Nikdo nemá zájem postavit se za Afrín

Jan Bělíček Last updated Bře 16, 2018

O turecké invazi do kurdského Afrínu a postoji velmocí zapojených do syrského konfliktu jsme mluvili s odborníkem na asymetrické válečné konflikty Jakubem Ježkem.
Proč vlastně Erdoganovi tolik záleží na dobití Afrínu?
Erdoganovi na přímo Afrínu zase tolik nezáleží. Nemá totiž v rámci Sýrie zásadní strategický význam. Afrín je taková pahorkatá oblast, která atmosférou i vizuálně připomíná třeba Libanon nebo teplé středomořské oblasti ? olivové sady, kopečky, políčka. Ta oblast nemá zásadní vojenský, strategický ani ekonomický význam. Podle mého názoru si Erdogan vybral Afrín, protože mu poslouží jako lakmusový papírek k pozorování reakcí ostatních aktérů konfliktu ? syrského režimu, Spojených států a Ruska. A taky proto, že se politicky i vojensky jednalo o nejzranitelnější místo, na které mohl přes hranici udeřit.
Takže pokud se mu podaří Afrín dobýt, bude pokračovat ve svém tažení na další území v rukou syrských Kurdů a aliance kurdských, arabských, asyrských, arménských a turkmenských milicí SDF?
Spíš je zvědavý na to, jak se zachovají ostatní. Může se také stát, že tato vojenská invaze, kterou Erdogan nemůže prohrát, následně poslouží syrskému režimu k tomu, aby znásobil svůj tlak při vyjednávání s SDF. Protože třeba oblasti okolo Kámišlí, Hasaky a Dajr az-Zaur, které jsou momentálně pod kontrolou YPG nebo SDF, jsou z pohledu režimu mnohem významnější. Jednak tam žijí i kmeny dlouhodobě loajální k Damašku, jednak je tam ropa, plyn a také pozemní spojnice do Iráku a Íránu. A vedle toho mají jak v Manbídži, tak v oblasti Kobane a Hasaky svoje základny a další infrastrukturu americké a podle řady náznaků i francouzské speciální jednotky. Mimochodem, přítomnost francouzských speciálů v Sýrii zcela unikala a uniká zájmu většiny médií i odborných kruhů.
Je možné, že Sýrie a Turecko invazi koordinují?
To si nemyslím. Pro Asada samozřejmě není příliš povzbudivá zpráva, že se mu na územích, kde by rád uplatňoval svoji svrchovanost, roztahuje turecká armáda a Tureckem placení žoldnéři. Na druhou stranu to z pohledu syrského režimu může být vyjednávací pákou pro budoucí jednání s YPG a SDF v oblastech, které jsou pro režim mnohem zásadnější.
Afrín je poměrně izolované území na severozápadě Sýrie. Jaký má význam pro kurdské síly?
Je to první oblast, odkud se syrská armáda v počátcích povstání stáhla ? byla nejslaběji vyzbrojená. Region je v rámci kurdského území izolovaný. Zespoda je odříznutý jak syrským režimem, tak tureckou armádou. Jižně je velký uprchlický tábor v Atmehu, kde často rekrutovala své bojovníky Fronta an-Núsra.
Turecká armáda zcela nepochybně provádí invazi do sousedního státu a potírá ty z Kurdů, k nimž celá řada lidí ze Západu cítí nějaké sympatie.
Stala se tady také dodnes poměrně záhadná věc v roce 2015 tu americké letectvo vybombardovalo základnu a sklady, které patřily organizaci Džaíš al-Súnna, skupině, která to dnes táhne s HTS, bývalou Núsrou, ale tehdy byla považována za součást Svobodné syrské armády FSA. Takže důležité oblasti jsou jižně od Afrínu a pak na východě, kde je velké a kdysi významné vojenské letiště Minaq u Tall Rifat. Hory tam už přecházejí v nížiny a dostávají se k hlavní komunikaci, kterou kdysi ozbrojená opozice využívala k zásobování Aleppa.
