Pletky německé rozvědky s neonacisty

Může mít největší skandál německých bezpečnostních složek posledních let ještě temnější pozadí, než se dosud zdálo?

Asi nejdiskutovanějším dílem letošní přehlídky současného umění Documenta v německém Kasselu byl projekt Společenství Halitových přátel. Jak naznačovaly nekonečné fronty před Neue Neue Galerie, vyhrál i boj o sympatie návštěvníků. O co v něm jde?

Společenství Halitových přátel otevírá jeden z největších skandálů německých bezpečnostních složek za poslední roky. Neonacistická teroristická organizace Nationalsozialistischer Untergrund (Nacionálně-socialistické podzemí, NSU) mezi lety 2000?2007 postupně zavraždila celkem deset lidí v různých německých městech. Kromě poslední vraždy, jejíž obětí byla policistka Mich?le Kiesewetterová, se jednalo o členy tureckých, kurdských a řeckých přistěhovaleckých komunit. Skupina NSU, tvořená dvěma muži (Uwe Mundlos a Uwe Böhnhardt) a jednou ženou (Beate Zschäpeová), chtěla přejít od neonacistického tlachání k činům. Vraždili vždy stejnou zbraní (českou pistolí CZ 83, kterou v devadesátých letech používala i naše policie) z bezprostřední blízkosti výstřelem do obličeje. Jedna z posledních vražd se stala právě v Kasselu. Šestého dubna 2006 tu byl zastřelen provozovatel internetové kavárny tureckého původu Halit Yozgat. Právě tuto vraždu vystavované dílo detailně zkoumá.

Kebaboví vrazi? Omyl, neonacisté

Sérii vražd německá policie od začátku rámovala jako vyřizování účtů mezi členy turecké mafie. Z příbuzných si prý chtěla pod nátlakem vynutit přiznání, že zavraždění měli vazby na podsvětí. Jejich námitky, že se jednalo o rasově motivované trestné činy, zcela ignorovala. Případ vedla pod názvem Bosporské vraždy a média překřtila neznámé pachatele na kebabové vrahy. Oběťmi byli totiž převážně provozovatelé tureckých fast foodů a drobní obchodníci tureckého a kurdského původu.

Propracované plánování teroristických akcí, profesionálně vyvedené zfalšované dokumenty, množství zbraní, kterým lidé z NSU disponovali, a mnohé další okolnosti nasvědčují, že za zmíněnou trojicí stála mnohem širší síť podporovatelů.

Přezíravost německé policie ke skutečným motivům chladnokrevných vražd přiváděla k zoufalství i samotné pachatele, jejichž záměrem bylo politicky motivované vraždy medializovat. Skutečné pozadí ?kebabových vrahů? vyplynulo na povrch až v listopadu 2011. Bylo to víc než jedenáct let od momentu, kdy v bavorském Norimberku zavraždili první oběť, osmatřicetiletého květináře Envera Şimşeka. Neonacisté Mundlos a Böhnhardt tehdy v obklíčení policie spáchali sebevraždu ve svém karavanu, kde se ukrývali po vyloupení banky. Až materiály, které policie nalezla uvnitř vozu, je přivedly na správnou stopu. O několik dní později se policii sama přihlásila Beate Zschäpeová. ?Jsem ta, kterou hledáte,? pronesla prý tehdy na recepci policejní stanice.

Agent na místě činu

Instalace na Documentě však otevřela ještě temnější dimenzi celého případu. V čase vraždy Halita Yozgata se v kasselské internetové kavárně zdržoval i tajný policejní agent Andreas Temme. O své přítomnosti policii vůbec neinformoval. Že v internetové kavárně byl, policie zjistila až v průběhu vyšetřování. Temme se zde totiž zalogoval na jedné z německých seznamek, a to pár minut předtím, než došlo k Yozgatově vraždě. Kvůli seznamce se prý také sám nepřihlásil policii jako svědek. Bál se údajně reakce manželky. Později uvedl, že si ničeho divného v kavárně nevšiml. Chvíli prý hledal majitele kavárny, aby mu zaplatil. Když ho nenašel, položil peníze na pult a odešel. Policie dokonce uskutečnila rekonstrukci k jeho výpovědi, kterou si natáčela. Videonahrávku společně s dalšími dokumenty z vyšetřování v roce 2015 zveřejnila webová stránka NSU Leaks.

