Koho volit? Strany jsou jen dvě
Pokračujeme v předvolebním seriálu. K blížícím se volbám se tentokrát vyjadřil Martin C. Putna.
Stran k volbě nabízí se víc než tucet. Jenže některé základní principy jdou napříč volebními stranami. Říkám tomu ?strany vnější? a ?strany vnitřní?. Ta situace je vlastně analogická sféře náboženské: tam je také mnoho tuctů vnějších, viditelných církví (?denominací?, organizačních jednotek, jichž člověk může být členem), ale to podstatné, to rozhodující, tedy postoje k základním otázkám současnosti sub specie christianitatis, jde tou mnohostí napříč. Jenže které principy a postoje jsou ty opravdu základní? Předpokládám, že Alarm vnímá jako opravdu základní rozdíl mezi levicí a pravicí. Ale co tyto pojmy znamenají konkrétně, tváří v tvář dnešním tektonickým posunům? Rozhodování o tom nechám povolanějším a zainteresovanějším. Z mé perspektivy člověka, který se zabývá dějinami, kulturou a náboženstvím, mi připadá momentálně zřetelnější a jednoznačnější jiný rozdíl.
Už od roku 2002 jsem téměř pokaždé volil Zelené, i když to vždycky bylo s nějakým ?ale?.
?Vnitřní strany? jsou podle něj jen dvě: proevropská a prokremelská. Proevropská je ta, která chce uchovat a rozvíjet ? a jistě v mnohém zlepšovat a reformovat ? otevřenou společnost se svobodou vyznání, vyjadřování, shromažďování a osobní volby. Ta, která odmítá všechny nápady na ?tak trochu omezenou demokracii?, ?neliberální demokracii?, ?vůdcovskou demokracii? či ?naši národní demokracii?. Odmítá, protože se drží principů a protože nezapomněla, že všechny tyto nápady už tu jednou byly ? ve třicátých letech, v celé plejádě nacionalistických, autoritářských, polofašistických a úplně fašistických hnutí (v jejichž dějinách jsem se v rámci studia české katolické literatury bohužel musel vrtat hlouběji, než jsem na začátku tušil). Prokremelská strana je ta, která na tato hnutí ? výslovně nebo implicitně, vědomě nebo nevědomě ? navazuje. Ta, která suverénně pracuje se lží a nenávistí, což znamená konkrétně: s fake news a se stigmatizováním skupin, které bude třeba ?vyřešit?, až se ona ujme moci. Proevropská strana má symbolický úběžník v myšlence evropské jednoty (neříkám v Bruselu, neboť tam podělali mnohé), prokremelská má úběžník v Kremlu (neříkám v Rusku, neboť tam mnozí za svobodu už zase trpí, jsou šikanováni, ba i ?tajemně? vražděni).
Jenže jak se u vědomí těchto dvou ?vnitřních stran? rozhodovat vůči našim stranám vnějším? Když by člověk volil sociální demokracii, volí tím evropské demokraty Sobotku, Dienstbiera či Zaorálka, ale chtě nechtě i takové bytosti, jako je kamarád Putinových ?nočních vlků? Foldyna. Když by člověk volil lidovce, volí tím evropské demokraty Bělobrádka či Hermana, ale chtě nechtě i takové bytosti, jako je velebitel výchovného významu krumpáčů Čunek. Když by člověk volil ODS (to už opravdu jen čistě teoreticky), volí tím evropského demokrata Fialu, ale chtě nechtě i duo zlých klaunů Klausů. O stranách, které se celé hlásí k nacionálně-autoritářsko-kremelskému programu, zbytečno hovořit.
Pak jsou naštěstí strany, které se hlásí k Evropě a k demokracii bez všemožných nacionalistických a autoritářských ?ale?: Zelení, Piráti, starostové, TOP 09. Ale každá má nějaké ?ale?, ať personální či programové. Už od roku 2002 jsem téměř pokaždé volil Zelené, i když to vždycky bylo s nějakým ?ale?. Vždycky jsem se rozhodoval znovu a svobodně, podle nového kontextu. I letos se budu rozhodovat. Důstojné možnosti letošních voleb již byly vyjmenovány.
Autor je literární historik.
