Ultimate magazine theme for WordPress.

Slušnost nás z frustrace nevyvede

120

Dva miliony sedm set tisíc hlasů proti Zemanovi není špatná zpráva. Drahoš ale nepřesvědčil opomíjené lidi z regionů. Šance je oslovit pořád existuje.

Začíná druhá pětiletka s Milošem Zemanem. Řadě z nás se to sice nelíbí, ale není to nečekané. Kdekdo považoval Jiřího Drahoše hlavně za menší zlo proti Zemanovi, jenže s maskou postmoderního Mirka Dušína se mu zvítězit nepovedlo. Drahoš nepřestavil žádný výrazný politický program ani vizi, kterými by se vymezil vůči Zemanovi, a v samotném závěru kampaně působil jen jako nepovedený marketingový produkt. S ohledem na to je vlastně překvapující, kolik hlasů dostal a jak těsně prohrál, což ukazuje, že spousta lidí má Zemanova panování fakt plné zuby. Jenže na skutečnou porážku Zemana by Drahoš musel oslovit aspoň část lidí, kteří se cítí být opomíjení v našem novodobém polistopadovém systému. 

Chceme politika, ne prázdnou nádobu

Před druhým kolem jsem obrážel Zemanovy voliče, kteří mi zdůvodňovali, proč mu chtějí dát hlas: ?O Drahošovi nic nevíme. Neumí ani pořádně říct, o co mu jde.? ?Jako prezidenta chci politika, který má jasné názory.? ?Na Zemanovi se mi řada věcí nelíbí, ale Drahoš je jen loutka.? Důležitou roli hrál i všudypřítomný strach z migrantů, odpor k EU a ? podobně jako před pěti lety ? k pražským elitám. Zemanovi příznivci často tvrdili, že nechtějí doplácet na ?nepřizpůsobivé migranty?, když nejsou peníze na ?naše lidi?. Také od nich zazníval hejt k Pražákům a ?havlistům? s tím, že Drahoš je jen jejich nastrčený mluvčí, stejně jako ?kníže? v roce 2013.

Zeman vyhrál také díky obcím, z nichž v minulých letech exekuce a předražené vymáhání poplatků vyždímaly miliardy korun.   

Zeman ale taky v něčem vadil. Jako prezident prý důstojně nereprezentuje; je už dost nemocný, vulgární, někdy má divné názory, uráží kdekoho, ale momentálně je bez konkurence. Na Drahošovi zase nejvíc vadila jeho beztvarost. Lidé chtěli politika, který se orientuje, zvládá konfrontaci a umí jednat pod tlakem. A v tom je logicky přesvědčil Zeman. Průzkum, který provedla agentura Median, jasně ukázal, že Drahoš měl nad Zemanem nejdřív mírnou převahu. Jenže tenhle trend podle všeho zvrátila debata na Primě, kterou bývalý šéf Akademie věd projel na celé čáře. Můžeme jen spekulovat, proč se lépe nepřipravil, anebo zda ho vyvedlo z míry nepřátelské bučení publika a předpojatost moderátora. V každém případě z arény na Primě ještě dlouho poté stírali Drahošovu krev.

Drahoš nemohl v přímé konfrontaci se Zemanem šířícím jízlivé bonmoty obstát, i kdyby chtěl. Většina lidí si totiž přála na Hradě sebejistého a rázného politika, který je navíc pobaví. Český prezident má sice omezené pravomoci ? vedle kladení věnců jmenuje členy rady ČNB, vládu nebo ústavní soudce. Nerozhoduje ani o přijetí eura, ani o uprchlících. Jenže ovlivňuje atmosféru v zemi, a když je dostatečně obratný, může svoje možnosti znásobit, a stát se celkem tvrdým politickým hráčem. I nemocný Zeman stále dokáže vystupovat jako tribun lidu, který vodí svoje ovečky po strmých soutěskách globalizovaného světa. Je to obratný manipulátor a obchodník se strachem, který k sobě umí přitáhnout znejistělé a upracované lidi.

