Kauza Fénix: Role agentů stále nejasnější

Je možné, aby byl jeden a tentýž člověk agentem a zároveň vyšetřovatelem? Policejní materiály tomu nasvědčují.

V pátek vynese Městský soud v Praze rozsudek v kauze plánování útoku na vlak, ze kterého jsou obviněni tři lidé. Další dvě ženy jsou obviněny z nepřekažení tohoto trestného činu. Ze začátku byl případ médii velmi sledovaný. Když se postupně začalo ukazovat, že je pro něj zcela zásadní role agentů, mediální zájem poklesl. Soudní líčení začalo loni v srpnu a pokračovalo na podzim, kdy vypovídali oba agenti i jejich řídící pracovník. K četným otázkám přibyla ještě jedna další, a to kdo vlastně oba agenty úkoloval a řídil.

V lednu 2017 se během několikadenního soudního líčení přehrávaly odposlechy obžalovaných.

Komparace policií dodaných materiálů ukazuje, že nahrávky jsou přepsány jen částečně. Někdy jsou dlouhé úseky, které trvaly desítky minut, shrnuté v jednom odstavci. Často je v přepisech napsáno ?nezájmová komunikace? anebo je v nich jen to, co říkal hlavní obžalovaný, Petr Sova. Dialogy s agenty jsou většinou vynechané úplně. Sova hovoří sice hodně, ale z přepisu to místy vypadá, jako by mluvil pouze on, přestože jsou mezitím dlouhé pasáže, kdy hovoří jiní lidé. Během soudního líčení se nepřehrávaly všechny odposlechy, pouze některé pasáže, které senát vybíral často právě podle policejních přepisů.

Nahrávky z období před 1. listopadem, tedy z doby, kdy se celá akce začala domlouvat, navíc policie nedala soudu k dispozici vůbec.

Kdy už mi přivezete ty granáty

Obžalovaný Petr Sova, který měl celou skupinu vést, se od prvního výslechu hájí tím, že když je oba agenti kontaktovali, předpokládal, že se jedná o provokatéry. I přes to, že měl podezření, nebyl podle něj důvod s nimi nespolupracovat, pokud se neprokáže, že jsou skutečně od policie. Podle Sovových tvrzení se hned od počátku snažili oba muži aktivity skupiny radikalizovat, což podezření jen utvrdilo. ?Principem ochrany našeho společenství je, že používá takzvaných klamných nebo provokačních informací,? uvedl Sova při policejním výslechu. Vycházel prý z předpokladu, že pokud se jedná o policejní agenty, donutí je reagovat na informace, které by nasvědčovaly porušení zákona.

Tuto svou teorii Sova konzistentně opakuje celou dobu. Vypovídal v tomto smyslu při výsleších a znova pak loni v létě před soudem. O provokaci policistů ale mluvil už před zadržením, jak také ukázaly záznamy odposlechů, které zazněly během soudního líčení letos v lednu. Počátkem února 2015, tedy necelé tři měsíce před tím, než celou skupinu policie zadržela, hovořil Sova o způsobech prověřování.

Konverzace probíhala ve skupině, kde byli i lidé, kteří o útoku na vlak nic nevěděli. Nejprve radil ostatním, jak ?prověřit telefon? tím, že do něj budou mluvit o nějaké trestné činnosti tak, aby vyprovokovali policii k reakci. Pak hovořil o tom, že se rozvine komunikace v různých skupinách, ?třeba tři, čtyři lidi mezi sebou ohledně těch přímejch akcí. Třeba je to dobrý ohledně vlaků nebo dálnic, že se někde něco stane. Na určitym kilometru dálnice nebo určitym kilometru železnice. A potom jednoduše zjistíš, vybereš nějakej region, kde se nikdo nepohybuje, ty řekneš, že se tam něco stane. Jestli se tam někdo objeví. Když se tam někdo objeví, ten den, o kterym budeš mluvit, tak i když tě neseberou, tak je někde únik,? vysvětloval Sova. Bezpečnostní složky a protiextremistické oddělení mají podle něj výjimku, že nemusí reagovat na každý trestný čin, musí však reagovat na ty, které by ohrozily zdraví, život, nebo by způsobily materiální škody značné hodnoty. Jako příklad dával vykolejený vlak.

?Je to absurdní, já to dělám, když přijedu k někomu do bytu, křičím někdy kraviny, jako kde mám ty patrony, (…) kdy už mi přivezete ty granáty.? Kdyby tam byl odposlech, museli by podle Sovy nějak reagovat. Muselo by se něco dít. Nesmí to podle něj být v reálném čase, má jít o delší časový horizont. ?Takhle se to dá zjistit, to je nejtutovější věc, to je jediná možnost, jak se to dá úplně zjistit,? vyprávěl sebejistě Sova v době, kdy ještě nevěděl, že bude trestně stíhán.

