Klimatická změna posiluje extrémní tropické bouřky

Člověkem způsobené globální oteplování má za následek extrémní projevy počasí. Odpovědnost by měly nést především ropné korporace.

Smrtelné monzunové záplavy v jihovýchodní Asii, tajfuny v Pacifiku nebo bezprecedentně silné hurikány v Atlantiku ? rok 2017 se zřejmě díky extrémním projevům počasí po celé planetě zapíše do historie jako jeden z nejkatastrofičtějších. Hongkong například nedávno zasáhl v plné síle tajfun Hato. A je to jen pár dní, co se přes pobřeží Texasu přehnal hurikán Harvey, který zaplavil Houston a způsobil škody přesahující 125 miliard dolarů. To je mimochodem víc než náklady na odstranění následků hurikánu Katrina, jež udeřil na Louisianu a zejména na New Orleans v roce 2005. Obyvatelé Karibiku se ještě ani nestihli vzpamatovat z jedné tropické bouře, a už se na ně řítí hned tři další ? hurikány Irma, José a Katia. Irma je navíc prokazatelně nejsilnějším hurikánem v historii měření v Atlantiku: nejen že dosahuje nejvyššího stupně 5 na Saffirově-Simpsonově škále, ale navíc překonala představy meteorologů o tom, jaké maximální síly může hurikán hypoteticky vůbec dosáhnout. A co je ještě horší, Irma nadále zesiluje a poté, co zdevastovala ostrovy Barbuda, Svatý Martin a Svatý Bartoloměj, míří dále na Kubu a pravděpodobně o víkendu dorazí i na Floridu. K tomu všemu ji následuje hurikán José a hurikán Katia mezitím ohrožuje východní pobřeží Mexika.

Teplejší oceány a extrémní počasí

Jaký je vztah těchto extrémních projevů počasí ke klimatické změně? Jak nedávno upozorňoval v rozhovoru pro Alarm ekolog Alexander Ač, klimatická změna sama o sobě tyto procesy nezpůsobuje, ale spíše je urychluje, zmnožuje a stupňuje. Proto souvislost mezi klimatickou změnou a tropickými cyklóny není jednoduchá. Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPPC) například předpokládá, že se v důsledku klimatické změny nemusí celkový počet těchto supersilných bouřek vůbec stupňovat. To však není nijak utěšující, dáme-li tuto hypotézu do souvislosti s dalšími poznatky. IPPC se totiž dále domnívá, že intenzita a celkový úhrn srážek bude kvůli klimatické změně rozhodně stoupat ? což znamená více hurikánů kategorie 4 a 5 v Atlantiku a více tajfunů v západním Pacifiku, doprovázených intenzivnějšími záplavami. V kombinaci se stoupající hladinou moří tak budou obyvatelé pobřežních regionů vystaveni častějším a rozsáhlejším povodním.

Prvním krokem je vzít vítr z plachet fosilnímu průmyslu dříve, než nás tento vítr všechny odvane.

Z hlediska fyziky hurikánů a tajfunů je negativní vliv klimatické změny očividný. Za tvorbou těchto tropických bouří stojí sezónní ohřívání povrchu oceánů a více oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů v atmosféře a následné stoupání teploty ovzduší vede k vyšším teplotám oceánů do hloubky jednoho metru. Hurikány se zpravidla tvoří při teplotách vody nad 26 °C a nakumulované teplo se vypařuje spolu s vodou z oceánů do nižších vrstev atmosféry, kde se mění v energii pohánějící bouřky. Čím teplejší oceán je, tím více energie může tropickým cyklónům dodat. Vzhledem k tomu, že v důsledku antropogenní klimatické změny můžeme pozorovat nárůst průměrných teplot, je současná sezóna extrémních tropických bouřek zčásti naším dílem. Setrvačnost klimatické změny povede k dalšímu oteplování planety i v budoucnosti, je tedy velice pravděpodobné, že nás budou podobné katastrofické události provázet už navždy. Pro představu: poslední velké oteplení planety (tzv. paleocénní-eocénní termální maximum) před 56 miliony let trvalo zhruba 20 tisíc let a návrat planetárního klimatu do stavu před touto epochou trval dalších 200 tisíc let. Současné oteplení planety je navíc daleko rychlejší a velikost škod způsobených tak náhlým nárůstem skleníkových plynů v atmosféře může mít proto z hlediska geologického času ještě dramatičtější průběh.

Zodpovědnost korporací

Smutným paradoxem proto je, že zrovna ti, kdo mají na klimatické změně největší podíl, se dlouhodobě snaží vztah mezi extrémním počasím a oteplováním planety popírat. Například společnost ExxonMobil (jejíž bývalý ředitel Rex Tillerson je nyní Trumpovým ministrem zahraničních věcí) se aktivně účastnil popírání dopadů klimatické změny financováním ?institutu? Cooler Heads Coalition (doslova ?Koalice chladnějších hlav?), který organizoval od roku 1998 konference za účasti pochybných vědců, již měli prokázat, že sílící hurikány a klimatická změna spolu rozhodně nesouvisí. Tyto aktivity měly vzbuzovat ve veřejnosti pochyby o vědeckém výzkumu, jenž přesvědčivě dokazuje náš vliv na globální oteplování. Je proto na místě, abychom ExxonMobil, ale i další korporace z fosilního průmyslu jako Shell, Lukoil, RWE či BP začali přímo obviňovat ze sabotáže snah změny klimatu zpomalit a adekvátně se na ně adaptovat. I díky nim jsme totiž dodnes nepodnikli protiopatření, která by zamezila ničivému řádění přírodních živlů, jako je Irma.

Když v roce 2013 zasáhl v průběhů rokování COP19 ve Varšavě tajfun Haiyan území Filipín (kde za sebou nechal tisíce obětí a zdemolovanou infrastrukturu), šéf diplomatické delegace této ostrovní země Naderev Sa?o zahájil svou protestní hladovku prohlášením, že takovéto katastrofální události musíme přestat nazývat přírodními. Doslova řekl: ?Takové události už nemůžeme dále nazývat přírodními katastrofami. Je vědecky prokázáno, že globální oteplování způsobuje silnější bouřky ? to ale není věc přírody. Na tom, že lidský druh mění globální klima, totiž není nic přírodního.? Jinými slovy, extrémní počasí je výsostně politickou otázkou. Její řešení si vyžaduje politické kroky a neobejde se bez otevřeného konfliktu s ekonomickou mocí dneška. Prvním krokem je vzít vítr z plachet fosilnímu průmyslu dříve, než nás tento vítr všechny odvane.

Autor je spolupracovník redakce.