Přírodní ráz dolního Labe může být nenávratně zničen

Snahy zničit jedinečnou přírodu ve jménu zisku se u naší největší řeky objevují už léta. Svou roli v machinacích kolem Labe hraje i Andrej Babiš. Podaří se řeku zachránit? Kromě toho, že je dolní tok Labe mezi Ústím nad Labem a hranicí s Německem krásný, je také mimořádně cenný. V roce 2016 byla pod nátlakem ekologických organizací a také hrozby zastavení evropských dotací i jeho zbývající část zapsána mezi nejvýznamnější území evropské přírody Natura 2000. Labe si zde zachovalo svůj původní ráz tekoucí řeky modelující jedinečné údolí s unikátními štěrkopískovými náplavami a zároveň je domovem mnoha druhů vzácných organismů.

Přesto se již více než dvacet let objevují snahy zničit jedinečnou přírodu ve jménu zisku. Jsou navrhovány stavby takových jezů, které by zlepšily splavnost pro nákladní dopravu, ale zároveň by řeku zastavily, a tím ji nenávratně změnily.

Veřejný, nebo firemní zájem?

Všechny návrhy staveb byly zatím zamítnuty, a to především kvůli jejich negativnímu vlivu na životní prostředí. Nyní se ale objevil plán na stavbu jezu u Prostředního Žlebu znovu, a to v Koncepci lodní dopravy, kterou vypracovalo Ministerstvo dopravy a o jejímž schválení bude vláda rozhodovat v nejbližších měsících.

Místo prosazování záměrů starých desítky let by se měl stát orientovat na moderní a udržitelné způsoby rozvoje.

V lednu vláda rozhodla, že stavba jezu, jež by spolkla pět miliard korun ze státního rozpočtu, je ve veřejném zájmu. Ve skutečnosti ho ale potřebuje pouze několik firem, které se buď věnují přímo lodní dopravě, nebo se jim vyplatí převážet po Labi svůj náklad. Jednou z nich je lovosická továrna Lovochemie, která sídlí přímo u Labe, na němž má i svůj vlastní přístav. Tato chemička patří koncernu Agrofert, spojenému nejen se současným předsedou vlády Andrejem Babišem, ale i s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem, který v minulosti býval právě ředitelem Lovochemie.

V diskuzi se často objevuje argument historické významnosti Labe jako dopravní cesty z Čech až k Severnímu moři. Časy se ale mění, dnes vede z Čech do Německa železnice a s postupujícími klimatickými změnami postihuje Labe každoroční velké sucho, které znemožňuje plavbu nákladním lodím až několik měsíců v roce, a to na obou stranách hranice.

Pro nákladní dopravu na Labi je zásadní přístup Německa, které v posledních dvaceti letech investovalo do opatření zlepšujících splavnost kolem čtyř set milionů eur. Jenže výsledky se zatím nedostavují. V loňském roce německá vláda schválila tzv. Celkovou koncepci pro Labe, která považuje za rovnocenné cíle dopravní, průmyslové i ekologické. Německo tedy nebude provádět masivní opatření na podporu dopravy, která by měla negativní vliv na životní prostředí. Počítá s hloubkou Labe minimálně 1,40 metru, zatímco stavba jezu u Děčína by měla zajistit hloubku 1,90 metru.

Na to, že Labe vnímá česká strana jen po státní hranici a nikdo u nás nespolupracuje se sousedy, si stěžuje i přední německá ekologická organizace BUND, která poslala české vládě stížnost na neexistenci přeshraničního projednávání Koncepce lodní dopravy.

Po schválení veřejného zájmu stavby jezu záleží na tom, zda budou Ministerstvem životního prostředí předloženy návrhy na kompenzační opatření za zničení tohoto přírodně hodnotného území. Jedině schválená kompenzační opatření, která jsou v tomto případě odmítána odborníky, mohou totiž zásah do území evropského významu umožnit.

Jezy Ústeckému kraji nepomůžou

Stavba jezu je odůvodňována hospodářským růstem, který je v Ústeckém kraji sice druhý nejnižší v České republice, stále ale udrží region na páté příčce podílu na celorepublikovém HDP. Kraj se potýká především se zničeným životním prostředím a složitou sociální situací charakterizovanou například druhou nejvyšší mírou nezaměstnanosti, nejnižším podílem vysokoškolsky vzdělaných osob, nejvyšším počtem osob žijících v sociálně vyloučených lokalitách nebo nejvyšším podílem osob v exekuci a nejnižší nadějí na dožití při narození. Region potřebuje rozvíjet jiný typ hospodářství, který pomůže řešit stávající problémy. V tom může zachování cenné přírodní krásy Labe pomoci, protože v budoucnosti by mimo jiné vedlo k rozvoji turistiky a dalších podobných odvětví. V Německu cyklisté utratí podél Labe 120 milionů eur ročně, zatímco roční obrat sedmi labských přístavů německé lodní dopravy činí přibližně 2 miliony eur ročně. Udržitelný rozvoj se tedy vyplatí i finančně.

Labe je naší nejvýznamnější řekou a stavby zmiňované v Koncepci vodní dopravy, jez u Děčína a plavební kanál v Přelouče by ho nenávratně zničily i pro budoucí generace.

Místo prosazování záměrů starých desítky let by se měl stát orientovat na moderní a udržitelné způsoby rozvoje, které jsou výhodné v dlouhodobém měřítku. Obě navrhované stavby jsou navíc v rozporu s Rámcovou evropskou směrnicí pro vodní politiku, která je závazná i pro nás a která klade vysoký důraz na ochranu vod. Ministerstvo životního prostředí a vláda by proto konečně měly plány na tyto stavby odmítnout.

Autorka je ekologická aktivistka.