Rodiče potřebují osvětu ohledně svých práv

Anna Sedlická Last updated Úno 28, 2018

Přinášíme rozhovor s Petrou Langovou a Ágnes Němečkovou, které pomáhají rodičům hájit jejich práva ve zdravotnictví.
Smím být se svým dítětem, když je hospitalizováno na jednotce intenzivní péče? Mohu odmítnout lékařský zákrok během porodu? Jaká máme práva, když jsme s dítětem v nemocnici? To jsou otázky, které si kladou mnozí rodiče. Velká část z nich ani neví, že mají svá práva, která mohou vymáhat, a že nemusí být vždy poslušní. O problémech, které nás mohou během pobytu v porodnici nebo v nemocnici potkat, jsme hovořili s ženami, které se s nimi setkávají denně.
Petra Langová je zakladatelkou spolku Juno Moneta, správkyní webu //www.byznysnaporodech.tode.cz/“>Byznys na porodech a facebookové skupiny Podpoříte mne v osvětě? Spolek Juno Moneta založila původně proti poplatkům za přítomnost otců u porodu, dnes jsou jejím hlavním tématem změny v našem porodnictví a řešení problémů ve vztahu nemocnice ? rodič ? dítě. O nedostatcích ve zdravotní péči jedná také s Ministerstvem zdravotnictví a v neposlední řadě pomáhá řešit stížnosti pacientů/klientů na péči v průběhu hospitalizace a také u porodu.
Rodiče si stěžují na to, že nejsou respektována jejich práva, jsou omezováni v kontaktu s dítětem. Nemocnice nerespektují, že rodič není návštěva a dítě má právo na nepřetržitý kontakt s ním.
Její facebooková skupina ?Podpoříte mě v osvětě? O právech při hospitalizaci ? aktivní řešení stížností? má v současnosti téměř sedm tisíc členů. Nejčastěji se zde řeší způsob, jak odmítnout určitá vyšetření, jak se nejen po právní stránce připravit na porod a co dělat v akutních případech, kdy je rodičům odpírán přístup k jejich dítěti na oddělení JIP. Do facebookové skupiny přicházejí stále další lidé se svými otázkami. Petra Langová proto přibírá dobrovolnice, které jí v těchto případech pomáhají. Jednou z nich je Ágnes Němečková, sociální pracovnice, momentálně na mateřské dovolené. Obě ženy jsou prakticky nonstop na telefonu jako poradkyně rodičů, kteří se dostanou s dítětem do nemocnice a neznají svá práva nebo nevědí, jak je hájit. Právě o jejich aktivitách jsme s nimi mluvili.
Co vás vedlo k založení spolku Juno Moneta? A kam se vaše aktivity za tu dobu posunuly?
Petra Langová (PL) Motivací byl můj vlastní porod, který byl z hlediska fyziologie přirozený, bezproblémový. Navzdory tomu nerespektovali zdravotníci má přání. Skákali mi po břiše, provedli nástřih hráze při dítěti pod tři kila, kdy nebyl vůbec třeba. Čerstvě narozenou dceru mi vzali, byť měla nejlepší možnou poporodní adaptaci, a tak bych mohla pokračovat. Začínala jsem hlavně poplatkem za osobu blízkou u porodu a iniciovala jsem dvě žaloby, obě úspěšné. Ústavní soud to potvrdil, a přesto některé porodnice mají ještě dnes tu drzost to nerespektovat. Mnoha lidem je to bohužel jedno. Později se činnost posunula směrem k lidským právům, teď jsem koordinátor stížností a prosazuji porodní přání formou ?dříve vysloveného přání?, aby se již nestávalo to, že porodní přání nejsou respektována. Lékaři dnes často vůli rodiček nerespektují ani za situace, kdy vůbec nejde o akutní stav, při kterém by pochopitelně lékař musel zasáhnout a přání rodičky by šlo stranou.
Jak probíhá komunikace s Ministerstvem zdravotnictví ? podařilo se vám něco vyjednat?
PL Nejčastěji je to formou komunikace při vyřizování stížností. Zasílám také podněty, kde je třeba něco změnit. Je to ovšem složité, protože tam není nikdo, kdo by se přímo v této problematice orientoval. A znalci, které krajské úřady využívají pro hodnocení stížnosti, jež pak končí na ministerstvu, bohužel prakticky pokaždé drží spolu a kryjí se navzájem.
