Koho volit? ČSSD ? partu krajských kmotrů a fašounů
Příští volby těžko změní něco k lepšímu. Je to ideální příležitost pro volbu menšího zla.
Se svým zeleně anarchopunkovým přístupem jsem to měl při volbách do sněmovny vždycky snadné. Když jsem se k volbám přes kocovinu dokodrcal, volil jsem Zelené, a když ne, tak jsem byl anarchista, a ti k volbám nechodí, protože je to stejně k ničemu. Volit Zelené vycházelo většinou nastejno jako nevolit. Přesto když se pak v sobotu odpoledne a večer sčítalo a experti v televizních studiích říkali věty jako ?Teď přijdou výsledky z velkých měst? a ?Praha to ještě může změnit? (ale skoro nikdy nic nezměnila, minimálně Zeleným to nepomáhalo), vždycky jsem si před televizí přál, aby vyhrála levice. Aby ČSSD a KSČM měly v součtu víc než ODS a její liberální a křesťanští, malí, ale stejně pravicoví, partneři, kteří byli stejně důvěřiví k frázím o ?zodpovědnosti každého za svůj osud? a podobným poučkám, jež ve výsledku legitimizují útoky na zaměstnance, osekávání pracovních práv i sociálního státu.
Sociální politika zůstala
KSČM ani ČSSD se nikdy moc nesnažily nabízet ?jiný svět, který by byl možný?. Neostalinistické křídlo komunistů na smetiště dějin tak docela neodešlo a KSČM se stala spíše pohrobkem autoritářského a kolaborantského režimu před rokem 1989 než stranou hlásící se k ideálu beztřídní společnosti. Se silovým pojetím státu ale neměla problém ani ČSSD. Jiří Paroubek jako sociálnědemokratický premiér po brutálním zásahu na Czechteku v roce 2005 považoval za státotvornější zastat se policie než trvat na důsledném vyšetřování policejní šikany. Současný ministr vnitra Milan Chovanec ještě před příchodem uprchlické paniky do České republiky zahájil kariéru v čele úřadu zátahem na fetky a huliče. I za Sobotkova vedení uvnitř strany existovala paralelní struktura vzešlá z krajských organizací a na ně navázaných klientelistických sítí. Ani v roce 2013 tak nebylo úplně jasné, koho volbou ČSSD vlastně podporujete ? jestli sociální demokraty a liberály typu Sobotky nebo národovecké hejtmany vzhlížející k Miloši Zemanovi, jako byl tehdejší první místopředseda Hašek. S dvojicí sociálních demokratů pro tyto volby ? tedy lídrem Lubomírem Zaorálkem a výkonným předsedou Chovancem ? se situace z roku 2013 v mnoha ohledech opakuje.
Dobrý výsledek ČSSD dává šanci na pokračování koalice v současném složení, což určitě není nic dobrého, ale jiné varianty jako ODS a ANO nebo SPD a ANO jsou děsivé.
Vnější okolnosti, ve kterých se ČSSD dnes nachází, jsou ale výrazně odlišné. Jistý vítěz voleb se změnil v jistého poraženého. Liberální křídlo tažené kdysi superpopulárním Jiřím Dientsbierem ml. jakoby přestalo existovat a minimálně navenek se neprojevuje. Ohledně přijímání uprchlíků původně váhající Sobotka dnes už prohlašuje, že v Česku více muslimů nechce. Ocitl se tak ve shodě s konzervativní části strany, v níž najdeme i lidi, jako je Jaroslav Foldyna nebo Slávek Jandák, a která připomíná spíše německou AfD než evropskou sociální demokracii. Vedle kulturního konzervatismu ale ČSSD stále ještě prosazuje sociální politiku a lpí na institucích sociálního státu. Právě na tuto část programu sází lídr Zaorálek v posledním tažení proti Babišovi a je takřka jisté, že v tomto směru se sociální demokraté nezmění.
Nebýt ČSSD, Babišovo ANO by se v růstu minimální mzdy ani platů státních zaměstnanců nikdy tolik neangažovalo. Populistický instinkt Babišovi ale nedovolil bránit těmto prolidovým opatřením. Jakákoliv vládní koalice, ve které by bylo ANO bez ČSSD, by ale byla podstatně méně sociální (platí to i o případné a nepravděpodobné široké koalici bez ANO). Byť ani dosluhující koalice pod vedením sociální demokracie neprosadila například zákon o sociálním bydlení, pravděpodobnost, že by nějaká jiná koalice byla v podobných otázkách důslednější, je minimální. Současná ČSSD jinou možnost, jak v politice přežít, než důsledně trvat na svém sociálním programu, už ani nemá. Vedoucím hlasem v boji za to, že ?tahle země je naše?, se vedle Babiše a Okamury stejně nestane. Vypadá to, že před volbami si to uvědomili i samotní sociální demokraté. Na rozdíl od ANO nebo ODS má ČSSD kolem sebe i přímo ve svých řadách dost lidí, kteří smýšlejí levicově i ekologicky a kteří obsadí místa na ministerstvech, pokud bude ČSSD ve vládě.
Špatné je lepší než horší
Podle snad všech statistik naše země vzkvétá ? česká montovna má hodně zakázek. Aby bylo dost energie do výroby, prosadila ČSSD prolomení těžebních limitů. Zůstáváme periferií Evropy, kde sice není oproti západní části tolik ?čmoudů?, ale kde se bude vyrábět energie z hnědého uhlí ještě hodně dlouho. Se směřováním kapitalismu východoevropského typu, pro který je typické zahraniční vlastnictví, prekarizovaná práce a zkušenost šokové doktríny v devadesátých letech, ČSSD nic zásadního neudělá. Přesto jako jediná relevantní politická síla vždy stála na straně těch méně úspěšných. Dokonce i komunisté dnes ve svých předvolebních novinách slovy předsedy Vojtěcha Filipa zdůrazňují boj proti migraci více než sociální program.
Dobrý výsledek ČSSD dává šanci na pokračování koalice v současném složení, což určitě není nic dobrého, ale jiné varianty jako ODS a ANO nebo SPD a ANO jsou děsivé. Pravicová koalice s Babišem by znamenala privatizaci veřejných služeb, další úpadek pracující chudiny, a vzhledem k tomu, že si Babiš nechce nechat vzít pozici jedničky v boji proti migrantům, by znamenala i další posílení české xenofobie na nejvyšší politické úrovni. Milan Chovanec sice není v tomto ohledu jiný než ODS nebo SPD, ale jeho strana aspoň nevede kampaň v duchu, že Brusel, kvóty a migrace jsou tím jediným, co trápí Českou republiku, i když tomuto xenofobnímu žvástu není schopná vzdorovat. Každá povolební koalice bez ČSSD bude horší než ta, ve které sociální demokraté zasednou.
Autor je redaktor Alarmu.
