Marx, Konvička a hledání národní loajality
- Přinášíme rozhovor s historikem Vítem Strobachem, autorem knihy Židé národ, rasa a třída.
- Intenzita protiuprchlických, xenofobních, rasistických a islamofobních vyjádření ze strany tzv. staré levice překvapila i ty, kteří se k ní z levicových pozic dlouhodobě staví kriticky. Očekávalo se spíše taktické mlčení než explicitně nacionalistické a rasistické hlasy. Jako by se samo sebou rozumělo, že levice byla, je a bude z podstaty vždy protirasistická a přinejmenším internacionalistická, když už nebude schopna vypustit zcela koncept národa. V rozhovoru s historikem Vítem Strobachem se otázce levicového rasismu, potažmo antisemitismu, věnujeme v souvislosti s jeho nedávno vydanou knihou //www.nln.cz/knihy/zide-narod-rasa-trida-socialni-hnuti-zidovska-otazka-v-ceskych-zemich-1861-1921/“ target=“_blank“>Židé: národ, rasa a třída.
- Když psal Marx o ?židovské otázce?, bylo mu kolem pětadvaceti a byl stále pod mocným vlivem německého idealismu. Judaismus dostal v jeho tehdejší filosofické reflexi dějin roli ideálního subjektu, jehož působením ve světě lidstvo ovládá mamon. ?Praktické židovství? byly podle něj peníze, které nahrazují autentické vztahy mezi lidmi. Jeho pamflet měl odpovědět na otázku, zda je vůbec možná emancipace Židů. Marx sice nepřímo říkal, že ano, ale že je tato otázka položená nesprávně, protože to, o co jde, je emancipace lidí od peněžně-zbožních vztahů, a tedy od toho, co reprezentují právě Židé. Emancipace Židů je, říkal, součástí emancipace lidí obecně. Tradičně se v tomto smyslu cituje jeho bonmot o emancipaci společnosti od Židů. Marx konkrétně napsal ?Bylo dokázáno, že úkol překonat židovskou podstatu je ve skutečnosti úkol odstranit židovství občanské společnosti, nelidskost dnešní životní praxe, která vrcholí v peněžním systému.? Nebylo to celé moc chytré. Sám o sobě spisek antisemitský nebyl, v kontextu dosavadního právního i sociálního statusu většiny Židů ale teoreticky mohla Marxova slova sloužit k ospravedlnění protižidovské represe ? i když Marxe nebral nikdo z těch, kdo rozhodovali o přístupu státu k Židům, vážně.
- Budu možná na levici popotahován, ale napadá mě, že by se mladý Marx dal v tomto bodě srovnat s Martinem Konvičkou. I když intelektuálně o třicet pater níže a rétoricky mnohem agresivněji, Konvička chápe islám podobně jako Marx judaismus jako dějinný a neměnný subjekt ?o sobě? a jako vtělení zla, před nímž se mohou muslimové ubránit jen tím, že se islámu zbaví, že se ?od? něj emancipují oni a celá společnost. V triviálním ?idealistickém? slova smyslu má Konvička pravdu, když říká, že není rasista. Nehlásá přeci nic o méněcenné rase, ale jen o méněcenné a zlovolné myšlence. Až na tu drobnost, že právě i jeho agenda a hnutí ? jakkoliv dosud marginální ? pomáhají v praxi zajistit legitimitu represivních opatření vůči muslimům, respektive uprchlíkům. Ti jsou oficiální vládou a byrokratickým aparátem chápáni jako bezpečnostní riziko a zcela pohlceni jim připsanou ideou teroru vyplývajícího z jejich víry.