Dvojí metr při poměřování obětí syrské války
Znamená útok západních mocností na Asadův režim, že některé oběti syrské války jsou závažnější než jiné?
Sto šest nových, krásných a chytrých raket dopadlo na syrské území. Útok proti armádě Bašára Asada vedený USA, Francií a Velkou Británií má být odvetou za údajný chemický útok v Dúmě ve Východní Ghútě. Proč údajný? Protože zatím nikdo nepředložil důkazy o tom, zda, jak a kým byl útok vlastně spáchán.
Důkazy bez expertízy
V pátek přiletěl do Damašku tým expertů Mezinárodní komise pro zákaz chemických zbraní (OPCW). V neděli měli začít v Dúmě chemický útok vyšetřovat. Existuje samozřejmě riziko, že Rusové nebo radikálové z Dúmy mohli část důkazů zničit. Přesto je skvělé, že OPCW může na místě mluvit s lidmi, kteří útok zažili, navštívit místo útoku, udělat expertízu vzorků z mrtvých těl a podobně. Ale k čemu jsou potřeba expertízy nezávislých expertů? Ještě než se dali do práce, proběhl raketový útok na cíle syrské armády, a to v okolí Damašku, kde žije pět milionů obyvatel.
Reakce Západu na Dúmu jasně odhalila dvojí metr při poměřování obětí syrské války. Příkladem budiž nedávná turecká invaze do kurského Afrínu na severu Sýrie.
Důkazy z Dúmy přitom dodala jedna strana konfliktu ? aktivisté a záchranáři napojení na islamistickou organizaci Džaíš al-Islám, která Dúmu ovládala. Francouzský prezident Macron dokonce přiznal, že videa natočená aktivisty v Dúmě považuje za důkazy. Do Francie asi ještě nedorazila informace, že o Sýrii se válčí nejen zbraněmi, ale že tato válka je i soubojem propagand všech válčících stran. Uvedené ?důkazy? nicméně stačily k útoku, který mohl lehce zažehnout třetí světovou válku. Na obranu Asada se totiž postavily Rusko a Irán, které v Sýrii po boku Asada bojují proti sunnitským skupinám takzvaných rebelů podporovaných Tureckem, Katarem a Saúdskou Arábií ? ze 70 procent jde o džihádistické a islamistické radikální skupiny prosazující právo šaría a založení sunnitského chalífátu na území Sýrie.
Boj proti Asadovi prodlouží utrpení Syřanů
Když před měsícem Turecko zabralo syrský Afrín a při tureckém bombardování zemřelo na pět set civilistů, Trump ani napípnul. Když vloni ?rebelové? spáchali bombový útok na děti u Aleppa (86 dětí roztrhaných na kusy), Trump nepřišel s žádnou reakcí. Když Asad bombardoval Ghútu (dva tisíce mrtvých), neudělal proti tomu také nic. Proto mu nevěřím ani slovo o tom, že mu jde o Syřany. Ti totiž chtějí jenom klid a mír.
Pod nadvládou Asada žije dnes většina obyvatel Sýrie (zhruba 70 procent populace). Když nekritizujete režim, což už si dnes nikdo nedovolí, můžete žít celkem normálně: posílat děti do školy, nakupovat, obdělávat pole. Zdravotnictví, voda i elektřina fungují. Když jste zticha, Asad vás nechá žít. Má velkou podporu hlavně mezi křesťany a šíity. Lidé v Sýrii jsou totálně vyčerpaní ze sedmi let války. Chtějí prostě jen normálně žít se svými rodinami. Pod Asadem nebo pod papežem, je jim to jedno. Hlavně už ne válku. V Sýrii už není síla, která by Asada porazila a každý další boj proti němu ? vedený zvenčí ? bude jen prodlužovat šílené utrpení Syřanů. Asada je potřeba dostat do Haagu, a ne ho bombardovat.