Co považujete za největší problémy v našem systému zdravotnictví? A máte nějaké vize, co s tím?
PL Je toho víc. Pokud to vztáhnu jenom na problematiku porodnictví a na malé děti, pak je to jednoznačně etika, nadužívání zákroků, totální zadržování informací, kdy lékaři vmanipulují ženu tam, kde ji chtějí mít. Řeknou A, ale už neřeknou B. Například zveličí riziko přenášení úplně hystericky, ale už nedodají, že každé čtvrté vyvolávání porodu končí císařským řezem. Problém je také v tom, že ženě dají při porodu podepsat dokumenty, které jsou pro ni naprosto katastrofálně nevýhodné. Rodička pak nemá šanci, aby její stížnost, pokud zdravotníci nedodrží porodní přání, byla úspěšná, protože podepíše, že se vším souhlasí a že byla o všem poučena. Ale to není pravda. Zdravotník ženě rozhodně ústně neřekne, jaká rizika má určitý zásah do porodu ? zmíní jen rizika, když se to neprovede. Což je v rozporu se zákonem. Zdravotnické právo a etika je téměř všem cizí, oni vůbec nevědí, jaká mají dospělí lidé a děti práva, a pokud to vědí, doufají, že to nevíte vy a zkoušejí to. Lidé většinou sklopí hlavu a jdou. A dokonce i ti, co svoje práva znají, se nechají úplně rozhodit a vydírat. Je to smutný stav.
Dalším problémem je omezování přístupu rodičů na JIPku nebo pobytu s dítětem před operací. Nedávno jsme řešily případ ženy, která chtěla být u uspávání dítěte. Zdravotníci ji vydírali, že pokud bude chtít být u dítěte při uspávání, tak tu operaci zruší. Takové jednání je naprosto nechutné.
Ágnes Němečková (AN) Já jako hlavní problém vnímám syndrom vyhoření u lékařů a sester. Uznávám, že je jich málo, pracují v neustálém zápřahu a stresu a je to nesnadná práce. To, ale neomlouvá jejich chování. Myslím, že situaci by mohly řešit například povinné supervize, protože práce ve zdravotnictví je zkrátka neustálá práce s lidmi. Jako další podstatný problém vidím, že lékaři a sestry jsou opravdu přesvědčeni o tom, že za pacienty zodpovídají a že tedy mají větší právo rozhodovat o poskytnuté péči než rodiče. Oni jsou samozřejmě odborníci, to nikdo nezpochybňuje, ale rozhodnutí a poslední slovo mají vždy rodiče. Nemluvím teď o stavech, kdy jde opravdu o život a je třeba neodkladně konat k jeho záchraně. A jako třetí hlavní problém vidím to, že mainstreamová medicína řeší pouze fyzické tělo ? ponechme teď stranou alternativní léčebné metody, jde hlavně o to, že mnohde je opomíjen vliv psychiky na zdravotní stav a na jeho zlepšení. Což je hlavně u dětí obrovská chyba.
Rodiče zase často doplácejí na svou neinformovanost a velkou důvěru v lékaře. S čím se na vás nejčastěji obracejí? A co by podle vás měli rodiče vědět především?
PL Stěžejní je znát svá práva a práva dítěte. Tak například, že rodič není návštěva a může být s dítětem stále, dokonce i u operace. Vzhledem k tomu, že rodiče například přítomnost u uspávání zpravidla nevyžadují, lékaři to vidí jako výstřelek a o pocity dětí jim dle zkušeností opravdu nejde.
Důležité je také to, že žena může odmítnout jakýkoliv zákrok, pokud není akutně ohrožena na životě, a zdravotník to musí respektovat s tím, že se zdrží nevhodných komentářů. Řešila jsem třeba případ, kdy se gynekoložka vysmívala ženě, že nechce vaginální vyšetření urážela ji, ale vůbec jí nedocházelo, že tato žena má třeba nějaký důvod, byla sexuálně obtěžována, a místo pochopení si vyslechla akorát urážky a výsměch.
