Anketa: Seriály 2017

Ptali jsme se na nejlepší seriály uplynulého roku.

Antonín Tesař (filmový publicista, redaktor A2)

Kontroverzně přijatá druhá sezóna seriálu Jane Campionové Top of the Lake sice racionálně nedávala moc smysl, ale o to ani nešlo. Namísto toho se autorka pouští do instinktivního ohledávání tématu mateřství, které je tu záměrně nahlíženo v extrémních polohách: biologická matka, která počala dítě při hromadném znásilnění, se po letech znovu setkává se svou dcerou; hned několik bezdětných párů využívá jako náhradní matky thajské prostitutky; dospívající dívka je fatálně zamilovaná do výstředního čtyřicetiletého muže, který žije v nevěstinci. Daleko víc než struktura detektivního pátrání jsou tu důležité vztahy mezi postavami nebo ještě spíš ona zvláštní vrstva mezilidských vazeb, která přesahuje úzký rámec racionality a o níž se sice nedá dost dobře mluvit, ale lze na ni poukazovat prostřednictvím obrazů. Je to jemná spleť problémů, přelévající se od fyziologických stavů a zkušeností přes prožívání a emocionalitu až ke společenským konvencím, rituálům a racionalizaci. Vyprávění rámované detektivním pátráním tu slouží jen jako v podstatě nezajímavá kulisa, z níž mohou tyto fenomény znovu a znovu v různých variacích vyvstávat.

Táňa Zabloudilová (filmová publicistka, Radio Wave)

Rok 2017 nepřinesl nic skvělého, ale hodně dobrého. Alespoň pro seriály tahle zkratka platí. Neviděli jsme další Wire, Mad Meny a nejspíš ani žádnou budoucí legendu, kterou doceníme až zpětně. Přesto se dalo dívat na spoustu dobrých seriálů. Hlavním tématem byly ženy. Hned zkraje roku nás režisér, střihač a bývalý DJ Jean Marc Vallée spolu s herečkami Reese Witherspoon a Nicole Kidman donutil konfrontovat své předsudky vůči stylovým seriálům o báječných a bohatých. V Big Little Lies se prostřednictvím neobvyklé střihové skladby, výběru hudby a nuancovaného herectví podařilo navodit pocit synergie mezi jednotlivými postavami a snad i přimět diváky jim lépe rozumět a detailně rozebrat problém domácího násilí. Vznik formálně invenčního a hvězdně obsazeného seriálu s tímto tématem je asi největším letošním překvapením a důkazem, že feministický apel je něčím, do čeho se zábavní průmysl nebojí investovat. Šestou sezonou skončily v dubnu Girls, jeden z nejvlivnějších seriálů poslední doby s dokonale ambivalentně vyznívající epizodou American Bitch o prominentních mužích zneužívajících moci k intimním vztahům s mladými ženami. Lena Dunham uzavřela téma osobnostní proměny městských mileniálů v době ?quarter life crisis? se zvláštní věcností, bez nadějí, ale i bez pláče. Přátelství čtyř kamarádek bylo tak špatné, že muselo skončit. Asi nejméně ze všech seriálů o ženách na mě paradoxně zapůsobil ten nejdiskutovanější ? Příběh služebnice. Respekt za osobité herectví i aktivistický elán Elizabeth Moss, která strávila větší část natáčení s kamerou přímo namířenou do svého obličeje, a spolehla se tak na vlastní projev jako hlavní vyprávěcí prostředek. Dokonale zrežírovanou třetí epizodu připomínající živé dystopické sny nebo Cuaronovy Potomky lidí už ale zbytek seriálu nepřekonal.

