OECD radí: je třeba zdanit majetek nejbohatších
Mezivládní organizace doporučuje státům, aby proti extrémním nerovnostem bojovaly větším zdaněním bohatství. Chybí však politická síla, která by opatření prosadila.
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vydala vydala studii, která se zabývá daní z čistého bohatství a jejím vlivem na snižování extrémních majetkových nerovností. Podle jejích autorů je zdanění bohatství mnohem méně rozšířené než v minulosti, což přispívá k rozšiřování propasti mezi chudými a bohatými. V roce 1990 vybíralo daň z bohatství jednotlivců dvanáct členských zemí OECD, kdežto v současnosti ji mají pouze čtyři. Rušení těchto daní státy často zdůvodňovaly tím, že nedostatečně přispívají k přerozdělení majetku a že byly výnosy až na výjimky příliš nízké.
OECD, která dříve hájila především zájmy vlastníků kapitálu, dnes uznává, že majetková nerovnost představuje závažný problém, který je potřeba řešit.
Podle studie je majetková nerovnost mnohem větší než příjmová nerovnost a v posledních desetiletích se výrazněji prohlubuje. Majetková nerovnost zároveň představuje větší společenské ohrožení než nerovnost příjmů, protože bohatí lidé mají mnohem víc moci a příležitostí. Svůj majetek navíc mohou snáz zvětšovat v podstatě bez práce pouze z kapitálových výnosů. Velmi bohatí lidé mají daleko větší úspory, které mohou dále investovat s větším rizikem, což jim přináší vyšší zisky. Mají také větší finanční vzdělání a mohou si snáz najímat odborníky, kteří jim s investicemi radí. Absence daně z čistého bohatství tyto nerovnosti dále prohlubuje.
Další možnost, jak mohou státy nerovnosti snižovat, představují daně z kapitálových výnosů a daně z převodu bohatství (především dědická a darovací daň). Podle zjištění OECD by tyto daně musely být doplněné právě o zdanění majetku, pokud mají skutečně zmírnit extrémní nerovnosti. Autoři studie nicméně tvrdí, že je pro státy vhodné zavést daň z bohatství i v případě, že daně z kapitálových výnosů i z převodu majetku chybějí. OECD na závěr přináší konkrétní návrhy daňových reforem. V zemích, kde daň z čistého bohatství vybírají spolu s daněmi z kapitálových výnosů, by měly být hranice pro daňové výjimky dostatečně vysoké, aby byl zdaněný skutečně jen majetek nejbohatších. Zdanění kapitálu by však zároveň nemělo být přehnané, aby se předešlo odlivu kapitálu do zahraničí. Pokud zdanění výnosu kapitálu chybí, měly by být hranice pro výjimky z daní nižší a míra zdanění naopak vyšší. Zdanění by mělo být podle OECD progresivní, a to zvlášť v zemích, kde není daň z bohatství doplněná o zdanění kapitálových příjmů a převodů majetku.
Obrat od neoliberalismu
Podle britského ekonoma Michaela Robertse je studie překvapivá. OECD totiž bývá často vnímána jako think tank, který spolu s Mezinárodním měnovým fondem (MMF) dlouhodobě prosazoval neoliberální ekonomickou politiku a hájil obchodní zájmy nejbohatších zemí světa. V minulosti OECD jednotlivým zemím radila především snižovat náklady na práci, škrtat veřejné výdaje a flexibilizovat zaměstnávání. Jinými slovy: instituce, která dříve hájila především zájmy vlastníků kapitálu, dnes uznává, že majetková nerovnost představuje závažný problém, který je potřeba řešit. Rozdíl mezi úzkou skupinou nejbohatších lidí a zbytkem společnosti je extrémní ? jedno procento nejbohatších vlastní asi 56 procent veškerého majetku, 20 procent nejbohatších drží 85 procent majetku. Svůj majetek přitom každoročně rozmnožují o dalších šest procent. Při pokračování tohoto trendu bude jedno procento nejbohatších brzy vlastnit tři čtvrtiny veškerého majetku.
Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa jdou zcela proti doporučením OECD a dále snižují zdanění nejbohatších. Další státy jako Německo, Švédsko, Británie nebo Japonsko, kde v současnosti vládne pravice, také nezavádějí žádná opatření pro snížení majetkové nerovnosti. Obrovské majetkové nerovnosti jsou patrné i v České republice. Nejbohatší Čech Petr Kellner má za sebou podle časopisu Forbes ?úspěšný a relativně klidný rok?, během nějž si polepšil o 40 miliard a jeho majetek dosáhl hodnoty 235 miliard Kč. Hlavním zdrojem jeho příjmů je firma Home Credit, která poskytuje nebankovní půjčky. V současnosti expanduje především na čínském a ruském trhu.
Dva tuzemští boháči
Pro srovnání uveďme, že v domovině Petra Kellnera je v exekuci asi 834 tisíc lidí. Otázku, nakolik tento alarmující stav souvisí s mimořádným rozvojem nebankovních půjček v kombinaci s trvale nízkými platy Čechů, se doposud nepodařilo nikomu odpovědět. Kolečka výnosného byznysu Petra Kellnera pomáhá promazávat také prezident Miloš Zeman, který podnikatele bere s sebou na audience u čínských politiků. V roce 2014 se prezident nezdráhal letět zpět do České republiky přímo letadlem pronajatým Kellnerovou PPF. Významnou roli v politickém krytí byznysu Home Creditu hrají pravděpodobně také Zemanovy nadstandardní vztahy s ruským establishmentem.
Druhým v pořadí nejbohatších Čechů zůstává premiér v demisi Andrej Babiš, který se oproti Petru Kellnerovi rozhodl vystoupit ze stínu lobbingu a ?jít s kůží na trh?. V roce 2015 vzrostl zisk koncernu Agrofert, který Babiš uložil do svěřeneckých fondů, o 40 procent. V následujícím roce ovšem výnos firmy klesl o 9,6 procent, takže výsledek jeho strategie vstupu do politiky se teprve ukáže. Jeho kartami může ještě pořádně zamíchat případné odsouzení za dotační podvod v kauze Čapího hnízda.
Letmý pohled na působení dvou největších místních boháčů ukazuje, že jejich podnikání je od devadesátých let mimořádně závislé na politickém vlivu. Andrej Babiš čile využívá dotací, Petr Kellner zase potřebuje pro svou expanzi přímluvu hlavy státu u východních autoritářů. Oba jsou zvyklí ovlivňovat politiku a zákonodárství tak, aby si utvářeli podmínky pro monopolizaci celých odvětví ekonomiky. Podobně jako v ostatních evropských zemích chybí i v České republice politická síla schopná prosadit zavedení zdanění, které by rostoucí majetkové nerovnosti účinně snížilo.
Autor je redaktor Alarmu.