Ultimate magazine theme for WordPress.

Feministické a LGBT mešity v Evropě a arabském světě

52

I v rámci islámu, podobně jako v křesťantsví, probíhá boj za emancipaci žen a sexuálních menšin.

V polovině června v Berlíně otevřela německá feministická aktivistka a právnička tureckého původu Seyran Ateş další evropskou mešitu vedenou ženou. Ateş se dlouhodobě angažuje v boji za práva muslimských žen a v Německu je díky tomu mediálně známá. Několik let vedla právnickou kancelář, kde řešila zejména problémy domácího násilí. V nové mešitě, která se deklaruje jako liberální a otevřená všem, ve čtvrti Moabit na východě Berlína, se Ateş stala imámkou. Přijít sem můžou příslušníci všech větví islámu nebo například homosexuálové. Zakázané jsou zde naopak burky. Muži a ženy se na rozdíl od většiny mešit světa modlí společně v jedné místnosti. Jak zakladatelka mešity říká, toto uspořádání odráží sociální realitu, neboť muži a ženy jsou si rovni. Poselstvím má být ?láska pro toto náboženství a pro naši společnost?. Nová mešita představuje protipól k vnímání islámu jako násilného náboženství. Je ale zatím výjimkou. Většinu německých mešit totiž vedou buďto salafisté nebo Muslimské bratrstvo, a ty často financuje Saudská Arábie či Turecko. Sama Ateş kvůli svým aktivitám mnohokrát čelila výhrůžkám. V roce 1984 byla dokonce postřelena členem podzemní turecké nacionalistické organizace Šedí vlci. Nyní jí byl na základě množství zpráv vyhrožujících smrtí přidělen trvalý policejní dohled.

Nový typ mešit

Ateş není první ženou, která se odhodlala k podobnému kroku. Kromě Číny, kde historie ženských imámek sahá do 19. století, byla mešita vedená ženou otevřena v roce 1995 v Jihoafrické republice, posléze v roce 2015 v Los Angeles a o rok později v Kodani. Ačkoliv se stále jedná o zanedbatelný počet, svůj vliv tyto nové mešity získávají i díky masivní mediální pozornosti, která jejich otevření provází. Kodaňská imámka Sherin Khankan říká, že se cítí být součástí širšího celosvětového hnutí. Podobně hovoří Ateş. ?Necítím se v této myšlence sama. Toto je hnutí. Toto je revoluce,? řekla pro Guardien, v reportáži zachycující její návštěvu Británie, kde chce otevřít další liberální mešitu. Tyto mešity jsou médií tak oblíbené možná i proto, že ukazují jinou stránku islámu a jednu z možných cest, jakou se může islám vydat. Nastavují ale také zrcadlo konzervativním silám uvnitř náboženských institucí západní společnosti, kde sice není běžné mnohoženství duchovních, ale vytlačování žen a silná homofobie běžné dosud jsou.

Otázkou zůstává, zda se ženy a homosexuálnové mohou stát soupeři extremistických imámů, jejichž mešity jsou masivně financované ze zahraničí.

Jeden z problémů, kterým současný progresivní islám čelí, vykresluje příběh zmíněné kodaňské imámky Sherin Khankan. Khankan v rámci svého studia strávila rok v Damašku a po svém návratu v roce 2001, měsíc před útokem na newyorské obchodní centrum, založila Forum pro kritické muslimy, které se mělo zaměřovat na reformní agendu a prosazování ženských imámek. Po 11. září se ale namísto toho dalších patnáct let soustředilo na obranu islámu proti islamofobním projevům. Jedním z cílů kodaňské mešity je ukázat na obecný problém patriarchální hierarchie uvnitř náboženských institucí. Kromě protestantství žádná monoteistická církev neumožňuje ženám světit obřad.

Když během své návštěvy Prahy poskytl radiu Wave rozhovor Ludovic Mohamed Zahed, imám a gay, který v roce 2010 v Paříži založil první queer muslimskou organizaci v Evropě, mluvil i o patriarchální mocenské hierarchii sužující současný islám. Původ problému vidí mimo jiné v mešitách, které jsou podle něj často financované Saúdskou Arábií, Tureckem či Alžírskem. Ze své zkušenosti říká, že ve wahhábistickém islámu, který mu byl vštěpován, nedokázal dosáhnout harmonie mezi svou sexuální orientací a islámem. Proto se v roce 2012 rozhodl založit mešitu, která by se stala bezpečným prostorem pro lidi, kterým jde o harmonizaci náboženství, tradic, sexuality a evropanství. V nových mešitách nejde ale jen o bezpečné místo pro ženy, homosexuály nebo jiné ostrakizované menšiny, ale obecně o víru jako hledání společné cesty, proti mocenské hierarchii uznávající jen jeden výklad víry. ?Nejde jen o to, co se děje v mešitě, chceme jít dál za její hranice ? chceme ovlivňovat celou společnost,? říká Khankan. Zahed poukazuje, že není náhodou, že progresivní mešity jsou vedené buď ženami, nebo LGBT lidmi. Otázkou ale zůstává, zda se ženy a homosexuálnové mohou stát soupeři extremistických imámů, jejichž mešity jsou masivně financované ze zahraničí. Slovy Khankan, žádný stát Perského zálivu nemá motivaci financovat liberální mešitu, která ze své podstaty stojí proti dogmatickému výkladu víry.

Náboženství a svobodná společnost

Po otevření kodaňské mešity se na Twitteru objevila ironická poznámka, ať si Khankan zkusí takovou mešitu otevřít v Pákistánu. LGBT mešita nicméně existuje v Tunisku a v Libanonu se v květnu letošního roku uskutečnila první Gay pride. V Jordánsku byl předevčírem zrušen ponižující zákon, který osvobozoval pachatele znásilnění, pakliže se ožení s jeho obětí, a Tunisko v červnu schválilo zákon proti domácímu násilí. Liberalizace práv menšin se v severní Africe a na Blízkém vchodě liší země od země. Mešity vedené ženami či LGBT lidmi ukazují, že jejich emancipace je možná pouze ve svobodné společnosti, a tu je třeba kultivovat i v rámci liberální demokracie. V Německu, které přijalo více než milion uprchlíků, se diskuse o postavení islámu stává podstatnou záležitostí. Nevystačí si s nenávistnými výkřiky jako řada východoevropských politiků, neboť ve své zemi mají reálné muslimy. Mýty o neslučitelnosti islámu a Západu se stávají úspěšnou pohádkou pro nespokojené voliče kdekoliv po Evropě, islamofobie však problémy pouze konzervuje. Agenti změny v podobě progresivních mešit tak ve svém boji často zůstávají osamoceni.

Autorka je politoložka.

 

Leave A Reply