Trapný konec kauzy ?konceptuální penis?
Američtí filosofové chtěli zesměšnit gender studies, hlupáky ale udělali spíš ze sebe. O to větší trapas je, když se na ně začnou odvolávat čeští antifeministé.
Zhruba před měsícem provedli dva američtí filosofové, Peter Boghossian a James Lindsay, frontální útok na gender studies. V Sokalově stylu sepsali odborně se tvářící článek s názvem Konceptuální penis jako sociální konstrukt, který byl záměrnou snůškou blábolů napsanou postmodernistickým žargonem. V podstatě v něm ale argumentovali, že ?penis? může za všechno možné, třeba i za globální oteplování. Chtěli otestovat, zda ji nějaký vědecký časopis publikuje, čímž by se podle obnažila směšnost celého oboru. Nakonec se zadařilo a časopis Cogent Social Sciences článek skutečně vydal. Teprve poté odhalili, že šlo o hoax. ?Tušili jsme, že jsou gender studies ochromeny převažující a téměř náboženskou vírou, že mužství je zárodkem veškerého zla. Nyní máme důkazy, které naše podezření potvrzují,? píší autoři na stránce Skeptic. Spousta webů pak práci prezentovala jako ?důkaz? toho, že gender studies jsou jeden velký podvod.
?Cogent Social Sciences je časopis publikující sračky,? popisuje Yvette d?Entremont na serveru SciBabe Hamplův ?celkem prestižní vědecký časopis?. Možná by podle této logiky nebylo od věci nazývat pana Hampla ?celkem respektovaným sociologem?.
Zpráva se objevila i v českých médiích. ?Respektovaný vědecký časopis Cogent Social Sciences si pěkně naběhl,? informovalo Echo24, článku se věnovalo i Forum24 a nyní se na něj ve svém novém textu (o čem jiném než) o politické korektnosti odvolává i sociolog Petr Hampl, který ujišťuje, že ?text dostal pozitivní hodnocení v recenzním řízení a byl otištěn v celkem prestižním vědeckém časopise Cogent Social Sciences?. Hamplův případ je obzvlášť zajímavý, protože ve svém útoku na feminismus, gender studies, politickou korektnost a kdovíco ještě odkazuje na autoritu časopisu.
Zaplať a my ti to vydáme
Netrvalo dlouho a několik autorů dalo jasně najevo, že by se Boghossian, Lindsay a jejich nadšení příznivci měli uklidnit. Svízelná cesta ke zveřejnění článku prozrazuje víc, než by chtěli. Filosofové svůj článek nejprve poslali do nepříliš prestižního časopisu NORMA: International Journal for Masculinity Studies, který ho pro jeho nesmyslnost odmítl. Jistým (i když ne všeurčujícím) ukazatelem prestižnosti vědeckých časopisů je impakt faktor, tedy číslo ukazující jak často je v daném oboru časopis citován. NORMA má impakt faktor nula. Interní systém časopisu následně autorům automaticky poslal generovanou odpověď, jak se děje u každého odmítnutého článku, v níž bývá doporučeno alternativní místo, kde by mohl být publikován. V tomto případě byl navrhnut Cogent Social Sciences. Autoři ale nepoznali, že jde v podstatě o spam. Lindsay to zřejmě nechápe dodnes, když se ve svém tweetu z 21. června diví dalšímu podobnému mailu.
Cogent Social Sciences dokonce vůbec nemá impakt faktor zaveden. Je natolik nový a neznámý, že ho akademická obec ani nereflektuje. Navíc jde o časopis, který funguje na principu pay-to-publish, což znamená, že autoři sami zaplatí stanovenou částku, aby byl jejich článek po přezkoumání zveřejněn a čtenáři za něj nemuseli platit. V tomto případě šlo o 625 dolarů. Boghossian říká, že oni sami nic nezaplatili, ale pomohla jim ?nezávislá třetí strana?. To je samo o sobě minimálně k pozvednutí obočí. Práci doporučily k publikování dva tristní posudky. Nehledě na to, že v Cogent Social Sciences nemá nikdo z editorů akademické vzdělání v oboru, málokdo bude asi pochybovat o tom, že skutečným důvodem publikování jsou peníze.
Tento princip vědci často kritizují, protože vědecká produkce je tak čím dál víc zaplevelena nekvalitními pracemi. ?Cogent Social Sciences je časopis publikující sračky,? popisuje Yvette d?Entremont na serveru SciBabe pregnantně Hamplův ?celkem prestižní vědecký časopis?. Možná by podle této logiky nebylo od věci nazývat pana Hampla ?celkem respektovaným sociologem?.
