Věřili, že bojem proti Hitlerovi pomůžou světu
- Novinář Stanislav Motl vydal nedávno //www.rybkapub.cz/rybka/eshop/0/0/5/200-Stanislav-Motl-Peklo-pod-spanelskym-nebem“>knihu Peklo pod španělským nebem, pojednávající o působení československých interbrigadistů ve španělské občanské válce (1936?1939). Jak se k tomuto tématu dostal? Proč byli interbrigadisté tak významní? A proč se tito lidé těší v zahraničí velké úctě, zatímco u nás se o nich dlouhé roky mlčelo?
- Uvedu klasický příklad. Jedna z našich nejúspěšnějších jednotek ve španělské válce se jmenovala dělostřelecká baterie Klement Gottwald. Ale dnes se u nás řada lidí bojí název této brigády vůbec vyslovit a toto téma považuje za velký problém. Přitom to byla jednotka, kterou dnes ve Španělsku označují jako legendární, bránila civilisty před bombardováním, sestřelila desítky německých a italských letadel a //a2larm.cz/2018/02/pocta-statecnym-cechoslovakum/“>nedávno po ní pojmenovali ulici ve městě Sagunto. Lidé, kteří šli v roce 1937 bojovat do Španělska, přece nemohli tušit, že muž, po kterém je tato brigáda pojmenována, jednou ponese odpovědnost za věznění a smrt mnoha lidí včetně řady interbrigadistů. Na dnešních středních ani základních školách se o španělské válce většinou neučí a celkově u nás převládá ohromná neznalost. Výsledkem je, že se v naší společnosti vyskytují názory, které jsou vůči interbrigadistům dost extrémní a nespravedlivé. Interbrigadisté bývají leckdy označování jako „komunističtí fanatici“, extremisté, teroristé a podobně.
- Ze zahraničních příběhů mě zaujaly osudy //www.bbc.com/news/magazine-25108104″>německé novinářky Gerdy Taro a jejího tehdejšího partnera Roberta Capy, později slavného fotoreportéra. Oba odešli do Španělska jako idealisté; Gerda Taro byla dokonce první válečnou reportérkou, která pořizovala fotky přímo v boji, ovšem v roce 1937 zahynula v předních liniích ? v pouhých šestadvaceti letech. Z československých osudů to byl třeba příběh třebíčského rodáka Leopolda Pokorného. Tento muž se v dubnu 1937 sebeobětoval v boji u obce Morata de Taju?a asi třicet kilometrů od Madridu. Tehdy došlo k tomu, že se američtí interbrigadisté z praporu Abraham Lincoln a polští bojovníci z praporu Dabrowski ocitli v obklíčení přesily frankistů. Hrozil totální masakr. Poblíž však byla jednotka československých kulometčíků a někdo dostal nápad, že Čechoslováci vyběhnou ze zákopů, zaměří na sebe přímou palbu frankistů, a umožní tak Američanům a Polákům útěk. Jeden z prvních, kdo se přihlásil dobrovolně, byl právě Pokorný s vědomím, že jde na jistou smrt. Tihle českoslovenští dobrovolníci pak skutečně vyběhli do otevřeného terénu, soustředili na sebe smrtící palbu frankistů a své americké i polské kamarády zachránili. Ovšem přežil z nich jen jeden jediný.
- //a2larm.cz/wp-content/uploads/2018/02/S.-Motl.jpg“ alt=““ width=“666″ height=“444″ /> Stanislav Motl
- To se sice říká, ale zapomíná se při tom na práci španělských archivářů. Novinář Jacobo Israel Garzón objevil dokument, z něhož vyplývá, že režim diktátora Franka nařídil za druhé světové války sestavit soupis židovského obyvatelstva. //www.theguardian.com/world/2010/jun/20/franco-gave-list-spanish-jews-nazis“>A tento seznam pak předal říšskému vůdci SS Heinrichu Himmlerovi. Garzón tak narazil na fakta, která jsou v přímém rozporu s tvrzením, že Franco chránil Židy. Z dalších objevených dokumentů naopak vyplývá, že diktátor byl připravený vydat španělské Židy hitlerovskému Německu, kde by je čekala jistá smrt. Dokazují, že Frankův bezpečnostní aparát vydal v roce 1941 příkaz udělat seznam všech ?národních i cizích Izraelců?. Pozornost se měla zaměřit hlavně na sefardské Židy, protože, jak stálo v dokumentu, ?jejich hispánské vzezření jim umožnilo lépe zapadnout do španělské společnosti a skrývat své kořeny?. Franco si ale v roce 1943 uvědomil, že válka je prohraná, a proto radši Židy Němcům nevydal.
- Je to dáno velkou neznalostí, ale i strachem. Narazil jsem třeba na lidi z rodin, jejichž předci bojovali v interbrigádách, ale oni se o tom báli mluvit, protože by prý byli označeni za ?bolševiky?. Je to absurdní. Vždyť na straně španělských republikánů, kteří se postavili Frankovi, zdaleka nebojovali jen komunisté. Ve své knize například zmiňuju příběh Jozefa Májka, který zahynul při obraně Madridu. Byl to přesvědčený katolík a bývalý člen slovenské Hlinkovy mládeže, ale zároveň velký antifašista. Vzpomeňme si také na to, kdo všechno republikány podporoval spisovatelé jako Ernest Hemingway, John Dos Passos nebo Karel Čapek. Na druhé straně musím ocenit třeba bývalého europoslance Richarda Falbra, jehož otec ve Španělsku bojoval a který dnes vede Sdružení přátel interbrigadistů. Nedávno jsme se společně zúčastnili přednášky na téma španělské občanské války v Třebíči a byl o ni mimořádný zájem. Mohl bych zmínit i několik českých historiků, kteří se španělskou občanskou válkou zabývají velmi kvalifikovaně.
- Jednou z téměř zapomenutých obětí frankismu se stal proslulý básník //cs.wikipedia.org/wiki/Federico_Garc%C3%ADa_Lorca“>Federico García Lorca. Jak vlastně skončil?