Když právníci mluví o MeToo…
Vědecky se tvářící akce v pražském Karolinu měla zkoumat právní aspekty kampaně MeToo, přinesla ale jen snůšku banálních klišé.
V pátek 16. března proběhlo v prostorách pražského Karolina symposium nazvané Právní aspekty kampaně MeToo. Setkání bylo součástí projektu Stálá konference českého práva, který se honosí záštitou předsedy Ústavního soudu, předsedy Poslanecké sněmovny, pražské primátorky a v neposlední řadě i rektora Univerzity Karlovy, jež symposiu poskytla prostory. Akci předsedal JUDr. Karel Havlíček, jednatel a spolumajitel společnosti Stálá konference českého práva, s. r. o., který též vede nakladatelství Havlíček Brain Team.
Debatovat o legislativních i aplikačních problémech spojených s postihováním sexuálního násilí či o výkladu a implementaci Istanbulské úmluvy (Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí), obzvláště za aktivní účasti justičních špiček a akademiků mohlo být zajímavé. Vzhledem k nevoli a přehlíživému postoji značné části široké i odborné právnické veřejnosti vůči feministickým tématům taková akce mohla přinést aspoň částečnou konfrontaci názorů a vést k diskusi. Nebylo tomu tak. Místo toho se velká část řečníků ve Vlasteneckém sále Karolina předháněla ve zlehčování tématu a sexistických poznámkách. Seriózní zájemce o problematiku tak odcházel ?s prázdnou?, a to doslova: účastníci při vstupu obdrželi papírovou dárkovou tašku s logem CEVRO institutu, ve které nebylo nic, kromě propagačního letáku školy ?S naším diplomem se uplatníte?. Ostatně CEVRO institut byl se dvěma svými pedagogy Tomášem Sokolem a Cyrilem Svobodou nejhojněji zastoupenou ?akademickou? institucí mezi řečníky, kde jinak dominovali soudci, popřípadě advokáti. Naopak nehovořil nikdo z kanceláře veřejného ochránce práv (zástupce ombudsmanky Křeček seděl po část akce v auditoriu) ani z nevládních organizací.
Výsměch obětem násilí
Celá akce byla vlastně jen hrou na odbornou konferenci. Nebyla přitom nouze o rádoby humorné momenty. Auditorium plné soudců a významných akademických funkcionářů se často znamenitě bavilo ? dočkalo se třeba zábavného videa kopulujících tučňáků. Věděli jste, že samičky tučňáků se páří za ?dárky?, třeba v podobě malých kamínků, které jim donese sameček? Skoro jako ženské samičky… Co z toho plyne? Sex a vztahy jsou vlastně obchod. V podstatě to funguje na kapitalistických základech. Je jenom třeba volné směny. Podle psycholožky Laury Janáčkové by takový obchod neměl být vynucený. Na její referát pak mohl navázat Petr Hampl, známý svým politickým angažmá po boku Martina Konvičky, se sociálně-darwinisticky laděným expozé. Jsme všichni potomci mužů, kteří si nevybírali, a žen, které si vybíraly, tvrdil. Tisíciletý přirozený mechanismus je prý dnes narušen. Muži jsou málo aktivní, ?málo obtěžují?. MeToo jen zhoršuje situaci, muži se budou ještě víc zdráhat. Normální reakcí na nežádoucí sexuální chování ze strany ženy je facka… I takový referát si vysloužil uznalý potlesk přítomných.
Auditorium plné soudců a významných akademických funkcionářů se často znamenitě bavilo ? dočkalo se třeba zábavného videa kopulujících tučňáků.
Občasný smích v sále byl ve skutečnosti výsměchem obětem trestných činů, často ženám v závislém postavení, které byly vystaveny moci a násilí ze strany muže. Výsměch ale měl i konkrétní adresáty, zejména skupinu studentek a studentů, kteří v předvečer konání akce sepsali výzvu ohrazující se proti jejímu charakteru a pořádání na půdě UK. Před začátkem symposia se pokojně shromáždili s několika transparenty před budovou. Z řečniště se jim vysmíval Radim Uzel, sexuolog a soudní znalec, který je široké veřejnosti známý jako reklamní herec propagující zaručenou erekci. Ty ?nepříliš půvabné dívky venku? by prý po zadku nepoplácal. Za svou bohatou kariéru lékaře nicméně poplácal mnoho desítek zadků zejména zdravotních sester. Jestli chce a může, se rozhoduje ?podle ksichtu?.
Přitom někteří z protestujících byli s problematikou, která měla být námětem symposia, zjevně seznámeni lépe než mnozí pozvaní řečníci. Ovšem někdo, kdo by na akci promluvil o mocenské podmíněnosti společenských standardů, intersekcionalitě či podobných tématech, kterým se věnuje současný feminismus a genderová studia, by byl ihned umlčen jako ?ideologicky? podjatý. Jméno feministické autorky (Betty Friedenová) ostatně zaznělo jen jednou, a to z nepříliš povolaných úst bývalého ústavního soudce Stanislava Balíka. Na místě sice byly i renomované osobnosti a někteří řečníci se svých expozé zhostili se ctí, avšak přednesli více či méně zdařilé volné úvahy mimo oblast své vlastní odbornosti. Určitou výjimkou byl jen poslední, trestněprávní blok (mj. za účasti známých advokátů Sokola a Krutiny), kde se mluvilo celkem k věci a konkrétně. Opět však s jednostranným vyzněním.
Potvrzení ?správných? názorů
Že odbornost nebyla hlavním kritériem výběru řečníků, pak mohlo být i zcela nezasvěcenému jasné, když před auditoriem defilovaly osobnosti společenského života jako senátor Jaroslav Kubera, olympijská vítězka Kateřina Neumannová nebo herečka Ivana Jirešová. Neumannová byla prý oslovena, podle slov konferenciéra Havlíčka, aby pohovořila na téma ?sex na velkých sportovních akcích?. Publikum se skutečně dozvědělo také něco o tom, co se může přihodit v olympijské vesnici. Krátce o svých zkušenostech promluvila Jirešová, která projevila alespoň nějakou empatii, když mluvila o zneužívání síly a moci a o tom, že poškozená strana je vždycky slabší. Sama, byť pracuje v exponované profesi, ovšem sexuální obtěžování nebo nátlak nezažila. Bývalá ministryně spravedlnosti, advokátka a spisovatelka Kovářová pak svým ironickým referátem o ?novém vědeckém oboru metoologii? korunovala tragikomiku celého symposia.
Na závěr nebyl žádný prostor pro diskusi. Konferenciér jenom přednesl připravené závěry. Celé symposium tak bylo cvičením v delegitimizaci kritiky sexuálního násilí a jeho příčin. Zaznívala ta nejbanálnější paušalizující klišé, která mají s konkrétními fakty a jejich aspoň trochu rozumnou interpretací pramálo společného: herečky, které si po letech najednou vzpomněly, proč asi?; neúspěšné sportovkyně, které se mstí; ošklivé feministky; škodlivé módní novoty; muž se bude muset bát ženě podržet dveře; to zase v Americe něco vymysleli? I takhle se tedy baví špičky naší justice a právního stavu, lidé, kteří jsou na vrcholu, disponují mocí a vlivem a mají ty správné názory. Vzpomeňme si na to, až třeba v parlamentu při schvalování ratifikace Istanbulské úmluvy zazní argument, že se naši nejpřednější právníci shodují, že úmluva nese velká rizika a je zbytečná, ne-li škodlivá.
Autor studuje na PF UK.