Autoři zmiňují, že vedle gender studies je terčem jejich hoaxu i pay-to-publish princip, jenže tím nedokázali nic nového. Výše zmíněné články ukazují celou řadu příkladů, kdy došlo k podobným faux pas i v exaktních vědách. Jeden z časopisů například za 150 dolarů publikoval práci s názvem Get me off Your Fucking Mailing List, jejíž text tvoří opakování této věty. Ale touha vidět v publikování jedné práce v predátorském časopise důkaz toho, že celý vědní obor je nesmysl, vypovídá víc o samotných autorech než o gender studies (o nichž nevypovídá nic). Je ale třeba říct, že Lindsay v reakci na kritiku svá tvrzení trochu zmírnil a původně megalomansky vyzdvihovaný hoax nazval prostě vtípkem, který toho o oboru zas tolik neříká.
Sám průkopník vědeckých hoaxů Alan Sokal ve své práci kritizující kulturální studia v době ?vědeckých válek? napsal, že jeho parodie nemá sloužit k odsouzení celého oboru ani k umenšování jeho intelektuálních kvalit. Příznivci Boghossiana a Lindsayeho ovšem ani chvíli neváhali. Nepřekvapí tak, že oba autoři patří k hlasitým proponentům ?nového ateismu?, mezi jehož nejvýznamnější celebrity patří Richard Dawkins nebo Sam Harris, kteří ?hoax? s nadšením ocenili. Vedle toho, že není nikdo otravnější než přemotivovaný ateista neustále přesvědčující ostatní, že Bůh neexistuje, jak poukazuje komik Marc Maron, právě z řad nových ateistů se mnohdy rekrutují ti nejhlasitější kritici feminismu, ?SJWs?, ?libtardů? a všeho, co se trošku stáčí doleva. Boghossian sám loni na Twitteru napsal, že gender studies jsou plná radikálních ideologů indoktrinujících své studenty a neměly by být vůbec financovány. Komentáře u twitterových účtů obou autorů si tak leckdy nezadají s nejuřvanějšími keyboard warriory z alt-right, kteří často právě Harrise, Dawkinse nebo zesnulého Christophera Hitchense až nábožně uctívají. Hoax v podstatě ukázal, že v kruzích ostentativních racionalistů a skeptiků je nějak málo skeptiků, protože většina skočila na palcový titulek, který šel na ruku jejich ideologickému přesvědčení.
Slaměná genocida
V Hamplově kraťoučkém textu se ale můžeme pobavit hned několika přešlapy. ?V posledních měsících se tak stává hitem požadavek na ,vyhlazení bílé rasy? (white genocide). Volají po ní běloši z blahobytné vyšší třídy,? varuje Hampl, který má patrně na mysli profesora historie George Ciccariella-Mahera a antropologa Michaela P. Oman-Reagana. Bílá genocida je ale naopak strašák krajně pravicových konspirátorů, kterým například napěchoval svůj manifest Anders Breivik, a oba akademici použili termín na Twitteru, když reagovali na nenávistné příspěvky ze strany příznivců alt-right. Každý průměrně inteligentní člověk přece musí pochopit, že jde o satiru, která tento mezi neonácky do zblbnutí omílaný termín paroduje.
I kdybychom se dobrovolně připravili o padesát IQ bodů a brali hlášky o ?bílé genocidě? vážně, měla by Hamplova věta znít: ?Volají po ní dva běloši z blahobytné vyšší třídy.? Sice by vzhledem k platům akademických pracovníků byla stále mimo, přesto by byla přesnější. Lidé jako Hampl ale nemají problém odsuzovat za činy jednotlivců celé komunity.
Na vehementních kriticích feminismu nebo gender studies je navíc často vidět, že příliš nerozumí tomu, co kritizují. ?Když je ,toxická maskulinita? tak strašným problémem, proč většina žen preferuje výrazně maskulinní muže?? ptá se v závěru Hampl. Ponechme nyní stranou, jak ?nesociologické? toto tvrzení je, ?toxická maskulinita? je terminus technicus, který označuje jev, kdy určitá představa o ?mužnosti? ovlivňuje mužovo chápání sebe sama a ten se mnohdy proti vlastní vůli tlačí do určité role, jen aby naplnil očekávání ostatních. Součástí této role je ale často sexismus, homofobie, transfobie, touha po nadřazenosti nebo násilí. Jde o ukázku toho, že Hampl jednoduše neví, o čem mluví, což je pro tyto rušiče oborů typické.
Když je ideologická zaujatost natolik silná, skutečných argumentů tak zoufale málo a úcta ke čtenářům nulová, člověk si holt občas musí pravdu trochu poupravit a neřešit, jestli do toho nezačnou šťourat třeba nějaká vlastizrádná sluníčka.
Autor je spolupracovník redakce.
