K muslimským uprchlíkům se chováme jako ke zločincům
- Miloš Mendel patří k našim předním arabistům. Působí v Ústavu religionistiky na Masarykově univerzitě v Brně a je autorem řady publikací o islámu a blízkovýchodní politice. Nedávno vydal knihu //cupress.cuni.cz/ink2_ext/index.jsp?include=podrobnosti&id=255321″ target=“_blank“>Arabské jaro: historické a kulturní pozadí událostí na Blízkém východě. Nyní připravuje novou publikaci o mýtech a nedorozuměních spojených s islámem. V následujícím rozhovoru jsme se zaměřili na protiislámské stereotypy a xenofobní hysterii v Česku.
- Pokud něco podobného tvrdí příslušníci islamofobních občanských iniciativ nebo poslanci strany Úsvit, mohl bych říct, že jde o krajní pól českého politického spektra. Názory tohoto typu se ovšem na nás valí dokonce i z veřejnoprávních médií. Když tyto názory a struktury mají verbální podporu Hradu, mnoha poslanců parlamentu a různých ?expertů?, kteří jsou zváni do sdělovacích prostředků, musí si běžní lidé pomyslet, že na tom asi něco je. Abych uvedl příklad oblíbeným hostem českých médií bývá Benjamin Kuras, který je pro mne už nějakých devět let jedním z objektů obsahové analýzy projevů české islamofobie. Tenhle člověk si opakovaně a bezuzdně vymýšlí a blufuje, spoléhaje na to, že novinář, který s ním dělá rozhovor, nemá potenciál mu oponovat. A mohl bych jmenovat dál.
- Kardinál Duka //video.aktualne.cz/dvtv/islam-nezna-pojem-blizniho-tvrdi-kardinal-duka/r~afbb68acb21911e4bdad0025900fea04/“>dokonce prohlásil, že islám nezná pojem bližního a západní elity selhaly, když věří, že všechna náboženství jsou si rovna…
- Pan kardinál v tom rozhovoru zklamal, nepřipravil si ho. Rád bych věděl, kdo mu tak nepravdivou tezi poradil. Řekl bych, že postoje kardinála a arcibiskupa Graubnera, ale také další výroky ministra kultury Hermanna z jara 2015, jsou konkrétním důkazem toho, v čem spočívají ty ?naše hodnoty?, na které se všichni tolik odvolávají. Ale buďme spravedliví v katolické církvi je i řada hierarchů a laiků, kteří toho o islámu vědí poměrně hodně, někdy jsou jejich znalosti vynikající. Ostatně katolická církev i jiné české církevní denominace dnes mají příležitost ukázat, jak znají a umí demonstrovat pojem bližního. V Itálii katolická charita funguje na plné obrátky. Ale i u nás se charitativní struktury a diakonie probouzejí ? a to je dobře. Nechci pokrytecky moralizovat, ale je třeba ocenit všechny církevní a neziskové organizace, které jezdí s proviantem za uprchlíky až do Budapešti nebo sledují jejich neblahou situaci v českých detenčních zařízeních.
- To je jedno z dalších demagogických tvrzení, které slýcháme ?Ano, přijmeme omezený počet uprchlíků, ale jen z křesťanských rodin.? Zajímalo by mě, jak by naši poslanci, politici nebo katoličtí hierarchové poznali rozdíl mezi syrským muslimem a křesťanem. Už si představuji, jak poslanci ODS, kteří tak úporně sbírají předvolební body, či preláti, vyslaní arcibiskupem Graubnerem, procházejí uprchlické tábory v Jordánsku, Libanonu a Turecku a ukazují prstem: ?Toho vezmeme, toho ne, je to přece muslim, tohle je zase křesťan a vypadá slušně, i když jeho otec má plnovous a vypadá jako terorista.? Představte si vedle sebe dvě nemocné, vystresované a promrzlé děti ? jedno ?muslimské? a druhé ?křesťanské?. Zná někdo z našich politiků nebo církevních představitelů reálné rozdíly mezi syrskými nebo iráckými ortodoxními křesťany a mezi muslimy, rozdíly v jejich životním stylu a vzezření? Budeme je opravdu takhle kádrovat? Tento názor je u nás slyšet až příliš často. Z mého pohledu je morálně perverzní. Je to pravý opak těch ?našich hodnot?, k nimž se tak hlásíme, ačkoli denně znějí jako vyprázdněné ideologické floskule. ?Nemocné muslimské dítě tam raději nechme, vezmeme jen to křesťanské.? Věřím, že čeští evangelíci nebo příslušníci Československé církve husitské se od tohoto přístupu budou zřetelně distancovat.