Ultimate magazine theme for WordPress.

Mileniálové nespoří na důchod. Čekají na konec kapitalismu

150

Dvě třetiny amerických mileniálů nemají nic ušetřeno na důchod. Počítají prý s alternativami, jako je zhroucení kapitalismu nebo smrt.

Ačkoli většina mileniálů nežije rozhazovačným životem, nemají dostatek prostředků, aby mohli investovat do důchodového spoření. Podle řady ekonomů si mladí nebudou moci dovolit ve stáří takový život jako jejich prarodiče a budou muset pracovat podstatně déle. ?V praxi vidím, že spousta z nás dává důchod v seznamu priorit až hodně dozadu a spíše splácí studentský dluh nebo hypotéku na dům,? říká Douglas Boneparth, finanční poradce a autor knihy The Millennial Money Fix.

Kolem 66 procent mladých lidí mezi 21 a 32 lety nemá podle analýzy Národního institutu pro důchodové zabezpečení vůbec nic ušetřeno na důchod a ti, kteří šetří, si nešetří dostatečně. Zpráva vychází z dat ze sčítání lidu v roce 2014 a ukazuje, že situace je ještě horší pro pracující Latinoameričany, z nichž nemá žádné důchodové finanční zajištění 83 procent. Přes 90 procent mileniálů je nespokojených s důchodovým systémem a tvrdí, že potřebuje reformu. Pouze pět procent se řídí radami finančních expertů a adekvátně šetří, a i když dvě třetiny pracují pro zaměstnavatele, kteří nabízí důchodový program, využívá ho pouze 34 procent. U Latinoameričanů jde jen o 19,1 procent a u Latinoameričanek o 22,5 procenta.

Někteří mileniálové vidí jako jedinou šanci na přežití ve vytvoření autonomních komunit, které budou schopny čelit tvrdé realitě v podobě klimatických změn, koncentrace majetku v rukou nejbohatších a privatizace programů sociálního zabezpečení.

Problém je v příliš přísných podmínkách zaměstnavatelů, které spočívají například v určitém minimálním počtu odpracovaných hodin, což si někteří nemohou dovolit třeba kvůli tomu, že pracují na částečné úvazky. Zpráva uvádí, že jejich zvolnění by podstatně zvýšilo počty mileniálů schopných si uspořit na důchod. Článek na CNN nicméně zmiňuje, že mnoho občanů dokáže splnit podmínky individuálních důchodových spořících účtů, které poskytují například i daňové benefity.

Přesto musí mileniálové v porovnání s předchozími generacemi šetřit a pracovat podstatně více, aby se přiblížili někdejším životním standardům. Tato generace čelí od počátku drsné ekonomické realitě v podobě snižování platů, vysoké nezaměstnanosti a strukturálních změn v americké ekonomice. Řada z nich tak není ohledně budoucnosti příliš optimistická, a proto mnohé z nich zveřejněná zpráva hořce pobavila, protože opomíjí jejich skutečné pocity. ?Představa, že největší nadějí na důchod je pro mileniály konec kapitalismu, je poměrně častá především mezi levicovými mileniály,? píše Keith A. Spencer v deníku Salon. Někteří vidí jako jedinou šanci na přežití ve vytvoření autonomních komunit, které budou moci čelit tvrdé realitě v podobě klimatických změn, koncentrace majetku v rukou nejbohatších a privatizace programů sociálního zabezpečení.

Někteří vidí záchranu v zavedení systému základního nepodmíněného příjmu, mají-li přežít ve společnosti s plošně zaváděnou automatizací práce. ?Musíme změnit naše chápání světa a také představy o budoucnosti, v níž nemusí mít každý práci,? píše Spencerovi jedna z korespondentek. Pro některé je samotná představa o pracovním standardu minulých generací spočívajícím ve stabilní práci, s níž si lze udržet určitou životní úroveň, platit nájem a ještě spořit na důchod, absolutně bizarní. Podle nedávné studie Pew Research Center tvoří 5,3 milionů ze 17 milionů amerických domácností žijících v chudobě právě mileniálové, jde tedy o poměrově nejchudší generaci.

?Mým plánem na důchod je smrt.? ?Pokud nezemřu při revoluci, přežiji pravděpodobně jen v nějaké komunitě,? cituje Spencer další mileniály reflektující společenský stav, v němž smog, uhlíkové emise nebo odlesňování jsou ?dobré? pro kapitalismus, privatizuje se všelicos a řada zemí čím dál víc tíhne k autoritářské politice. ?Pokud političtí organizátoři a masová hnutí uspějí, můžeme se těšit na život v postpracovní budoucnosti, kde nebude nedostatek. Pokud ne, spousta lidí je odhodlaných vytvářet vlastní solidární sítě, komunity a společenství, skrze něž přežijeme temná nastávající léta 21. století,? uzavírá Spencer.

Autor je spolupracovník redakce.

 

Leave A Reply