Exekutoři a jejich prezident

Drahoš přesto mohl některé nevýhody obrátit ve svůj prospěch. Jak upozornil sociolog Daniel Prokop, Zeman vyhrál také díky obcím, z nichž v minulých letech exekuce a předražené vymáhání poplatků vyždímaly miliardy korun. Paradoxní je, že právě za Zemanovy vlády v roce 2001 vznikl exekuční řád, podle kterého je na dlužníky třeba tvrdost, a exekutoři také kofinancovali jeho kampaň v roce 2013. V exekučním byznysu figuroval i prezidentův kancléř Vratislav Mynář. Otázkou je, proč to proti němu Drahoš nevyužil a proč Zemanovi nevmetl do tváře, že se ve skutečnosti vysmívá chudým.

Někdo může namítnout, že by to Drahošovi stejně nepomohlo. Že ti úplně nejchudší k volbám nechodí, a i kdyby přišli, volili by z protestu spíš Zemana. Žijeme totiž ve zvláštní době. Bohaté elity rády pohrdají takzvanou ?lůzou? a ti chudší zase nemůžou vystát lidi, kteří jsou na tom ještě hůř (Romy, imigranty, bezdomovce). Jako by se před námi zhmotňovala představa Dantova pekla anebo třídního boje vedeného naruby ? tedy shora a proti nám všem. Zeman nám pak nabízí jako flastr národoveckou obranu státu, pořádek a krátkodobé vybití vzteku pro všechny uražené a ponížené. Jenže s tím se dlouhodobě nemůžeme smířit.

Žal se odkládá ? i se Zemanem

Zatímco Zeman uspěl na periferii, Drahoš bodoval hlavně ve větších městech a v Praze. Prezidentská volba tak znovu obnažila konflikt bohatšího centra a regionů, které se často nevzpamatovaly ze zavírání průmyslu a kde bují frustrace a nejrůznější sociální patologie. Drahoš nedokázal nic z toho pojmenovat. Neřekl, že Zeman je jen krajní pravičák, který předstírá levicovost a místo zájmu o lidi pohrdá těmi nejslabšími. Ve skutečnosti sehrál roli umírněného ?soft? Zemana, kterému jde v zásadě o stejnou věc, jen trochu slušněji. Na své straně neměl skoro žádné přesvědčené podporovatele, ale v první řadě pragmatické voliče, kteří se chtěli hlavně zbavit Zemana. Nicméně jak ukázaly těsné výsledky voleb, ani takových lidí není málo, což můžeme v dnešní době přece jen vnímat jako pozitivní signál.

Drahoš získal dva miliony sedm set tisíc hlasů a je jasné, že většina z nich mu to nehodila pro jeho šarm, tituly ani galantní vystupování. Drahoš nic konkrétního nenabídl, a většina ho prostě volila jako ?antizemana?. Tak vysoký počet hlasů přesto ukázal, že tu stále žije dost lidí, kterým vadí pozvolný obrat České republiky ke kapitalistickému autoritářství. Na jedné straně nevíme, jestli se podaří jejich energii časem spojit a rozšířit třeba i na část Zemanových voličů. V prostředí všudypřítomné korupce, nízkých platů, vysoké míry zisků pro velké firmy a arogantního chování politických podnikatelů tu ale jistá šance přece jen je. Lidem totiž pořád nikdo nic moc lepšího nenabídl. A jak ukázal volební úspěch Pirátů, i antisystémová nasranost se nakonec může obrátit pozitivním směrem. Odstranění dlouhodobých příčin, ze kterých vyrůstá Zeman nebo Okamura, by proto mělo zůstat hlavním cílem všech, kterým jde o budoucnost naší společnosti. Zkusme proto odložit žal na neurčito i se Zemanem na Hradě. V tom nejdůležitějším nám totiž jedna zpackaná prezidentská volba stejně nepomůže.

Autor je šéfredaktor Alarmu.

 

Leave A Reply