Třicet tisíc prodaných nocleženek a devět umrzlých lidí

Stejně jako každou zimu umírají i letos lidé bez domova. Charita neřeší příčiny bytové nouze, chybí především státem garantované dostupné bydlení. 

?Přivolaný lékař konstatoval smrt bez známek cizího zavinění. Jako prvotní příčinu úmrtí stanovil umrznutí, ale přesnou příčinu stanoví až nařízená pitva,? komentovala mluvčí policie Monika Schindlová úmrtí zatím devátého bezdomovce za letošní zimu. Smrt lidí na podchlazení se stala běžnou součástí tohoto ročního období stejně jako hořekování provozovatelů sjezdovek nebo slevy v obchodech. Navzdory konstatování lékaře i pravděpodobnému výsledku pitvy je třeba připomenout, že každá smrt člověka bez přístřeší je výsledkem cizího zavinění. Je totiž hlubokým a sdíleným selháním celé společnosti a především politiků, kteří často kvůli vlastním předsudkům a neznalosti zablokovali jediné trvalé řešení kritické situace ? státem garantované dostupné bydlení. Bezdomovectví je stále (i mezi politiky) běžně vnímáno jako následek osobního selhání, nebo dokonce ?svobodné volby?, což ospravedlňuje neochotu skutečně se zabývat problémy nejchudších lidí.

Stát selhává v řešení situace lidí bez domova a přenáší odpovědnost na represivní složky, které bezdomovce vyhání a pokutují, a na charitativní organizace, jež pouze zmírňují následky chudoby a nemohou řešit její příčiny.

K řešení příčin bezdomovectví nepřispívá ani fundraisingová kampaň Armády spásy Nocleženka, kterou hojně propagují média a která se stala hitem letošních Vánoc. V rámci charitativní akce je možné zakoupit sociální služby v hodnotě sto korun pro jednoho člověka bez domova. V ceně jedné nocleženky je přespání, polévka s pečivem, teplý čaj a možnost provést osobní hygienu. Mrazivé počasí v posledních týdnech i množící se zprávy o obětech přispěly k tomu, že lidé zakoupili už třicet tisíc nocleženek, dokonce tak vyčerpali kapacitu Armády spásy. Chvályhodný úspěch kampaně vyvolává dojem, že se jde o systematické řešení, ale ve skutečnosti se jedná jen o malou záplatu na vleklou bytovou nouzi.

Příliš vysoký práh

Armáda spásy standardně provozuje azylové domy a noclehárny s kapacitou 1 200 lůžek a v zimě má k dispozici navíc dalších šest set míst. Podle výzkumu Ministerstva práce a sociálních věcí je dnes bez přístřeší skoro sedmdesát tisíc lidí (v Praze 9,5 tisíce lidí, v Moravskoslezském kraji 13,5 tisíce lidí), dalších 120 tisíc lidí je akutně ohroženo ztrátou bydlení. Azylové domy a noclehárny zůstávají pro významnou část lidí v nouzi nedostupné nejen kvůli nedostatečné kapacitě, ale také v důsledku příliš přísných pravidel. Lidé na ulici často trpí závažnými psychickými poruchami a zejména alkoholismem. Klienti pod vlivem alkoholu a jiných drog mají však vstup do nocleháren zakázaný. Běžně také dochází k rozdělení párů, což mnohé lidi odrazuje od toho, aby sociálních služeb využili. Do nocleháren si navíc klienti nemohou brát psy, které pochopitelně nehodlají nechat na ulici.

?Noclehárny jsou plné a z metra nás pořád vyhání policajti, takže přespávám různě, kde se dá,? říká Ivan, který žije v Praze na ulici už čtvrtý rok. Na otázku po zkušenostech s policií odpovídá tím, že vyhrne nohavici a ukazuje jizvy na holeni. Údajně ho v létě nad ránem napadl městský policista, když spal na lavičce v parku u Hlavního nádraží. Jeho příběh potvrzuje, že stát i hlavní město selhává v řešení situace lidí bez domova a přenáší odpovědnost na represivní složky, které bezdomovce vyhání a pokutují, a na charitativní organizace, jež pouze zmírňují následky chudoby a nemohou řešit její příčiny.

Ukončit bezdomovectví

Pozitivní příklad představuje Finsko, kde se díky promyšlené koncepci dostupného bydlení daří každoročně snižovat počty lidí bez přístřeší. Klíč k úspěchu spočívá v převrácení logiky, která stále převládá v České republice i většině ostatních evropských zemí a podle níž si má každý bydlení zasloužit usilovnou prací a výdělkem. Ve Finsku pochopili, že bez stálého bydlení je obtížné řešit základní životní situace, zbavovat se závislostí i hledat zaměstnání. Lidem v nouzi proto stát nejprve poskytuje bydlení a dostatečný příspěvek na zaplacení nájmu. Až se jejich situace ustálí, začnou si vydělávat a mohou postupně vracet vyčerpané peníze zpět do veřejného rozpočtu. ?Všechno to stojí peníze, ale máme dostatek dat z mnoha zemí, které dokazují, že je vždy výhodnější ukončit bezdomovectví než se jej snažit zvládat. Investice do ukončování bezdomovectví se vždy vrátí, a to nemluvím o lidských a etických důvodech,? řekl ředitel Nadace Y, která ve Finsku poskytuje dostupné byty.

Místním průkopníkem zavádění politiky ukončování a předcházení bezdomovectví, tzv. housing first (bydlení především), je město Brno. Od roku 2016 tam přidělili rodinám s dětmi v bytové nouzi celkem padesát bytů. Projekt rychlého zabydlování získal v říjnu minulého roku cenu Evropské federace národních organizací pracujících s lidmi bez domova ? FEANTSA. Dále je nominován na cenu za sociální inovace SozialMarie. Přes počáteční nedůvěru hodnotí koncepci kladně také opozice a v současnosti se v rámci koalice jedná o jejím rozšíření. ?Uvažujeme nad tím, že po vzoru Finska zavedeme takzvaná vlhká denní centra s azylovým domem, kde je možné konzumovat alkohol. Významně to sníží práh dostupnosti pro lidi bez domova,? komentoval další plány uvolněný zastupitel Martin Freund, který zodpovídá za agendu dostupného bydlení. Podobnou cestou k ukončení bezdomovectví se vydávají i další obce, které se k Brnu připojily v rámci takzvané Jarní výzvy, iniciované Platformou pro sociální bydlení. Benešov, Liberec a Praha 7 hodlají během jara přemístit rodiny s dětmi do běžných bytů s podporou sociálních pracovníků.

Autor je redaktor Alarmu.