V Německu minulý týden stávkovalo půl milionu pracujících

Lidé zaměstnaní v německém kovozpracujícím a elektrotechnickém průmyslu požadují vyšší mzdy a kratší pracovní dobu. Své požadavky se nebojí podpořit výstražnými stávkami.
V sousedním Německu proběhla minulý týden od středy do pátku vlna výstražných jednodenních stávek, kterých se zúčastnilo celkem půl milionu pracujících. Stávkovalo se v téměř 280 podnicích německého kovozpracujícího a elektrotechnického průmyslu, včetně koncernů, jako jsou Daimler (automobily Merzedes-Benz), Audi, BMW, MAN, Airbus nebo loděnice TKMS. V továrnách se zastavila výroba, kupříkladu v automobilkách z pásu v den stávky nesjelo jediné auto. Výstražná stávka, organizovaná největším německým odborovým svazem IG Metall, je zatím nejzazší formou nátlaku v rámci letošního kolektivního vyjednávání se spolkovými zaměstnavatelskými svazy.

Odbory požadují také flexibilnější pracovní dobu. Právě v tom spočívá radikalita odborářských požadavků ? je zaměřena nejenom na výši mezd a pracovní podmínky, ale i na rovnováhu mezi prací a životem.

V Německu je pozice odborů do značné míry institucionalizovaná a ve všech důležitých odvětvích se uzavírají kolektivní smlouvy vyššího typu: vyjednává ji odborový svaz jako celek s příslušným zaměstnavatelským svazem podniků daného odvětví v každé spolkové zemi. Tato smlouva je závazná pro všechny podniky sdružené ve svazu (jsou ale případy, kdy se z ní podnik může vyvázat); v jednotlivých podnicích si pak mohou odboráři vyjednat ještě další zlepšení podmínek. Jednání probíhají na úrovni spolkových republik, ale jejich výsledek je v zásadě všude podobný, protože požadavky odborů jsou určovány centrálně a existuje také zastřešující zaměstnavatelský svaz ? v případě kovo- a elektroprůmyslu je to Gesamtmetall.

Rozhodovat o čase vlastního života

Kovoprůmysl a elektroprůmysl je nejdůležitějším odvětvím německého hospodářství, zaměstnává 3,6 milionu lidí a obstarává šedesát procent veškerého německého exportu. Vzhledem k déletrvající německé ekonomické konjunktuře a vysokým ziskům firem se odborový svaz IG Metall rozhodl pro tento rok přistoupit k radikálnějším požadavkům. Národní výkonná rada IG Metall v říjnu loňského roku doporučila regionálním komisím kolektivního vyjednávání požadovat mzdový nárůst ve výši šest procent pro příštích dvanáct měsíců a zároveň požadovat individuální právo na týdenní snížení pracovní doby až na 28 hodin týdně po období maximálně dvou let, bez povinnosti uvést speciální důvod. Po těchto dvou letech musí mít zaměstnanci, kteří si zvolí tento model, právo vrátit se k původní týdenní pracovní době. Ta dnes činí 35 hodin týdně, tedy sedm hodin denně ? tato pracovní doba v německém kovoprůmyslu a elektroprůmyslu je výsledkem odborářských bojů v osmdesátých a devadesátých letech minulého století.

Snížení pracovní doby až na 28 hodin týdně (tedy šest i méně hodin denně) by mělo být zaměstnancům částečně subvencováno od zaměstnavatele: požadavek zahrnuje určité kompenzace mezd pracujícím s dětmi do čtrnácti let nebo těm, kteří pečují o rodinné příslušníky, pokud sníží svou týdenní pracovní dobu o tři a půl hodiny nebo více. Odbory požadují také flexibilnější pracovní dobu. Právě v tom spočívá radikalita odborářských požadavků ? je zaměřena nejenom na výši mezd a pracovní podmínky, ale i na rovnováhu mezi prací a životem; odborářské požadavky chtějí rozšířit pole, v němž o čase vlastního života rozhodují sami lidé.

Zaměstnavatelé požadavky odborářů odmítli

Zaměstnavatelé reagovali na požadavky odborů odmítavě. Byli ochotni zvýšit mzdy o dvě procenta od dubna 2018 do 31. března 2019 a vyplatit všem zaměstnancům jednorázový paušál 200 euro za leden, únor a březen 2018. V oblasti pracovní doby přišli naopak s protinávrhem na flexibilní zvýšení pracovní doby, které by umožňovalo prodloužit pracovní týden po omezenou dobu dokonce nad zákonnou hranici čtyřiceti hodin, pokud by to vyžadovala situace; stejně tak chtěli větší svobodu v oblasti smluv na dobu určitou bez odůvodnění. Zaměstnavatelé argumentovali tím, že právě v době ekonomické konjunktury je pracovní síly nedostatek a zakázek naopak přibývá.