Právě ty se staly hlavním informačním zdrojem uměleckého videa 77sqm_9:26min, které je součástí instalace Společenství Halitových přátel na Documentě. Londýnský kolektiv Forensic Architecture vytvořil za pomoci několika aktivistických organizací fyzický i digitální model internetové kavárny a testoval v nich výpovědi Temmeho a dalších čtyř svědků. Umělci se snažili zjistit, jestli Temme říká pravdu. Z přesvědčivé a chladně racionální rekonstrukce pak plyne, že není možné, aby Temme vraždu Halita Yozgata nezaregistroval. Tím pádem je jeho výpověď nevěrohodná, ne-li přímo lživá. Vzniká tak podezření, zda není spolupachatelem, nebo dokonce samotným vrahem. Policie ho ale zatím z ničeho neobvinila. Zájem, který dílo mezi návštěvníky Documenty vzbudilo, však německé autority rozhodně nemohou ignorovat a je jen otázkou času, kdy se tato verze vyšetřování začne důkladně prověřovat.

Zneklidňující souvislosti

V souvislosti s vraždami teroristů z NSU odstoupil v roce 2012 šéf německé kontrarozvědky (BfV) Heinz Fromm. Prý kvůli nezvládnutému vyšetřování. Fromm ani německá kontrarozvědka však rezignaci nikdy oficiálně nezdůvodnili. Německý tisk ale zaplavily spekulace o tom, že BfV absolutně nezvládla práci svých tajných agentů v neonacistickém prostředí a byla naopak pro neonacisty zdrojem důležitých informací, ale i financí. ?Nemůže být pochyb, že to BfV v raných devadesátých letech přehnala s financováním svých informátorů,? říká k tématu Hajo Funke, profesor politologie z berlínské Svobodné univerzity a autor knihy o organizaci NSU.

Svědčí o tom i prohlášení neonacistického vůdce Tino Brandta, který trojici teroristů naverboval do řad východoněmeckých neonacistů v Jeně. Předtím než byl v roce 2014 Brandt uvězněn ? nikoli za své aktivity na radikálně pravicové scéně, ale za sexuální zneužívání nezletilých ?, prohlásil na veřejnoprávní televizi, že od státu dostal na svou činnost dvě stě tisíc německých marek. Využil je prý k financování koncertů a organizování ultrapravicových demonstrací a jiných aktivit.

Propracované plánování teroristických akcí, profesionálně vyvedené zfalšované dokumenty, množství zbraní, kterým lidé z NSU disponovali, a mnohé další okolnosti nasvědčují, že za zmíněnou trojicí stála mnohem širší síť podporovatelů. V současném mnichovském soudním procesu s jedinou žijící členkou skupiny Beate Zschäpeovou se však tyto otázky vůbec neprobírají. Řeší se i to, zda teroristické aktivity nebyly nepřímo financovány z peněz německé rozvědky. Ve vzduchu se vznášejí i dohady, jestli někteří členové státních poboček kontrarozvědky (LfV) nad aktivitami NSU nepřimhuřovali oči, nebo je dokonce sami nepodporovali.

Přítomnost Andrease Temmeho na místě vraždy Halita Yozgata tomuto scénáři nahrává. Temmemu se prý v jeho rodném městečku přezdívalo ?Malý Adolf?, jak před soudem uvedl policista, který ho zná od mládí. Ten poukázal i na jeho vazby na neonacistickou scénu. Tehdejší hessenský ministr vnitra, Volker Bouffier, však jakékoli vyšetřování Temmeho neonacistické minulosti zakázal s tím, že je zcela zásadní, aby byla ?garantována ochrana agentů pracujících v utajení?. Andreas Temme v současnost není u mnichovského soudu nadále mezi podezřelými. Díky úspěšné instalaci Forensic Architecture to teď ale bude mít německá policie mnohem složitější. Pod tlakem veřejnosti nejspíš bude muset účast Andrease Temmeho na vraždě Halita Yozgata znovu prošetřit. Stejně tak se ale pravděpodobně otevřou i další otázky ? zejména vztah mezi činností BfV a německou neonacistickou scénou.

Autor je redaktor Alarmu.