele pražského klubu jako komická figurka. Klidně oznámil na svém Twitteru přestup hráče, který mezitím podepsal smlouvu u letenského rivala. Fanoušci jeho přešlapy komentovali jako další díl z nekonečné série ?Jak jsme s Jardou dělali fotbal?. Jenže mistrovský titul a milionové posily z něho nakonec udělaly v očích slávistické veřejnosti dokonalého spasitele. A ničemu nevadí, že peníze pocházejí z Číny. Z cizího krev neteče.

Na druhé straně Vltavy zásobuje Spartu bezedná kapsa podnikatele Daniela Křetínského. Usměvavý byznysmen si klub původně pořizoval jako podnikatelskou investici, která bude sama výdělečná. Jenže neschopnost dostat se do Ligy mistrů způsobila, že každý rok musí Křetínský látat ztrátu přesahující sto milionů. Křetínského milionové ztráty ale nepálí, patří mezi nejbohatší Čechy. S radostí investuje do energetického průmyslu ­­? jeho oblíbenou strategií je skupování starých uhelných elektráren a dolů, které se zdají být v současnosti ekologickým přežitkem. Křetínský ale věří, že v budoucnu vize zelené energie zkrachuje a Evropa bude za jeho ?špinavé zdroje? ještě ráda. A taky si za ně ráda připlatí. S čínskou CEFC ale kvůli slávistickému rivalovi nijak nebojuje. Číňané vlastní deset procent z jeho banky J&T a uvažuje se o zvýšení jejich podílu o dalších dvacet procent. Pražské derby tak bude mít možná příchuť firemního zápasu.

Čekání na fotbalový ?rok 2008?

Ohromné finance, které létají v českém fotbale, jsou při srovnání se západní Evropou pořád pakatel. V posledních dnech přestupují do anglických klubů hráči jako Lukaku, Lacazzete nebo Salah za částky přesahující miliardu eur. Pohádkově bohaté kluby si podobně přemrštěné sumy můžou dovolit pouze díky tomu, že za nimi stojí kapitál arabských šejků, ruských nebo amerických oligarchů. Navíc extrémně zadlužené kluby ručí nikoli skutečným majetkem, ale pouze představou, že jejich vlastní hráči mají vysokou cenu na fotbalovém trhu. Podobně jako na akciovém trhu se i světový fotbal rozehřívá jako bublina, která nakonec může prasknout. Jak moc toxické jsou současné platy a sumy za přestupy, se v plné nahotě ukáže, až všechno smete vlna podobná té, jež v roce 2008 zasáhla hypoteční trh.

Do té doby se mohou čeští fanoušci, minimálně ti pražští, být v prsa, kam že se ten náš fotbal posunul. Z devadesátek, na které leckdo s úsměvem vzpomíná jako na zlatou éru podnikatelského baroka, jsme se rovnýma nohama ocitli v 21. století. Dřív se držely palce Nedvědům a Poborským, aby uspěli ve své roli ekonomických migrantů. Dnes budou nabuzené tribuny tleskat energetickému kouzelníkovi Křetínskému či jeho čínským protějškům za možnost zařvat si na pár zpocených milionářů. Co na tom, že to neznamená, že český fotbal přestane být levnou montovnou talentovaných hráčů pro zbytek Evropy. Co na tom, že globální kapitál má tu nepříjemnou vlastnost, že může odejít stejně rychle, jako se objevil. Vždyť kluby jsou tak trochu fiktivní ekonomické entity, které můžou zkrachovat, ale svět se nezhroutí.

Problém ale tkví v něčem trochu jiném než jen v ekonomických a sportovních dopadech oligarchizace fotbalu. Kousky hvězdné garnitury na fotbalovém pažitu dají lidem zapomenout na trable každodenního života. Na mizerné platy, rovnající se částce, kterou portugalský kouzelník Danny vydělá během čtyřhodinového tréninku. Na neschopný stát, kterému poctivě platí daně na rozdíl od korporátů se sídly v daňových rájích. Na čínské dělníky, kteří v mizerných pracovních podmínkách vydělávají na čutálisty v sešívaných dresech, jež možná sami ušili. Na vykutané měsíční krajiny, které jsou v ostrém kontrastu se zeleným pažitem dovezeným odkudsi z Rakouska. Na to, že pohádkové bohatství oligarchů se nevzalo jen tak odnikud, ale má své kořeny v nerovnostech ?dobře fungujícího? globálního kapitalismu. Jenže co na tom, když si díky němu mohou Slavia či Sparta myslet na úspěch v pohárové Evropě. A český fanoušek může zatleskat, že to konečně máme jako na Západě. Bohaté kluby, obdivovaní bohatýři a fanoušci plnící si své dětské sny.

Autor je spolupracovní redakce.

 

Leave A Reply