Do letošního ledna proběhla celkem čtyři kola vyjednávání mezi odbory a zaměstnavatelskými svazy na úrovni spolkových zemí, k dohodě ovšem nedošlo. Zaměstnavatelé byli ochotni přistoupit na větší mzdový nárůst než zmíněná dvě procenta, ale jednání o možnosti individuálního snížení pracovní doby až na 28 hodin týdně podmiňovali kompenzační možností individuálního zvýšení nad stávajících 35 hodin. Požadavek mzdových subvencí pro ty, kdo si sníží pracovní dobu a pro pracovníky ve směnném provozu nebo v jiných nezdravých modelech pracovní doby odmítli s tím, že je údajně nekompatibilní s principy rovného zacházení, protože zaměstnanci, kteří v současné době pracují na částečný úvazek, takové subvence nedostávají.

Radost z úspěšné akce

Už před třetím a čtvrtým kolem vyjednávání odbory podpořily své požadavky masivními výstražnými stávkami, které trvaly většinou dvě hodiny. Během prvních čtyř týdnů letošního roku se jich zúčastnilo 960 tisíc ?kováků?. Protože ani to nepřimělo zaměstnavatele k ústupkům, přistoupily odbory IG Metall k dalšímu nátlakovému prostředku, který si nově odhlasovaly na svém posledním kongresu ? ke 24hodinové výstražné stávce. V odborech platí pravidlo, že o každé stávce musí proběhnout tajné hlasování, v němž je ke schválení stávky zapotřebí souhlasu více než 75 procent odborářů. Hlasování probíhá v každém podniku zvlášť. Znamená to, že v každém z téměř 280 podniků, v nichž se jednodenní stávka uskutečnila, pro ni hlasovaly nejméně tři čtvrtiny odborářů. Zaměstnavatel neplatí stávkujícím zaměstnancům žádnou mzdu, ti dostávají pouze tzv. stávkovné od odborů; jeho výše závisí na délce členství v odborech a uhrazených členských příspěvcích.

Jednodenní výstražné stávky proběhly od středy 31. ledna do pátku 2. února. To, že se jich zúčastnilo půl milionu pracujících, je odbory považováno za obrovský úspěch. Dohromady s předcházejícími výstražnými stávkami to znamená milion a půl stávkujících během jednoho měsíce. Stávky doprovázely demonstrace před branami továren, na mnoha místech si odboráři navíc postavili velké stany, v nichž setrvali po celý den, případně noc. Fotografie na webu IG Metall prozrazují výbornou organizaci a atmosféru kolektivního souznění a radosti z úspěšné akce. Transparenty nesené na jednotlivých shromážděních zároveň ukazují, že požadavek na zkrácení pracovní doby je pro odboráře přinejmenším stejně důležitý jako zvýšení mezd. Někteří zaměstnavatelé se obrátili na soud a chtěli prosadit zákaz stávek. Soud zatím ve všech případech rozhodl o tom, že stávky byly legální. Po ukončení vlny stávek začalo v pondělí další kolo vyjednávání mezi odbory a zaměstnavateli, jeho výsledek je otevřený.

Solidarita a společenský pokrok

Stávkujícím se dostávalo podpory a vyjádření solidarity od kolegů z jiných odvětví i z jiných zemí. Solidaritu vyjádřil hned první den stávek také předseda partnerského odborového svazu KOVO Jaroslav Souček, přidávají se i některé základní organizace. Zároveň ovšem bohužel platí, že v základních organizacích českých odborů nebývá ochota k vyhlášení stávkové pohotovosti nebo k výstražné stávce vysoká. Odráží to celkově horší postavení českých zaměstnanců ve srovnání s německými kolegy, stejně jako složitější přijetí odborů jakožto instituce ve společnosti.

Odbory a obecněji dělnické hnutí jsou přitom významným činitelem společenského pokroku. Byli to právě dělníci, dělnice a jejich odborové organizace, kdo vybojoval osmihodinovou pracovní dobu, byla to sociální demokracie jakožto dělnická strana, kdo stál v čele úspěšného boje za všeobecné a rovné hlasovací právo. Je proto potěšující vidět, že německé odbory a němečtí pracující (IG Metall představuje největšího zástupce zaměstnanců na světě) jsou schopni a ochotni za společenský pokrok bojovat i nadále.

Autor je filosof a novinář.