?Bitva pohlaví? změnila před 44 lety tenisovou historii
O dnešním výročí slavného tenisového klání české sportovní rubriky obvykle mlčí.
Tři sety a hotovo. Billie Jean Kingová vyhrála během své kariéry téměř vše, o čem může tenisová hráčka snít, ale zápas z 20. září 1973 byl výjimečný. Na druhé straně kurtu tentokrát nestála soupeřka, ale bývala mužská světová jednička. Bobby Riggs byl výtečný hráč, který tenisu vládl po dvě desetiletí, proti Kingové si ale takříkajíc ani neškrtl. Kromě šovinistických fanoušků tím ale nikoho příliš nezarmoutil.
Pětapadesátiletý Riggs sice dlouhé roky válel s raketou v ruce, po ukončení profesionální dráhy se ale prosazoval spíše svými slovy. Terčem jeho egoistického tlachání byly ženy. Právě v památném roce 1973 prohlásil, že i když je mu pětapadesát, dokázal by porazit kteroukoli z top tenistek. Jeho snaha dehonestovat ženský tenis dala vzniknout dnes již legendární ?bitvě pohlaví?.
Kvičící prasátko
Riggs nevyzval k souboji nikoho menšího než Billie Jean Kingovou. Klání mělo nejen uspokojit jeho šovinistické ego, ale potvrdit i oblíbené tvrzení, že mezi mužským a ženským tenisem leží bezedná propast. Když tehdejší světová královna bílého sportu jeho nabídku odmítla, využila svou možnost Margaret Courtová. Na den matek, 13. března 1973, podlehla v exhibičním zápase v kalifornské Ramoně rychle ve dvou setech 6:2, 6:1. Vítězství pomohlo Riggsovi nejen v dalším chvástání, ale i na titulní stranu časopisu Time.
?Říkala jsem si, že by nás to vrátilo o padesát let zpátky, kdybych ten zápas nevyhrála. Mohlo by to zruinovat ženskou profesionální soutěž a ovlivnit sebeúctu všech žen.?
Zápas, který byl původně zamýšlen jen jako jedna z řady netradičních exhibic, se dostal do centra mediální pozornosti. Tenisový souboj bleskurychle získal nálepku rozhodující bitvy mezi ženami a muži. Nešlo jen o to, kdo je lepší na kurtu, ale i o celkové vyvrácení nebo obhájení teze, že ženy mužům ve sportu prostě nestačí. Taková výzva, sto tisíc dolarů pro vítěze a v neposlední řadě Riggsova bezbřehá arogance nakonec přesvědčily i samotnou Kingovou.
Nepřehlédnutelný byl i komerční charakter souboje. Riggs podepsal lukrativní smlouvu se společností na cukrovinky Sugar Daddy, kterou propagoval obléknutím jejich bundy po třech odehraných hrách. ?Sladký taťka? Riggs přivítal Kingovou obřím lízátkem. Ta mu na oplátku dala kvičící prasátko jako symbol mužského šovinismu.
Nebylo to naposledy, co si Riggs mohl zakvičet. Po zcela zdrcujícím výsledku 6:4, 6:3 a 6:3 navzdory sebevědomým pozápasovým prohlášením zmizel na čtyři hodiny v hotelovém pokoji, v němž po sobě zanechal hotovou spoušť. Podobně vypadal i jeho tenisový výkon. I když měl v prvním setu lehce navrch, Kingová ho dokázala svojí zarputilostí urvat pro sebe a ve zbytku utkání soupeře dorazila. O tom, jak dalo klání Kingové zabrat, se mohli fanoušci a novináři přesvědčit hned druhý den. Vyhrála totiž svůj čtvrtfinálový duel na turnaji, ze kterého si na exhibici s Riggsem pouze odskočila.
Legendární bitva na plátnech
Historickou prohru muže se ženou ve sportovním ringu sledovalo jen v houstonské aréně přes třicet tisíc lidí. Dalších padesát milionů sedělo u amerických televizních obrazovek, k nimž se přidalo devadesát milionů diváků po celém světě. Vítězství ženské hráčky si po utkání vysloužilo i pejorativní zlehčování. Obhájci mužské nadřazenosti například vznášeli námitky, že místo souboje pohlaví byli spíše svědky souboje generací. O dvacet šest let mladší Kingová na vrcholu svých sportovních sil prý pouze porazila jednoho užvaněného tenisového důchodce. Objevily se ale i spekulace, že Riggs sice vsadil hodně peněz, ale proti sobě. Na jeho prohru měla mít vliv údajně i sázkařská mafie.
Navzdory různým snahám zpochybnit vítězství Kingové měl tento výsledek zásadní význam pro zvýšení prestiže ženského tenisu. ?Říkala jsem si, že by nás to vrátilo o padesát let zpátky, kdybych ten zápas nevyhrála. Mohlo by to zruinovat ženskou profesionální soutěž a ovlivnit sebeúctu všech žen,? prohlásila po zápase Kingová. ?Porazit pětapadesátiletého chlapa pro mě nebylo vůbec vzrušující. Vzrušením bylo představit tenis spoustě nových lidí,? dodala.
Zápas přispěl k tomu, aby byl ženský tenis brán stejně vážně jako mužský. Platové rozdíly v odměnách, proti nimž Kingová dlouhé roky bojovala, zmizely až nedávno díky iniciativě sester Williamsových. V roce 1992 se odehrál i třetí souboj pod hlavičkou ?bitva pohlaví?. Martina Navrátilová v něm tehdy podlehla Jimmymu Connorsovi ve dvou setech 7:5 a 6:2. Jejich klání bylo sice pro ženy neúspěšné, pokud jde o výsledek, ale ukázalo, že ženy mohou s muži odehrát zápas, který je skutečnou reklamou na to nejlepší z tenisu vůbec.
Kdo by si ale přesto chtěl vychutnat, jak žena vyprovodí šovinistu z kurtu debaklem, může si zajít do kina. Vítězství Kingové spolu s celým kolotočem okolo dramatické sportovní události se dočkalo adekvátního filmového zpracování, které právě teď vstupuje do amerických kin. Jak jinak než s titulem Battle of the Sexes. Když už slavný souboj nepřipomínají sportovní plátky, může to za ně udělat aspoň filmová rubrika.
Autor je spolupracovník redakce.