Oblast kolem Afrínu byla dlouhý čas jakýmsi safe-spacem, kam se stahovali uprchlíci z celé Sýrie…
Protože o tu oblast neměl nikdo zájem, byl tu relativní klid. Bylo tady poměrně homogenní kurdské osídlení, ale s řadou etnických a náboženských minorit. Jednalo se do velké míry o soběstačný region ? neprůmyslový, spíše farmářský a zemědělský, s členitým terénem. Zajímavé je, že zde SDF a YPG spolupracují se šíitskými provládními milicemi. Pblíž Afrínu leží šíitská odbojná města Nubl a Zahrá, která byla dlouhou dobu obklíčena ze tří stran ozbrojenou opozicí. Existuje tedy spolupráce mezi těmito šíitskými provládními milicemi a SDF. Nejsou to ani alevité, jsou to skutečně šíité pod silným vlivem Hizballáhu, který bude v oblasti minimálně na úrovni ?poradců? také patrně přítomen. Až dojde k dobytí Afrínu ze strany Turecka, bude celkem zajímavé sledovat, co se bude s touto šíitskou enklávou dít.
Má spolupráce SDF a provládních bojůvek nějaký precedens v jiných oblastech?
Takové spolupráce fungují lokálně podle konkrétní situace. Třeba v Hasace je vztah provládních milicí a SDF velmi špatný, a to i mezi křesťanskými provládními a asyrskými prokurdskými milicemi. Na druhou stranu u Tal Aran jihovýchodně od Aleppa jsou provládní milice tvořeny zase lidmi, kteří stáli na straně YPG nebo sekulární ozbrojené opozice, než byla převálcována sunnitským džihádem. Nedá se tedy vystopovat nějaká tendence obecnější spolupráce. Má to většinou zcela lokální a někdy patrně i osobní důvody.
Je možné očekávat, že turecká ofenziva vzbudí nějakou protireakci ze strany Spojených států, které SDF dlouhodobě podporují?
Nic takového neočekávám. Musí to zcela zákonitě skončit vojenským úspěchem Turecka a jeho spojenců. Jiná možnost prakticky neexistuje. Kurdové tam nemají k dispozici těžké zbraně. Protitankové řízené střely, které by mohly být významnějším faktorem alespoň ve zpomalování tureckého útoku, se v jejich arzenálu počítají v jednotkách kusů.
Může ofenziva nějak proměnit vztahy mezi SDF a Spojenými státy?
Ty vztahy jsou na obou stranách celou dobu pragmatické. Vztahy proměnilo už to, že turecká ofenziva vůbec začala a nikdo jí nestál v cestě. Hlavní problém je v tom, že tam není nikdo, kdo by měl důvod jí zabránit. O motivacích syrského režimu už jsem mluvil a totéž v podstatě platí pro Rusko. Je ale nutné zmínit, že Rusko se dlouhodobě snažilo SDF politicky podporovat. Chtělo SDF přizvat na jednání v Soči i v Ženevě a veřejně se o to zasazovalo hlasitěji než Spojené státy. SDF však není pro žádného z velkých hráčů natolik zásadní, aby šel do otevřeného konfliktu s Ankarou.
Je tedy otázka, jestli význam syrských Kurdů a SDF porážkou Islámského státu v podstatě neskončil?
Význam SDF se porážkou Islámského státu nevyčerpává. V oblasti Hasaky a Kámišlí umožňují Kurdové Spojeným státům kontrolovat část hranic s Irákem. A mimo surovinové bohatství se tady nacházejí také kmeny důležité pro Damašek. Oblast východních pouští a údolí Eufratu je zkrátka strategicky mnohem významnější.
Často se objevují zmínky o tom, že Turecko v Sýrii masakruje Kurdy a svět mlčí. Souhlasíte?