Po několika letech kritiky Girls za neschopnost dát v příběhu prostor černošské postavě se objevily dva seriály o mladých černoškách. Spike Lee pro Netflix adaptoval vlastní film She?s Gotta Have It. S hrdostí na vlastní kulturní dědictví našlapuje po minovém poli vymezeném osnovou ?černošská dívka udržuje polyamorní vztah se třemi muži? a velmi pečlivě adaptuje i aktualizuje příběh promyšlený už v osmdesátých letech. Občas je ale těžké poznat, zda svoji hrdinku obhajuje nebo satirizuje. Issa Rae se ve svém Insecure staví k tématu mileniálky v gentrifikovaném velkoměstě s o poznání větší porcí odstupu a sebeironie. Better Things staví humor i ve druhé sezoně na vědomí, že rodinný i jakýkoliv jiný život je utrpení. Dynamika dvou autorů seriálu, nonšalance Pamely Adlon a ochota Louise C. K. se ponižovat, daly vzniknout sitcomovému světu, ve kterém muži selhávají a ženy to s grácií odnášejí. Úkolem zůstává nepodléhat depresi, nebýt kretén a zůstat cool i jako padesátiletá matka tří excentrických dcer.

Jane Campion rozvíjí svoji praktickou životní filosofii o inteligenci těla i ve druhé sezoně seriálu Top of the Lake: China Girl. Hlavním motivem je tentokrát mateřství. Mysteriózně působivý svět chceme buď prohlédnout a pochopit, anebo se z něj klidíme pryč podobně jako nejzáhadnější postava v závěru první sezony ? s naštvaným mumláním o crazy bitches. Pokud ale zůstaneme, můžeme sledovat televizní román po Davidu Lynchovi nejvyspělejší autorské osobnosti, která letos premiérovala. The Deuce, seriál umírněného amerického socialisty Davida Simona o začátcích pornobyznysu, dělá naléhavějším dilema, jak zobrazovat násilí na ženách, aniž bychom je exploatovali. Závěrem roku mrazivě doplnil debatu, kterou letos vzbudilo #MeToo, Davidem Fincherem produkovaný Mindhunter. Příběh o počátcích výzkumu motivací sériových vrahů žen se nesoustředí na narušené pachatele, ale především na detektivy, kteří se jim snaží porozumět. Skrze věčnou otázku, s čím jsme se narodili a co je dané společensky, analyzuje nezdravé vztahy nás všech. Nic zneklidňujícího nevidíme, přesto nám nakonec právě z tohoto uměřeného, nenápadného seriálu může být fyzicky špatně.

Max Máslo (umělec)

Zásadním diváckým hitem v kategorii 18 až 34 let je zcela určitě třetí série animovaného seriálu Rick and Morty. Seriál o intergalaktickém dobrodružství geniálního alkoholika a jeho průměrného vnuka, je nepochybně generačně významným počinem. Díly mají rychlý spád, jsou plné absurdního humoru a celým seriálem prostupuje nespočet nejrůznějších odkazů na pop kulturu. Ve třetí sérii Rick uteče z galaktického vězení, rozbije své dceři manželství, pobije své dvojníky z jiných dimenzí a naplno rozehraje patologické vztahy se svou rodinou. Dynamika seriálu je postavená na perspektivě cynického, všemocného kreténa a okolo něj gravitující dysfunkční rodiny. Všudypřítomné nihilistické vyznění, jež je naoko problematizováno vedlejšími postavami, zůstává nenarušeno a divák není nikdy nucen Ricka vyhodnotit jako zápornou postavu. Mezitím na internetových fórech bují fanouškovská komunita, která se s Rickem silně identifikuje. Příhodný je incident, kdy se absurdní proslov z konce prvního dílu o údajně nejlepší mcdonaldovské omáčce přelil do skutečného světa a internet zaplavila videa mladíků, kteří před McDonaldy po celé Americe dělají humbuk a šikanují zaměstnance. Rick and Morty je výborný seriál pro odcizenou generaci s plakátem Elona Muska nad postelí.

