The Florida Project: odvrácená strana Disney Worldu
Film Seana Bakera zachycuje s humorem a zároveň s empatií svět lidí žijících na okraji společnosti v blízkosti disneyovského zábavního komplexu.
Předchozí film amerického režiséra a scenáristy Seana Bakera Transdarinka (2015) vstoupil do povědomí především tím, že byl celý natočený na iPhone. O pozoruhodný počin však šlo i v dalších ohledech. Baker postihl svět losangeleských transgender prostitutek, jejich pasáků, partnerských vztahů a zákazníků se zábavnou nadsázkou, a přitom s nevídanou empatií. Ačkoli Baker ve svém nejnovějším snímku opustil experimentování s formátem a film natočil na profesionální kameru, udržel si lehkost kombinovanou se sociální angažovaností. The Florida Project je možná jeden z nejpůsobivějších a nejoriginálnějších filmů uplynulého roku.
Všudypřítomný kýč se stává nedílnou součástí promyšlené barevnosti, která odráží vždy tušenou blízkost nedosažitelného a neviděného Disney Worldu.
V blízkosti floridského zábavního parku Walt Disney World se nachází pestrobarevné kýčovité motely, v nichž mnohdy přežívají ty nejzranitelnější vrstvy americké společnosti: matky samoživitelky, lidé bez práce nebo pracující za minimální mzdu. V tomto prostředí se tak potkávají zbloudilí zbohatlí turisti s imigranty, chudými Američany a obětavými zaměstnanci žijícími z absurdního průmyslu kolem. V okolí jsou bizarní krámky pro turisty i drahé hotely a ohromné golfové resorty. Do toho všem nad hlavami nepřestávají hlučet neustále přelétající vrtulníky.
Místem nás provádí skupinka šestiletých dětí, především pak malá Moonee. Jejich rodiče přežívají v motelech a přenechávají jim absolutní volnost. Ač se děti do samotného předraženého parku nikdy nepodívaly, našly si v okolním prostředí plném paradoxů hřiště nekonečných možností. Chovají se samostatně, jejich počínání je nápadité a zábavné. Obírají žebráním turisty, trýzní zaměstnance motelů a podnikají nejrůznější výpravy po okolí.
Sean Baker prostřednictvím zdivočelých malých dětí sleduje počínání dospělých. Vyobrazuje je v nelehkých sociálních situacích. Často jde o osamocené mladé matky bez práce, které jsou samy ještě dětmi. Přitom Sean Baker své hrdiny prvoplánově neromantizuje ani neomlouvá. Impulzivní mladá Halley celé dny nesvleče pyžamo. Místo práce hledá cesty, jak přijít rychle k penězům. Žije z drobných podvodů, charity i ze sociální podpory v podobě nejrůznějších kuponů. Na pokoji má spoustu marihuany, iPad, vlastní iPhone, a přitom nedokáže včas zaplatit nájem.
Nekonvenční Bria Vinaite, která Halley ztvárnila, byla objevena režisérem na Instagramu. Její Halley umí být stejně nesnesitelná jako okouzlující. Jedná iracionálně a emotivně, chová se povrchně. Ve své bezohlednosti často mučí především chápavého správce motelu. Určitě nepředstavuje zrovna nejlepší vzor pro svou dceru Moonee. K výchově přistupuje spíše z pozice zlobivé nezodpovědné kamarádky. Přesto ji Moonee miluje. Halley je křehká, má smysl pro humor a v její živelnosti je neuvěřitelné charisma. Neustále provokuje, vede nesmyslné hádky kvůli maličkostem i důležitým věcem.
Sean Baker pracoval do velké míry s lidmi, kteří v místě skutečně žijí. Jedinou velkou hereckou hvězdou je tak Willem Dafoe v roli správce motelu. Působivý je především casting a herecké výkony dětských představitelů. Parta kolem Moonee má do schematického klišé ?nevinných dětí? sledujících krutý svět daleko. Soutěží v plivání na cizí auta, posmívají se stárnoucí ženě opalující se u bazénu nahoře bez nebo způsobí požár. The Florida Project přitom zdatně dokáže postihnout i jejich vnitřní svět, jejich strachy a touhy. Sean Baker jim nekřivdí a ukazuje je v jejich rafinovanosti a inteligenci. Děti tak dokážou velice vtipně, trefně a i citlivě komentovat své okolí.
Proti okoukané estetice sociálních dramat
Přes veškerou autenticitu a přes témata, kterých se dotýká, snímek vůbec nepůsobí jako klasické sociální drama. Sean Baker vyobrazuje odvrácenou stranu amerického snu a uchovává si svébytnou poetiku. V mnohém by se dal Bakerův výlet do floridských motelů připodobnit k nedávnému snímku American Honey. The Florida Project jde však mnohem dál a působí mnohem osobitěji.
Podíl na tom má i kamera Alexise Zabého. Kameraman vizuálně strhujících artových snímků mexického režiséra Carlose Reygadase přišel s originální barevnou koncepcí výrazně se lišící od toho, jak se podobně tematicky orientované snímky točí. Florida zde překypuje pestrobarevnými motivy. Fialové a růžové motely střídají sytě oranžové obchody. Dokonce i samotná protagonistka má modré vlasy. Všudypřítomný kýč se stává nedílnou součástí promyšlené barevnosti, která odráží vždy tušenou blízkost nedosažitelného a neviděného Disney Worldu.
Film svým originálním formálním pojetím zdatně konkuruje dnes už poměrně okoukané estetice šedivých sociálních dramat s kvazidokumentární roztřesenou kamerou nalepenou na zátylcích kráčejících postav. I přes křiklavost a pohádkovou barevnost si zachovává jemnost. Proniká do hloubky emocionálních problémů pozapomenutých postav, vyobrazuje jejich osamělost. The Florida Project se hemží nejrůznějšími legračními postavičkami, ať už je to stárnoucí nevkusně se líčící striptérka s exhibicionistickými sklony nebo mentálně postižený pedofil. Ale ani oni zde neplní pouze prvoplánově komickou funkci. Za zábavným vzezřením je cítit smutný životní úděl. Jsou stejnými outsidery žijícími na okraji společnosti jako ostatní obyvatelé floridských motelů.
The Florida Project není prostou obžalobou systému. Sean Baker odkrývá společenské problémy v celé jejich složitosti. Nedopouští se jednoduchých zkratek a své postavy žijící na okraji nijak nezkrášluje ani neomlouvá. Ale přesto na ně nahlíží s citlivostí a pochopením.
Autor studuje filmovou režii.