Že jsou experti na místě, je zásadní. Vloni se do Chán Šajchúnu nedostali ? nepustili je tam radikálové z Fronty an-Núsra, kteří Chán Šajchún ovládají. Nemohli prý zaručit jejich bezpečnost a kráter ihned zabetonovali. ?Zabetonování kráteru velmi zkomplikovalo vyšetřování, které tak musí pokračovat,? napsala ve své zprávě OPCW. Asad podle ní použil chemické zbraně (hlavně chlór) v syrské válce už dvaatřicetkrát, v šesti případech se pachatel nevyšetřil. Jednou byla z použití chemických zbraní v Aleppu obviněna skupina Džaíš al-Islám, která doteď kontrolovala Dúmu. Použití chlóru proti Kurdům potvrdila organizace Amnesty International a následně to potvrdili i samotní Džaíš al-Islám. Chemické zbraně má k dispozici i Islámský stát, který v Sýrii stále ještě operuje. Máme jistě právo mít za hlavního podezřelého Asada. Zároveň, pokud ještě Západ ctí svá vlastní pravidla, hodnoty a postoje, není možné nějakou zemi odsoudit k dalšímu krveprolití, pokud neexistují věrohodné důkazy o něčí vině. Klesneme-li na tuto úroveň, nejsme o nic lepší než Putin nebo Asad.
Asad a Rusko jako původci všeho zla
Reakce Západu na Dúmu jasně odhalila dvojí metr v poměřování obětí syrské války. Příkladem budiž nedávná turecká invaze do kurského Afrínu na severu Sýrie. Turecko, člen NATO, anektovalo území cizího státu, zabilo tisíce příslušníků kurdské menšiny v okolí Afrínu a vyhnalo na 170 tisíc civilistů z regionu. Pět set civilistů (z toho 48 dětí) zemřelo během tureckého bombardování. Zprávy jsou ověřené, jasně doložitelné a jejich zdrojem je samo Turecko. Reakce Západu? Žádná. A to přesto, že Kurdové byli hlavními spojenci proti Islámskému státu.
Říká tím tedy Západ, že oběti v Dúmě jsou ?závažnější? než oběti v Afrínu? Vysvětlete to matce z Afrínu, jejíž tři děti byly roztrhány na kusy tureckými bombami. Proč se k Afrínu Trump vůbec nevyjádřil? A stejně tak mlčel, když vloni ?rebelové? z Idlíbu spáchali teroristický útok na šíitské děti u Aleppa. Osmdesát šest dětí bylo roztrháno na kusy. Mluvila jsme s jejich matkami v nemocnici v Aleppu. Zhroucené ženy svírající v prstech fotografie svých mrtvých dětí. Ale to s Trumpem ani nehnulo. Ani s Radou bezpečnosti OSN. Asi proto, že útok spáchali ?rebelové?, tedy ti, kteří bojují proti zlu. A jednoznačným zlem jsou pro Západ pouze Asad a Rusko.
Proč USA a spojenci nezasáhli tvrdě proti Asadovi v době, kdy po desetitisících nechával mučit a vraždit své oponenty? Srovnání mezinárodní reakce Západu na Afrín a Dúmu jasně ukazuje dvojí metr, který by měl být pro naši civilizaci nepřijatelný. Ohrožuje totiž jeden ze základních principů celé západní společnosti, který říká, že před zákony jsme si všichni rovni. Pokud nebudeme dodržovat vlastní pravidla, pokud budeme nad jejich porušováním zavírat oči a dělat, že se nic neděje, ztrácíme poslední zbytek legitimity dožadovat se dodržování těchto pravidel státy mimo náš civilizační okruh.
Po sedmi letech krveprolití a utrpení Západ spěchá na pomoc syrskému lidu. Jakému lidu? Milionu lidí žijícímu pod kontrolou tzv. rebelů? Nebo třem milionům těch, kteří žijí pod kontrolou Kurdů? Či snad dvanácti milionům Syřanů žijících pod kontrolou Asada? Jakým Syřanům a jak konkrétně mělo pomoci oněch 106 raket? Zeptal se jich někdo, co chtějí? Za poslední tři roky jsem mluvila se stovkami z nich, a ať už žili kdekoliv, odpověď byla vždy stejná: chceme jen klid a dál žít.
Autorka je novinářka. Společně s Lenkou Klicperovou je autorkou knihy Islámskému státu na dostřel.