Za silácký kecy natvrdo

Pokud je jeho tvrzení pravdivé, lze mu přiznat, že se skutečně snažil. Jen v odposleších, které má obhajoba k dispozici, a to je zřejmě jen malá část z těch, které byly skutečně pořízené, probírá mimo jiné útok na elektrický rozvaděč, který by měl zrušit koncert neonacistů; házení dýmovnic během demonstrace; útok na auta myslivců; útok na francouzskou ambasádu; poškození rozvodných skříní obchodních center; nalepování samolepek na bankomaty s informací, že nefungují; házení dýmovnic do sálu, kde je koncert neonacistů; nákup malého dronu; útok na klub, kde má hrát Ortel; sprejování na státní budovy, jako je třeba Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových; koupi rušičky, která by rušila wifi v Řízkárně; útok na Amazon; útoky na posedy a mnohé další.

Osmadvacátého března, tedy přesně měsíc před tím, než je zadrželi, mluvil Petr Sova o případu odsouzených neonacistů: ?Ale jako jestli teďkon odsoudí ty lidi, ty nácky, na ně nic nemaj a hrozí jim deset let, jo, tak to teda bude síla celkem, no a hrozí jim deset let a nic na ně nemaj (…) jako dělali na nich dva roky, to voni na ně nemohli skoro nic nabrat, protože voni měli jen takový ty silácký kecy, a jestli za silácký kecy půjdou natvrdo, to bude síla. To už potom nevím, když chytnou někoho, kdo fakt něco dělal, no to teda nevím, to by ho museli potřít šíleně,? zamýšlel se Sova na nahrávce odposlechů.

Své pochyby však nakonec uzavřel těmito slovy: ?Ale bylo by fajn, já si říkám, že by bylo fakt fajn jednou, kdyby nás sebrali a dotáhli to k soudu a prostě řekli (…): to je tajný konfident, ať prostě to dosvědčí a todleto a ty zprávy, že by na nás a my to tam spustili: a my to nějak tak věděli, že tam ten fízl je a děkujeme protiextremistickýmu, že nám leta dávali zdroje, že nám pomáhali s prací a my bysme bez toho nebyli schopný jako, to je fajn jako,? myslel si Sova.

Agent vyšetřovatelem?

Je-li Petr Sova ve svých postojích konzistentní před zadržením i po něm, role agentů vzbuzuje naopak stále větší pochyby. Při výsleších oba agenti velkou část otázek vůbec nezodpověděli s poukazem na to, že odpověď zná jejich řídící pracovník. Oba také shodně odmítali projevit jakýkoli svůj názor, protože přeci byli jen agenty, kteří dělali, co se jim řekne. Řídící pracovník při výslechu ale uvedl, že například legendu si vytvářeli agenti sami. Nejasnosti panovaly i ohledně toho, kdo vlastně zadával úkoly a celou policejní akci vedl. Řídící pracovník totiž tvrdil, že nevyhodnocoval informace, které mu agenti předávali. Nahrávky neposlouchal a předával je dál pracovníkům Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. On sám i oba agenti pracoval v Útvaru speciálních činností.

I agenti během výslechů uváděli, že na věci jako zpracovatelé nebo vyšetřovatelé nepracovali a nepracují. Agent Petr během výslechu doslova uvedl: ?Já nemůžu vědět, nejsem vyšetřovatel, abych byl ve spise.? A dále: ?Já jako policejní orgán jsem nebyl pověřen vyšetřováním a prověřováním.?

Pravidla policejní práce by navíc měla zakazovat, aby se agenti podíleli na vyšetřování, protože jsou z útvaru speciálních činností a jsou dodáváni na zakázku jiných odborů. Mají fungovat jako servis pro jiné policejní oddělení a jejich nasazení by nemělo z jejich hlediska být spojeno s úspěchem či neúspěchem.

Obžalovaní v kauze Fénix byli zadrženi spolu s dalšími lidmi v rámci velké policejní operace Fénix 28. dubna 2015. Policie zpočátku případ spojovala se Sítí revolučních buněk. Teprve 17. června 2015 vyloučila zapalování aut a zveřejňování komuniké, která o žhářských útocích informovala, k samostatnému projednávání. V tuto chvíli jsou obě kauzy propojené osobami některých obžalovaných, protože komunita kolem Petra Sovy komuniké Sítě revolučních buněk zveřejňovala.

Kromě toho však v případu Sítě revolučních buněk figuruje jako vyšetřovatel jistý Petr Nagy. Podle mých zjištění, která jsem publikovala na stránkách Deníku Referendum, se takto jmenuje jeden ze dvou agentů, který v případu vystupoval jako agent Petr. Petr Nagy o sobě tvrdil, že vystudoval policejní akademii. V tom případě by souhlasilo nejen jméno, ale i titul. Pokud by se ukázalo, že jde o jednu a tutéž osobu, jednalo by se o zcela absurdní situaci. A možná by se tím částečně vysvětlila záhada, kdo vlastně řídil agenty.