Stanislav Biler (spisovatel a publicista)

Pro mě je seriálem roku 2017 Příběh služebnice. Vypráví příběh z temné budoucnosti, kdy se k moci dostanou radikální konzervativci a zotročí si plodné ženy pro rození dětí elity. Seriál je postaven na předloze Margaret Atwoodové z roku 1985. Děsí tím, jak moc se dotýká našeho současného světa. Vzteklá reakce především postarších českých mužů na kampaň #MeToo, která upozornila na prostý fakt, že ženy jsou také lidé, disponují vlastní suverenitou, právy a schopností o sobě rozhodovat, některé linie seriálu připomene syrově a nepříjemně. Ale podobných paralel je více. Seriál sám o sobě funguje v každé rovině, vyniká ale především kamerou a strhujícím výkonem hlavní hrdinky v podání Elisabeth Moss.

Matěj Metelec (publicista, redaktor A2)

V současné vlně seriálového zájmu o sedmdesátky je možné vidět i hlubší důvody než návrat knírů do módy. Rok 1968 byl v mnoha směrech přelomový. Jak kdysi vysvětloval zpěvák Jello Biafra z kapely Dead Kennedys, se smrtí bratrů Kennedyových a Martina Luthera Kinga jr. zemřel také sen o tom, že lepší svět je tak blízko, že stačí po něm vztáhnout ruku. Náš současný, postutopický svět tak vlastně začíná v letech sedmdesátých. Vracet se do nich znamená prozkoumávat kořeny současnosti. Letos k tomuto průzkumu přibyly dva podařené přírůstky: The Deuce, nový projekt tvůrce The Wire Davida Simona, a krimi Mindhunter, na níž se jako producent a režisér výrazně podepsal David Fincher. Deuce se stylem blíží Wiru, ale na místo současného obchodu s drogami se věnuje byznysu se sexem na začátku sedmdesátých let na Manhattanu. Mindhunter zase popisuje, jak se díky rozhodnutí mladého a dychtivého agenta FBI hovořit se sériovými vrahy o jejich motivech zrodilo psychologické profilování. Oba seriály ukazují podhoubí sociálních patologií, které se nějakým způsobem točí kolem sexismu, misogynie a násilí. Sérioví vrazi v Mindunteru zabíjejí ženy, protože se mstí svým dominantním matkám, jedna z prostitutek v Deuce zase vysvětluje vztah pasáků k děvkám jako obecnou situaci ženy v současné Americe. Jako by násilí, jež sice nejvíc dopadá na ženy, ale nějakým způsobem jsou jeho oběťmi všichni, plodila jak tradiční patriarchální rodina, tak její rozpad. I když oba seriály volí výrazně odlišné výrazové prostředky (kronikářská koláž The Deuce kontrastuje s chladnou analytičností Mindhuntera), dochází k jejich zvláštnímu sbližování v těch nejpodivnějších momentech. Přátelský hovor pasáků se tak blíží okamžiku, kdy agenti FBI rozpráví s desetinásobným vrahem Ed Kemperem, a z obou ?chlapských? pokeců mrazí. Další věc, kterou mají oba seriály společnou, je prolnutí závažných témat do narace, jež je zvládá tlumočit, aniž by sklouzla k tezovitosti nebo přílišné exemplárnosti.

Zuzana Fuksová (publicistka a hudebnice)

Příběh služebnice: dystopická republika Gileád; postapokalyptická společnost, kterou sledují na každém kroku Oči; sexuální otrokyně v červeno-bílých hábitech, které kamenují odpadlice; skvělá Elisabeth Moss jako vzpouzející se matračka. Pár dnů pak nebudete mít rádi kluky… Německý seriál Dark z produkce HBO se považuje za evropskou odpověď na Stranger Things. Nejsou tam ale veselí a romantičtí hrdinové, nýbrž bledí traumatizovaní policisté a depresivní děti. Temnota krajiny a vrásčití lidé připomínají českou Pustinu; rokle, ztracené děti, elektrárna, mrtví ptáci; nejednota místa, času a děje; bezútěšný konec; skvělý soundtrack s Nenou a Fever Ray.