Vedle toho je dobré vědět, že každé odmítnutí lékař musí písemně odůvodnit. Pediatr nemůže selektovat, koho přijme a koho ne na základě toho, kde proběhl porod, nebo že rodiče nechtějí očkování. To nelze. A vy naproti tomu nemusíte podepsat informovaný souhlas v plném rozsahu. Pokud s něčím nesouhlasíte, můžete to škrtnout ? hlavně to, že jste byla o všem informována, když jste ve skutečnosti nebyla.
AN Já vidím jako velký problém pozůstatky minulého režimu, sama jsem v něm nežila, ale podle mě vedl k tomu, že lidé věří autoritám mnohdy naprosto bezmezně a neuvědomují si svou odpovědnost za sebe sama, za své děti, za svá rozhodnutí. Z toho pramení i to, že se mnohdy bojí zeptat, stát si za svým a ptát se. Často, i když by to chtěli jinak a jsou teoreticky vybaveni informacemi, se setkáme s reakcí ?ale já se bojím, že na mě nebo na dítě bude pan doktor zlý, když mu budu odporovat…?
Za stěžejní asi považuji informaci o tom, že za dítě je vždy odpovědný rodič, nikdy ne systém, lékař, nemocnice… Poskytnout péči lze pacientovi jen s jeho informovaným souhlasem, v případě dítěte se souhlasem zákonného zástupce. Pokud nesouhlasí, podepíše negativní revers a odpovědnost je pak na rodiči (a jsme opět u toho).
Nejčastěji se asi setkávám s tím, že mi rodiče píšou nebo volají a říkají, že je lékaři vyhodili od vyšetření jejich dítěte nebo z nemocnice vůbec, že se svým dítětem nemohou být například na JIPce. Častou argumentací je, že na oddělení není místo, případně že dítě snese vyšetření nebo pobyt v nemocnici lépe, pokud u něho rodič není. Což samozřejmě u někoho platit může, například pokud je sám rodič ve špatném psychickém stavu, ale plošně toto opravdu říci nelze. Nehledě na to, že dítě má dle zákona o zdravotních službách právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce.
Jak vypadá váš běžný den, kdy se věnujete vašemu projektu? Kolik času vám tato činnost zabere? A jste za tuto práci nějak ohodnocené?
PL Deset hodin denně ? píši stížnosti, komunikuji s ženami, vyřizuji telefonáty, pomáhám upravovat znění stížností. Je toho hodně. Dělám to zdarma. Příjemné jsou dobrovolné příspěvky na transparentním účtu. Tyto peníze jdou ale opět na činnost, benzín, poštovné, zpracování dat. Na dovolenou za ně opravdu nejezdím.
Často rodiče nabádáte, aby si do ordinace vzali diktafon a vše si nahrávali. Co ale dělat ve chvíli, kdy nemocnice ve svých předpisech nahrávání zakazuje? Bude pak naše jednání protiprávní?
PL Pokud se děje něco nezákonného či očekáváme neetické jednání, můžeme nahrávat a nahrávku použít za účelem zlepšování péče, ať už v našem případě, nebo na úrovni systémových změn. Nahrávat rozhovory osobní povahy, kde se nic nezákonného ve vztahu pacienta s lékařem nebo úředníkem neudálo, a zveřejňovat to, to už by byl problém.
AN Ještě před novelou Občanského zákoníku z roku 2014 vznikl judikát Nejvyššího soudu, který situaci nahrávání osoby ve výkonu povolání upravoval, nebyl však zcela konkrétní pro situace, které řeší naši klienti. Do občanského zákoníku platného od roku 2014 již však byl zanesen paragraf o tom, že osobu ve výkonu povolání lze nahrávat bez jejího souhlasu v situaci, kdy by mohlo dojít k porušení ochrany práv nahrávající osoby. Tady bych upozornila, že nesmí dojít k zesměšnění nahrané osoby a podobně. Nahrávka musí být použita výhradně pro účely ochrany práv. Pokud lékař, ale vlastně kdokoliv, vyvěsí v místě své činnosti ceduli, že tu nesmí být pořizovány nahrávky, je to neplatné nařízení, protože podle paragrafu 88 lze nahrávky pořizovat, a to i bez souhlasu nahrávané osoby.
