Prezidentská debata: ukázka nepochopení sexuálního násilí

Výroky kandidátů na prezidenta ukazují, že ani zdánlivě otevření a liberální uchazeči neberou problematiku sexuálního zneužívání vážně.

Během středeční debaty prezidentských kandidátů zazněla i otázka na jejich postoje ke kampani #MeToo. Téměř všechny odpovědi se nesly v duchu hlubokého nepochopení toho, co vůbec celá kampaň do společnosti vnesla. Pozitivně se o hnutí vyjádřil pouze Pavel Fischer. Jednotliví kandidáti pak ve svých názorech kopírovali český mediální diskurz. Ten místo toho, aby se věnoval příčinám sexuálního násilí i obtěžování a konkrétním případům zneužívání, celou kampaň #MeToo jen soustavně dehonestuje.

Legrace, nebo výsměch?

Marek Hilšer se nejprve politoval, že ho nikdo sexuálně neobtěžoval, za což sklidil salvu smíchu z publika. O kampani prý ví: ?Je to samozřejmě problém, protože člověka může kdokoliv jednoduše nařknout a osočit,? uvedl v odpovědi. Od prezidentského kandidáta bych očekávala, že se vyjádří k celospolečenskému problému, na nějž hnutí #MeToo prostřednictvím výpovědí žen upozornilo ? třeba k tomu, že zkušenost se sexuálním obtěžováním v průzkumech přiznává více než polovina Češek a zkušenost se znásilněním každá desátá žena. Přínosem celého hnutí bylo především to, že prolomilo mlčení, jímž bylo sexuální obtěžování a znásilnění po celá desetiletí obklopeno. Místo toho se Marek Hilšer rozhodl strašit falešnými oznámeními, přestože v Česku za více než dva měsíce od vypuknutí kampaně nebylo medializováno jediné oznámení, které by vůbec jmenovalo konkrétního pachatele.

Podstatou #MeToo je problém obtěžování a násilí. V Česku se ale povedlo debatu stočit k domnělým falešným udáním nebo k tomu, že se už nikdo s nikým neseznámí. Skutečný problém téměř nikdo neřeší.

Na Marka Hilšera v debatě navázal Michal Horáček. Jeho vystoupení mohlo být chvályhodné. Uvedl, že je to důležitý projekt, protože většina napadení zůstává neohlášena. Své vystoupení nicméně nakonec shodil žertovným dodatkem o tom, že ani jeho bohužel žádná krásná žena neobtěžovala. Následoval opět smích z publika. Jako by značná část společnosti stále nechápala, že obtěžování není anekdota, ale seriózní problém, který ženy trápí a často je omezuje v jejich každodenním životě. Pointou toho, že je něco obtěžováním, je právě ten fakt, že to druhého obtěžuje. Těžko tím může být cosi, u čeho Hilšer a Horáček litují, že to nezažili.

Harassment a harašeníčko

Jak se u nás k obtěžování přistupuje, lze ilustrovat i na tom, že se pořád používá slovní spojení ?sexuální harašení?, které má být ekvivalentem anglického ?sexual harassment?. Slovo harassment znamená v překladu sužování, trápení. Harašení v češtině však znamená něco jako chrastivý zvuk a používá se k vyjádření jakéhosi podivného stavu. Třeba ?haraší mu ve věži?. Harašení je spíše něco lehce úsměvného, což prostě sexuální násilí není. Muži se často dokážou vcítit do obtěžované, až když jim předložíme příklad, že by se na nich takového chování dopouštěl nějaký silný a urostlý muž. Jinak je to pro ně cosi jako bzučení mouchy kolem hlavy, jak mi jeden muž kdysi vysvětlil ? tedy harašeníčko.

To, že část mužů stále nechápe, co sexuální obtěžování je, dokládá i nedávný americký průzkum, který zjišťoval, co muži považují za sexuální obtěžování, a co za něj považují ženy. Nechtěné a nevyžádané dotyky nebo osahávání v průzkumu za sexuální obtěžování považovalo 96 procent žen, ale jen 86 procent mužů. V případě komentářů se sexuálním podtextem ohledně těla či vzhledu byl rozdíl ještě markantnější. Za obtěžování je považovalo 86 procent dotázaných žen, ale jen 70 procent dotázaných mužů. Ve všech dalších oblastech, jako je například zasílání sexuálně explicitních obrázků, pronásledování či pohvizdování byl rozdíl v postojích žen a mužů ve prospěch žen, obvykle okolo deseti procent.

Kam se vlastně posuneme?

V prezidentské debatě už následovala jen skrumáž všech stereotypů, které se k tématu za poslední měsíce nakupily. Vratislava Kulhánka kampaň děsí. Bojí se, že by ho nějaká žena ze sexuálního obtěžování mohla nařknout třeba kvůli tomu, že jí přidržel dveře. Jenže podržení dveří opravdu není sexuálním obtěžováním. A nikdy jsem neslyšela o někom, komu by podržení dveří kdy vadilo.

?Všimněte si, že v kampani #MeToo nebyl nikdy obviněn třeba bezdomovec na hlavním nádraží, ale vždy muž, který je v nějakém postavení, je dostatečně bohatý. Takže já mám pocit, že to je taková zástěrka, ale nechci to bagatelizovat,? řekl další z kandidátů, Jiří Hynek. Krom toho, že to pochopitelně bagatelizoval, mu uniká i podstata věci. V případech sexuálního zneužívání je klíčové zneužití moci, která souvisí s bohatstvím a postavením. Oběti sexuálního násilí páchaného vlivnými lidmi právě kvůli jejich postavení dlouho mlčely. Podle Jiřího Hynka kampaň také ubližuje skutečně trýzněným ženám. Jako mnoho dalších lidí nepochopil, že #MeToo skutečně není žádná organizovaná a promyšlená marketingová kampaň, ale spíše něco jako živelně se rozšiřující hnutí. Proto se v něm mísí jak případy sexuálního obtěžování, tak znásilnění. A ano, sexuální obtěžování je určitě méně závažná věc než znásilnění, ale to, že se o něm mluví, nikterak neubližuje obětem závažnějších trestných činů. Zároveň spolu ty dvě věci souvisí. Když tolerujeme obtěžování, máme pak tendenci omlouvat i znásilnění.

Celou debatu pak uzavřel hudebník a šéf strany Rozumní Petr Hannig s tím, že Evropa vymírá a ?že se mladí chlapci budou bát oslovit krásnou dívku?. Zneužívání sexuálního násilí pro hájení vlastní xenofobní politiky si ani žádný komentář nezaslouží ? je to prostě jenom úplně mimo.

Je zajímavé, jak se ani jednou v průběhu diskuze nepodařilo uchopit problém kampaně z hlediska, které si zaslouží. Podstatou #MeToo je problém obtěžování a násilí. V Česku se ale povedlo debatu stočit k domnělým falešným udáním nebo k tomu, že se už nikdo s nikým neseznámí. Skutečný problém už téměř nikdo neřeší.

Násilí na ženách by přitom mělo být jednoznačně bez diskuze odsouzeno. Že si ze sexuálního násilí utahuje současný prezident Miloš Zeman, to víme dávno ? vzpomeňme na vtipy o přeříznutí aktivistek za záchranu Šumavy. Po téhle debatě mám pocit, že ani v případě vítězství jiného kandidáta se na tomhle poli zásadně neposuneme.

Autorka je spolupracovnice redakce a spoluzakladatelka spolku Konsent.