Turecká armáda zcela nepochybně provádí invazi do sousedního státu a potírá ty z Kurdů, k nimž celá řada lidí ze Západu, ať už z pragmatických, nebo romantických důvodů, cítí nějaké sympatie. Mezinárodní politika nikdy nebyla o nějaké spravedlnosti, ani nebyla hezká na pohled. Na to, že se o tom údajně mlčí, jsem o tom za poslední dobu přečetl poměrně dost článků a komentářů. Nemyslím si tedy, že se o tom mlčí. Spíš není moc o čem informovat. Turecká ofenziva neznamená žádný průlom v nějakém blízkém horizontu. Ta ofenziva je v důsledku mnohem víc politická než vojenská. Vojenský význam té operace není velký.
Může tato turecká invaze nějak proměnit situaci v Sýrii?
Může vést k tomu, že budou Kurdové vstřícnější vůči tamnímu režimu. Může to vést k rozkolu SDF se Spojenými státy, nebo naopak k posílení vzájemných vazeb. Může to vést k nějakým odvetným útokům na území Turecka.
Jak na invazi do Afrínu reaguje turecká společnost?
Už od Atatürka, ale i za osmánských dob, je v Turecku armáda národní fetiš. Ve hře je také nostalgie po velké Osmánské říši a panturkismus. V tomhle se Erdogan do velké míry podobá Putinovi ? dokáže syntetizovat v podstatě protikladné věci jako kemalismus a neoosmánství, Šedé vlky a ultranacionalistické sféry. Ti všichni částečně stojí za Erdoganem. Imponuje jim představa rozšíření turecké říše až do střední Asie. S těmito tendencemi v turecké společnosti Erdogan dlouhodobě kalkuluje. Proti je část turecké levice, větší část Kurdů, část nevelké vrstvy městských liberálů. Z pohledu vnitřního dění v Turecku se bohužel jedná o velmi marginální hlasy. Poměr bych odhadl na osmdesát ku dvaceti procentům. Problém je také v tom, že Turecko už před časem prolomilo hranice vymezené pro autoritářský stát a čím dál více se blíží totalitě. Obávám se, že v počtu politických vězňů nebo perzekucí novinářů už atakuje celosvětové prvenství. V kombinaci s povahou Erdogana, armádou, pozicí státu v NATO a velmocenskými ambicemi se invaze do Afrínu jeví jen jako lokální marginalita.
Dnes to vypadá, že pokud někdo Erdogana ohrožuje, jsou to sekulární ultranacionalisté z MHP…
MHP se v podstatě rozštěpila na občansky nacionalistickou část, která je spíš proti Erdoganovi, a část podporující Erdoganovu verzi panturkismu a osmánský resentiment. Někteří lidé v minulosti spojovaní s neofašistickou organizací Šedí vlci také vystupovali proti Erdoganovi. Zejména v souvislosti s referendem o navýšení jeho pravomocí. Tyto sféry se totiž bojí, že budou marginalizovány a jejich mobilizační potenciál bude pohlcen AKP.
Je zajímavé, že tlak na Erdogana přichází v Turecku hlavně zprava.
Jde zprava, ale třeba i takoví kemalisté jsou rozpolcení. Jejich místopředseda sedí ve vězení s obviněními z velezrady a špionáže za účast v aféře, při které díky kemalistickým kruhům v četnictvu prosákla na povrch účast turecké tajné služby na zásobování syrského džihádu zbraněmi. S výjimkou HDP a v podstatě marginálních levicových nebo liberálních uskupení se v Turecku dnes nenachází žádná sféra, která by našla odvahu zpochybňovat sílu Turecka a uplatňování této síly vůči sousedům. Tisíce členů HDP, včetně předních činitelů, sedí ve vazbě nebo vězení a přibývají další.
Jaký vývoj je tedy možné očekávat, pokud dojde k dobytí Afrínu?
K dobytí Afrínu dojde zcela určitě. Podobně jako kolem Al-Báb vznikne i kolem Afrínu jakýsi turecký protektorát. Část lidí se přestěhuje do Aleppa a jiných měst a život půjde dál. Situace na syrském bojišti se bude zpřehledňovat, a jak už jsem v minulosti zmínil, hrát se bude o to, kdo s kým bude ochoten nebo schopen uzavřít kompromisy a komu zůstane v ruce pověstný Černý Petr.