Žijeme v nebezpečných časech
- Ve včerejších volbách v Německu zvítězila pravicová CDU/CSU. Na druhém místě skončila sociální demokracie (SPD) a na třetím krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD). O nárůstu pravicového populismu a volbách v Německu jsme v jejich předvečer mluvili s předním německým politologem //de.wikipedia.org/wiki/Wolfgang_Merkel“>Wolfgangem Merkelem, který učí na Humboldtově univerzitě v Berlíně.
- Německá sociální demokracie je na tom dnes zhruba stejně, jako byla před nástupem Schulze do křesla předsedy. Jeho úspěch byl do značné míry uměle vytvořený. Byla to nová tvář a noviny z něj udělaly mediální bublinu. Kdekdo (včetně mě) už byl totiž unavený z dvanácti let vlády Angely Merkelové a hledal náhradu. Německá parlamentní levice je dnes rozdělená ? jsou tu sociální demokraté, Zelení a Die Linke. Jenže kdybychom sečetli všechny hlasy těchto tří stran, nedostanou o moc víc než čtyřicet procent. Víc dnes bohužel německá levice nedostane. Musíte si uvědomit, že Německo je ve skutečnosti konzervativní společnost. A právě na tom staví Angela Merkelová. Říká totiž lidem ?Když dáte hlas mně, víte, co dostanete. Proto raději nezkoušejte nic nového.?
- Shodou okolností jsem dal rozhovor novinám Tageszeitung a ten má titulek ?AfD tu zůstane.? Bohužel, tak to je. AfD představuje velký zlom v poválečné historii naší země. Poprvé po roce 1945 vstupuje do německého parlamentu ultrapravicová strana ? partaj, která je dnes napravo od CDU Angely Merkelové. Je to jev, který se zpožděním dorazil i do Německa. Všude v Evropě dnes máme silné pravicové populisty ? nevyhnuly se tomu ani ty nejlepší demokracie, jako jsou skandinávské země nebo Švýcarsko. AfD byla původně klub několika podprůměrných profesorů, kteří byli proti evropské integraci a nebyli nijak významní. Jenže pak přišla uprchlická krize. A ta se stala katalyzátorem úspěchu AfD. Na ni se tato strana vyšvihla a posílila. Čekám, že AfD bude v německém parlamentu v izolaci a nikdo s ní nebude spolupracovat. Na druhé straně bude mít prostor, kde bude moci říkat své názory a lidé o ní budou vědět.
- Ano, zažíváme úpadek tradičních stran. Politické strany už do sebe nedokážou integrovat obyvatele. Příčinou je, že naše společnosti jsou extrémně individualizované. Kulturně jsme čím dál různorodější a jsme vystaveni novým rizikům ? vezměte si uprchlickou krizi, klimatickou změnu a podobně. Lidé prostě hledají jistotu a někoho, s kým se můžou přímo, jakoby osobně, ztotožnit. Tradičním stranám a politikům už nevěří. Politici jako Babiš nebo Berlusconi naproti tomu voličům říkají jsme jako vy, budeme vás v parlamentu přímo zastupovat, hájit vaše zájmy a plnit vaše přání. Tvrdí o sobě, že nevedou politické strany, ale hnutí. Emmanuel Macron ve Francii je v podstatě to samé, jen je blíž umírněnému středu. Mimochodem, co se týče Andreje Babiše ? populisté jeho ražení se obvykle časem posouvají víc doprava. Očekávám, že Babiš se bude kulturně čím dál víc blížit ultrapravici, i když ekonomicky bude stále celkem sociální.
- Protože většinu voličů by na neoliberalismus a proevropské postoje nenalákal. Babiš proto bude brojit proti imigrantům a čím dál víc se vymezovat proti EU. Zřejmě bude prosazovat větší centralizaci moci a silný stát. Základní sociální jistoty pro lidi přesto zachová. Určitou podobnost ostatně už známe z historie připomíná to dvacátá léta a Piłsudského vládu v Polsku nebo Mussoliniho v Itálii.
- Viktor Orbán se stal vrchním kazatelem politické alternativy, kterou sám nazval ?neliberální demokracie?. Vidím tu velkou podobnost s Asií, kde v osmdesátých letech probíhalo něco podobného. V Singapuru vládl premiér //testalarm.futurehost.pl//2015/07/kapitalismus-se-zbavil-demokracie/“>Li Kuang-jao, který začal mluvit o zvláštním pojetí demokracie v ?asijském stylu?. V obou případech ? jak v Asii, tak ve středovýchodní Evropě ? vidíme nestabilní demokracie se slabými institucemi a nekvalitní dělbou moci. Pravicoví populisté ve vládě v takovém případě můžou napáchat velké škody. Přesto si nemyslím, že nás čeká pád do politického autoritářství. Spíše to budou zmíněné ?neliberální demokracie?. Budou dál probíhat volby, kde většina lidí rozhoduje, ale málokdo se bude starat o naše liberální práva.
- Jsem optimista. Nemyslím si, že nás čeká nějaký skok do temnot. Měli bychom dál mobilizovat občanskou společnost a říkat veřejně naše názory. Nemůžeme ale lidem kázat a ?učit je?. A neměli bychom lidi vylučovat na morálních základech. Přesně tuhle chybu udělala Hillary Clintonová, když v prezidentské kampani prosazovala liberální politiku identity. Nemůžeme bojovat například za věci, jako jsou zvláštní záchody pro transgender osoby (i když sám podobná opatření podporuju). Tohle prostě nejsou naše hlavní problémy. Většina lidí dnes podobným tématům nerozumí a říká si Co to, proboha, řešíte a o čem to mluvíte? Musíme najít vhodný mix, ve kterém jednotlivá politická témata skloubíme dohromady.