Ultimate magazine theme for WordPress.

?Raw voda? plná bakterií je americkým (s)hitem roku

40

Nejnovější pseudovědecký trend propaguje pití neupravované vody před tou z veřejných vodovodů. U drahé vody z divočiny ale hrozí, že skutečnou divočinu rozpoutá v zažívacím traktu.

Možná se pomalu blíží čas, kdy si bohatší část populace začne pochutnávat na něčem tak obyčejném, jako je dešťovka. I tak by se dal s trochou nadsázky pojmenovat nejnovější trend, který vládne mezi obyvateli bohaté oblasti Bay Area v okolí San Franciska. Místní přestávají pít obyčejnou vodu z kohoutku a místo ní si dopřávají nefiltrovanou, nijak neupravovanou a v neposlední řadě také drahou vodu. Nejedná se ale pouze o módu zbohatlíků ze severu Kalifornie. Arizonská firma Zero Mass Water se díky prodeji systému zachytávající vodu ze vzduchu, který lidem zajišťuje vodu na pití z aerosolu, vyšvihla mezi jeden z nejúspěšnějších start-up projektů. Její kapitál dnes přesahuje 24 milionů dolarů.

Případná chuť fluoridu, chlóru nebo trubek je v porovnání s průjmy, zvracením a teplotami zcela zanedbatelná.

Podobně jako u raw potravin si lidé od vody, která neprošla žádnou filtrací, či tepelnou úpravou, slibují nejlepší možné účinky na jejich zdraví. Taková voda totiž v jejich očích obsahuje všechny přirozeně se vyskytující organické látky včetně bakterií a mikrobů, které prý mají tělu jen prospívat. Čím dál větší počet lidí navíc přestává důvěřovat klasické kohoutkové vodě. Odpor vůči veřejnému vodovodu se ale nezakládá pouze na povedeném marketingu nebo módním blouznění. Jen ve Spojených státech se vyskytlo několik vážných případů, kdy veřejné vodovody přinesly více škod než užitku. Nejvíce alarmující jsou stovky potratů v michiganském městě Flint, které způsobila kontaminace kohoutkové vody olověnými trubkami. Vědci navíc upozorňují na přítomnost léčiv, i když nepřesahují zdraví škodlivou míru. Na problém toxické kontaminace veřejného vodovou upozornila i zfilmovaná aktivita Erin Brockovichové. Američanům vadí ale i běžně přidávaný fluorid, který má své nezastupitelné místo v panteonu konspiračních teorií. Jak ale upozorňuje Nellie Bowlesová ve svém článku v New York Times, ?neexistují žádné vědecké důkazy o tom, že fluorid je droga na ovládání mysli, ale naopak spousta jich ukázala, že pomáhá zdravému chrupu?.

Pozor na zákeřné nemoci

Pravda je, že dezinfikovaná voda z kohoutku skutečně neobsahuje žádné minerály ani bakterie, právě v tom je ale její největší výhoda. Boj s nemocemi šířenými znečištěnou vodou přitom lemuje dějiny lidstva. Podle americké Agentury pro ochranu životního prostředí už 1500 let před Kristem vytvořili systém vodovodní čističky staří Egypťané. Přesto se lidé dočkali moderního čištění vody určené k veřejnému užití teprve ve dvacátém století. Právě ve Spojených státech začali v roce 1908 dezinfikovat vodu pomocí chlóru, což se okamžitě projevilo výrazným poklesem počtu nemocných tyfem a cholerou.

Problém ale nespočíval pouze v kontaminované vodě ve velkých městech. I v současnosti tolik populární surová voda, odebíraná přímo z lůna nedotčené přírody, může být zdrojem zákeřných nemocí a chorob. Stačí, když se do ní dostanou zvířecí výkaly. Proto před takzvanou raw vodou varuje i americké Centrum pro kontrolu chorob a prevenci (CDC). Instituce má výhrady i k relativně bezpečné podzemní vodě ze studní, kterou využívá zhruba patnáct milionů amerických domácností. I spodní voda totiž může obsahovat arsen, těžké kovy, například uran, nebo dusičnany užívané v zemědělství. Výhrou není ani dešťová voda, kterou kromě zvířecích výkalů ohrožují chemikálie v ovzduší nebo z materiálů střech, okapů, či sudů, v nichž jsou skladovány. Proto CDC i v 21. století raději vytvořila pro milovníky vody z průzračných tůní a studánek průvodce, jak předejít onemocnění ? pomocí několikanásobného převařování, filtrace a dezinfekce.

Boj o přežití versus lifestylový rozmar

O tom, jak vypadá voda, v níž nejsou zlikvidovány bakterie, viry a paraziti, se ostatně nedávno mohli přesvědčit i přiotrávení obyvatelé pražských Dejvic v květnu 2015. Případná chuť fluoridu, chlóru nebo trubek je tak v porovnání s průjmy, zvracením a teplotami zcela zanedbatelná.

O malichernosti opovrhování pitnou kohoutkovou vodou dostatečně vypovídá problém z opačného konce planety. V jihoafrickém Kapském městě dochází pitná voda v důsledku období sucha, ale i plýtvání natolik rychle, že o ni obyvatelé v nejbližších měsících mohou přijít definitivně. Například toalety v oblíbené turistické destinaci zdobí plakáty odrazující od splachování. Lidé tak v těchto končinách pravděpodobně budou muset pít ?raw? vodu kvůli vlastnímu přežití, a nikoli z pouhého lifestylového rozmaru či pseudovědeckém uvažování.

 

Leave A Reply