Když chlapečci holčičkám stahují kalhotky
- V jednom z románů spisovatelky Anny Cieplak je popsána situace, kdy se na začátku základní školy chlapečci baví na úkor holčiček tím, že se jim snaží stáhnout kalhotky. Holčičky to v zásadě nemají rády, ale záleží, který chlapeček jim to dělá, protože jsou chlapci neatraktivní, ale také chlapci atraktivní, od kterých se to dá snést. A potom jsou také holčičky, které nikdo nehoní a kterým se nikdo nesnaží ty kalhotky stáhnout, a ony se potom cítí špatně. Dětská sexualita je natolik velké tabu ? nemáme odpovídající výuku ve školách a ani rodiče o ní neumí mluvit ?, že to jsou situace, se kterými si holčičky neví rady. Možná dokážou nahlásit učitelce či učiteli, že je nějaký chlapeček udeřil nebo že je nálepkoval nepěknými jmény, ale povědět, že jim stáhnul kalhotky? Stydí se! Na jednu stranu bychom mohli říct ? ty holčičky se samy doprošují, aby jim to ti chlapci dělali, samy to chtějí. Nebo na to můžeme nahlížet opačně, že jsou už od dětství obtěžované spolužáky a zvykají si na to. Anebo se na to můžeme podívat ještě jinak. Například nakolik je hodnota dívky v naší kultuře postavena na její sexualitě. Představme si například šikanu dívky na Facebooku spolužáci jí píšou, že je ošklivá a že se jí nikdo nikdy nedotkne. Je to také obtěžování, nebo ne? V takové situaci je zdůrazňována její sexuální hodnota a právě na ni je v naší společnosti u děvčat kladen ohromný důraz.
- V Polsku navíc nemáme žádnou smysluplnou sexuální a psychologickou výchovu, takže děti se velmi rychle samy učí z internetu, mají přístup k pornografii způsobem, který je pro mou generaci nepředstavitelný. A z druhé strany tu pak máme veřejnou kampaň jako #MeToo, v níž se ukazuje, že i hloupý žert může být sexuálním obtěžováním. Takže tu máme velice rozporuplné sdělení z jedné strany se už od dětství sexualita velice posiluje, děvčatům je opravdu vštěpováno, že jejich hodnota záleží na tom ?řeknu-li to s nadsázkou ?, jestli jim ti kluci kalhotky stahovali, anebo ne, a z druhé strany pak máme v dospělosti být schopni odsoudit sexuální narážky a obtěžování.
- Jde především o to se ptát, jak můžeme vychovávat naše děti, aby se dívky necítily, že jejich hodnota spočívá hlavně v jejich sexualitě, aby si nemusely dělat starosti s tím, jestli jim ti kluci ty kalhotky stahují a zda to dělá nejlepší kluk ve třídě. Naopak bychom měli zdůrazňovat jiné hodnoty. Ale to pochopitelně vyžaduje velice hlubokou společenskou změnu. Jedna polská herečka napsala, že obtěžovány jsou jenom hezké ženy. Samozřejmě se na ni snesla velká kritika, ale pravda je, že zacházení s ženami jako sexuálními objekty znamená pro některé nechtěnou nepříjemnou pozornost, zatímco pro jiné, například starší ženy, může znamenat nepříjemnou informaci moment, kdy tyto poznámky a pozornost ustanou ? mohou si pak říct ?Aha, nezajímali se o mne, protože jsem zajímavá a inteligentní, ale protože jsem byla hezká, ale teď už nejsem.? Všechno se to odvíjí od toho, jak důležitá je sexualita pro naši identitu a pro pocit naší vlastní hodnoty. A to se formuje už v dětství. Pokud už ve školce učíme děti genderové role, které je sexualizují, neučíme je vzájemnému respektu, holčičky neučíme asertivitě a chlapce nenabádáme, aby se dokázali kontrolovat, tak se potom nemůžeme divit, že se později může objevit #MeToo.