?Musíme se vrátit k politice,? říká G. M. Tamás
- Ve svém //testalarm.futurehost.pl//2017/03/odhaleni-mysteria-populismu/“>nedávném článku jste kritizoval rozšířený názor, že politika, kterou představují Viktor Orbán, Robert Fico či Beata Szydło s Jarosławem Kaczyńským, je populismus. Můžete to trochu rozvést?
- Můžeme se však také ptát obráceně existuje nutný vztah mezi populismem a emancipační politikou?
- Pravice mezitím říká bílé dělnické třídě nechudnete kvůli automatizaci, robotizaci, digitalizaci a vzrůstajícímu vykořisťování, ale kvůli všem těm mladým levičačkám z univerzit, co se hašteří o rovná práva pro ženy a gaye. Je to samozřejmě propagandistická lež, která je ovšem brána nepřirozeně vážně. Víte, co řekl Caesar římskému lidu? Jste ve špatné situaci, protože dekadentní senátní aristokraté slouží řeckým a asijským zájmům; necítí už lásku k Římu, protože se ukájejí v cizích, ?nepřirozených? zvycích, nemravnostech a nemorálnostech. Tohle je přece ta nejstarší lež pod sluncem! Žádná třídní nebo kastovní společnost nemůže přežít bez pokusů obelhat většinu a přesvědčit ji, že zachovávat stávající nerovnosti je vlastně v jejím zájmu. Ale i přesto dnes z reakčního autoritářství a prohlubování nerovností nepřímo obviňují dělnickou třídu dokonce i progresivně smýšlející lidé. Považuji to za tragické a směšné zároveň, protože tím jdou všichni na ruku vládnoucí třídě. Ta si myslí, že proletáři jsou prosťáčci, kteří si nezaslouží respekt ? například nejsou hodni vzdělání ? a že jsou odsouzeni ke spotřebě fyzického, biologického a intelektuálního odpadu. Tímto konzervativním pohledem má levice opovrhovat a bojovat s ním.
- Zamyslete se nad novými hnutími, o kterých jsme mluvili na začátku. Všichni členové hnutí Momentum pracovali v Bruselu v rámci různých stáží. Patří k manažerské střední třídě, která dnes podle obecného mínění oplývá všemi intelektuálními kvalitami. Jsou to lidé, kteří to prostě ?umí?. Za Rakouska-Uherska se vždy říkalo, že potřebujeme vládu vzdělané vyšší střední třídy, abychom nebyli vydáni napospas barbarským instinktům lůzy. Tato vyšší třída v rakousko-uherském kontextu představovala lidi s univerzitním titulem, kteří byli připravováni na kariéru důstojníků v armádě a lépe postavených byrokratů. Byli tedy ?satisfaktionsfähig? (způsobilí) mohli vyzývat jiné k souboji nebo k němu být vyzváni. ?Čest? byla jejich výsadou. Vzdělání se tak vždy prezentovalo jako holý základ nadřazenosti.
- Když už tedy mluvíme o nerovnostech a společenské změně je vůbec možné od sebe oddělit kritiku kapitalismu a praxi solidarity?
- Ne, a ani bychom se o to neměli pokoušet. Vracíme se tady k prastarému příběhu o netečnosti radikálů vůči postupné reformě společnosti. V tomto ohledu docela obdivuji Lenina ? i když v jiných ohledech nikoliv ? protože si na začátku 20. století velmi dobře uvědomoval, že při všem tom kombinování účasti na parlamentní a lokální politice s konspiračními, undergroundovými aktivitami a s organizováním odborového hnutí bychom nikdy neměli zapomínat, na čem stojíme a co jsou naše cíle. Podívejme se třeba na to, jak dnes dát životům starých lidí více důstojnosti stojím nadšeně na straně těch, kdo chtějí zvyšovat důchody. Život se dnes prodlužuje, aniž by se zároveň prodlužoval i dobrý život, a změnit to můžeme postupnou reformou. Podporuji takováto opatření, i když si nemyslím, že povedou k emancipaci lidstva a ukončí všechno vykořisťování. Pokud tím však zmírníme utrpení, jsem pro.
- Mnozí po roce 1989 vzhlíželi k občanské společnosti, hnutí Occupy, alter-globalizačnímu hnutí? Postavme se tomu čelem tyto taktiky byly poraženy. Nemůžeme obejít moc, protože je příliš mocná. Požaduji, chcete-li, politiku postaru. Starý represivní stát má ovšem nové spojence: sociální média a jiné platformy občanské společnosti. A jestliže to máme změnit, levice se musí opět pokusit ovlivnit, modifikovat a změnit moc. Počínaje tím, že budeme před mocí hovořit pravdu [?speaking truth to power? ? postoj připisovaný americkým kvakerům], a konče nabytím samotné moci. Takové metody musíme vynalézt; a metody minulosti musíme přezkoumat a inventarizovat.
- Otázka na závěr Po Brexitu či zvolení Trumpa se může zdát, že je to Západ, jenž dohání Východ, a ne naopak. Myslíte si, že naše zkušenost autokratických režimů Putina, Orbána, Kaczyńského či Fica dává východoevropské levici předpoklady k tomu, aby se stala jakousi avantgardou anti-establishmentové politiky?
- Přesně tomu věřili Lenin s Trockým v roce 1905 že vzhledem k extrémní povaze carské autokracie bylo Rusko tím pověstným nejslabším článkem. Skutečně si myslím, že v jistém smyslu jsme modernější než Západ: nemáme už žádnou opravdovou šlechtu či aristokracii a její tradice je extrémně slabá (a právě proto o ní východoevropští intelektuálové tolik mluví). Mezi Ruskem v roce 1905 a naší dnešní situací jsou ovšem rozdíly: v Rusku tehdy měli hrdinskou kulturu sebeobětování ? Narodnaja volja (Svoboda lidu). My tu máme autokracii, ale už ne všechny ty staré dobré nihilisty, protože jsme se už přenesli přes rozčarování z křesťanství. Umíte si dnes představit nějaké levicové hnutí, jehož členové by hlásali, že jsou jen ?mrtvými na dovolené?, jak pravil Eugen Leviné, velký bavorský revolucionář (?Wir Kommunisten sind alle Tote auf Urlaub?)? Nebo že jsou budoucími mučedníky komunistického hnutí? Dnes pro takové lidi není doba.
- Na druhou stranu se nám však dostalo jedné poučné zkušenosti po krátkou dobu jsme byli přímo vystaveni iluzím liberálního kapitalismu. A k tomu máme ještě další zkušenost, protože události roku 1989 ukazují, jak jednoduché je změnit systém. Bez milionů mrtvých byla lusknutím prstu privatizována státní ekonomika, Rudá armáda se vypařila. Jsme živými svědky toho, že náhlá změna je možná. Proto bychom neměli zoufat, i když naše síly jsou dnes zanedbatelné. Mnoho lidí se dnes považuje za ?levici?, včetně takových reakčních národoveckých klaunů, jako je Fico, ale skutečná levice není ani tak slabá jako spíše malá. Nechybí jí odhodlání a serióznost, ale často je zavalena teorií a historií. Neříkal bych tomu slabost, protože slabost by znamenala, že svou věc nebereme vážně. Ale tak tomu není.