Podstatnou částí vaší práce je vyřizování stížností na poskytování zdravotních služeb. Jaký efekt takové stížnosti mají? Na co si rodiče a rodičky nejvíce stěžují?
PL Stížnosti mají vícero efektů. Jednak psychologický efekt, jednak zpětnou vazbu. Mají také vliv na celý systém ? neustálé ataky nemocnic ze strany krajského úřadu a podávání vysvětlení, včetně ?šťourání? nezávislých odborníků, to nikoho nepotěší a vyloženě je to irituje. Dají si příště lepší pozor, tím více, kolik bude stížností. Je to tedy zároveň argument, že tu není něco v pořádku, a iniciuje to změny.
Nejvíce si ženy stěžují na tzv. Hamiltonův hmat (lékař vsune ruku ženě do vagíny, aby vyvolal porod, pozn. red.), který lékař provedl, aniž by se zeptal; dále na nedodržení porodního přání bez toho, aby k tomu přispěl akutní medicínský důvod, neetické chování zdravotníků ? nevhodné zlé poznámky, separace dítěte, informační embargo, kdy zdravotníci řeknou to, co se jim hodí, aby si souhlas ženy vymohli, poplatky za přítomnost osob u porodu, omezování vstupu na JIPku a při uspávání před operací, nepřijímání pediatrem, který péči přislíbí a pak odmítne, když se dozví, že šlo o porod doma nebo ambulantně.
AN Rodiče si stěžují na to, že nejsou respektována jejich práva, jsou omezováni v kontaktu s dítětem. Často se setkáváme s tím, že není umožněn pobyt otce v nemocnici u dítěte, přičemž matce by umožněn byl. Otec je přitom zákonným zástupcem stejně jako matka. Také si stěžují na omezování ?návštěv? u dítěte. Nemocnice nerespektují, že rodič není návštěva a dítě má právo na nepřetržitý kontakt s ním. Tato práva jim garantuje Listina základních práv a svobod, zákon o zdravotních službách, Charta práv dětských pacientů.
Jak plánujete fungovat do budoucna? Vystačíte si s platformou facebookové skupiny, nebo přemýšlíte o něčem ?serióznějším?? Přece jen, když někde řeknu ?dočetla jsem se to na Facebooku?, nemusí mě brát vážně?
PN Já vím, není to zdaleka ideální, ale ono cokoliv na internetu, včetně hezkých webovek, často není pro lékaře nebo úřady žádný argument, byť jsou tam informace ověřené třeba praxí v zahraničí a z hlediska práva správné. Kdo nechce slyšet, neuslyší. Často se hádají i lékaři mezi sebou… Skvělým řešením by bylo, kdyby se naše témata probírala ve školách za přítomnosti advokátů a porodních asistentek, ale na to nejsou finance.
Jak je možné vaše aktivity podpořit? Máte nějaký vzkaz pro rodiče, těhotné a rodící?
PL Vzkaz bych měla zvlášť pro ty, co ?už vědí?, a pro ty, co zatím ne.
Pro ty, co už vědí Šiřte informace o právech a o tom, jak jsou zásahy do porodu z preventivních důvodů škodlivé. Pokud jde o finance, podpořit nás můžete na transparentním účtu. A samozřejmě, sehnat sponzora by bylo úžasné kvůli zaplacení dalších dobrovolníků a zvyšování informovanosti.
A pro ty, co zatím nevědí Hledejte informace, pokud vám lékař něco řekne, konzultujte to s porodní asistentkou, jejich seznam je k dispozici na www.unipa.cz a k porodu si ji určitě vezměte. Asistentka pomůže rozeznat, co je pouze škodlivá rutina a co je pro vás vhodné. Zajímejte se, jaká máte práva ? lékaři vám to neřeknou, není to pro ně totiž vůbec výhodné, abyste svá práva znali, a už vůbec ne, abyste je vymáhali.
AN Věřte sobě a svému instinktu, naše děti nás potřebují u sebe, protože jsme pro ně mnohdy jediným záchytným bodem ve chvíli, kdy je jim špatně, jsou zmatené a cítí nejistotu. Rodič, který je jim oporou, jim může celou situaci velmi usnadnit. A informujte se. Je velmi důležité znát nejen svá práva, ale samozřejmě také povinnosti.