Zabití Dylanna Roofa

Rok poté, co prezident Obama vyjádřil úctu rodinám obětí charlestonského střelce za jejich slitování, usiluje jeho administrativa o trest smrti pro Dylanna Roofa.

Minulé úterý oznámila ministryně spravedlnosti Loretta Lynchová, že se zasadí za trest smrti pro Dylanna Roofa. Není tomu ani rok, co Roof vkročil do kostela Africké metodistické episkopální církve a zavraždil devět Afroameričanů, zatímco se modlili. Roof svůj teroristický čin odůvodnil strašidelně povědomým jazykem: ?Znásilňujete nám ženy a roztahujete se v naší zemi.? Rodiny obětí se však k úžasu a uznání celé společnosti nad Roofem slitovaly. Prezident vzdal rodinám hold za ?čin, který je nepředstavitelný, ale ilustruje dobro amerického lidu?. Proto je skutečně zvláštní vidět tutéž vládu a tytéž dobré lidi, kteří tehdy ocenili shovívavost k Roofovi, odsouhlasit zabíjení.

Trest smrti nepřispěje absolutně ničím ke zlepšení stavu, který Roofa zrodil. Tvrdá ruka trestního soudnictví je upřednostňovaným nástrojem společnosti, které došly nápady.

Čin Dylanna Roofa spadá do dlouhé a krvavé tradice domácího terorismu, který sahá až k dobám americké občanské války. Odpovědí na tento terorismus, kterou vlády obvykle hlásají, je nenásilí ? láska, odpuštění a nastavení druhé tváře. Symbolem tohoto přístupu je samozřejmě Martin Luther King Jr. Jediný problém s takovýmto odvoláváním na Kinga je, že měl protivný zvyk kázat nenásilí bez ohledu na to, zda to bylo vhodné, či ne. Zatímco americká vláda obecně vyzdvihuje nenásilí spíše jako prostředek, jak cynicky vynucovat pořádek, King věřil, že protestující by měli být vzory nenásilí, ale nikoli jeho jedinými strůjci.

Je pochopitelné, proč je pro Spojené státy nebo kterýkoli jiný stát problematické dostát Kingově etice. Státy jsou ze své podstaty násilné. Samotné státní zřízení, jakožto pokus o zabezpečení skupiny lidí, které definuje jako občany, je vždy násilné. V Americe je prezident vrchním velitelem. Každý, kdo volil Obamu, nutně volil násilí. Násilí ale někdy funguje, jsou pro to důkazy. Největší stvrzení občanských práv v amerických dějinách ? zrovnoprávnění ? doprovázely střelné zbraně.

Společnost bez invence

Ale člověk musí být opatrný, aby nespadl do pasti oslavování zabíjení. Aby nepociťoval uspokojení z ničení lidských životů, třebaže ve jménu spravedlnosti. Přestože nenásilí není vždy správnou odpovědí, King nám připomíná, že bychom měli usilovat o takovou podobu světa, v němž správnou odpovědí bude. Tato práce částečně spočívá v rozpoznávání momentů, kdy vláda může spolehlivě Kingův příklad následovat. Tím momentem je ušetření života Dylanna Roofa, čin významnější než obvyklá pokrytecká kázání v Kingově jméně. Pokud mohou rodiny obětí samy projevit milost a odpustit, pokud jim za to prezident vyjádří uznání, pokud to ve veřejnosti vyvolá úžas ? proč by nemělo ministerstvo spravedlnosti v duchu této milosti jednat a odolat nutkání zabíjet?

Možná proto, že část nás samých nevnímá nenásilí jako ideál, o který bychom měli usilovat, ale jako pohádku politických slabochů. Poslední dva roky ukázaly nespočet příkladů odkazování na nenásilí, když bylo potřeba pošpinit vzpurné protestující. Málokdy se ale na nenásilí odvolávali, aby zostudili policajty, kteří uškrtí člověka kvůli cigaretám a zanedlouho mohou zase zpátky do ulic. A stejní političtí představitelé v lednu povstanou a budou velebit Kingovo jméno, ačkoli jednají v rozporu s jeho slovy. ?Trest smrti stojí proti nejlepšímu úsudku moderní kriminologie,? napsal King, ?především však proti největšímu projevu milosti ve jménu Boha.?

Trest smrti navíc nepřispěje absolutně ničím ke zlepšení stavu, který Roofa zrodil. Tvrdá ruka trestního soudnictví je upřednostňovaným nástrojem společnosti, které došly nápady. V tomto smyslu není Roof o moc víc než lidská oběť bohům nicnedělání. Nehledě na nějakou koncepční politiku. V zemi, kde bezskrupulózní otrokáři a fašisté dodnes zdobí hlavní města a nejvýznamnější vzdělávací instituce, působí zabití muže, který realizoval jejich ideje, bizarně. Zabití Roofa znamená také záruku, že budou popravováni nevinní lidé, což je neoddělitelná součást trestu smrti. Touha pomstít se nezaručuje nemožnost omylu. A mnohonásobně na tyto omyly doplatí lidé, kteří rozhodně nebudou vypadat jako Dylann Roof.

Autor je americký spisovatel a novinář. Spolupracuje s magazínem The Atlantic.

Z anglického originálu Killing Dylann Roof, publikovaného na stránkách magazínu The Atlantic, přeložil Lukáš Pokorný.