Patriarchát a jeho strážkyně
- Na druhé straně se nebývale rozjela kampaň #MeToo. Ve srovnání s USA nebo Francií je u nás tato diskuse ovšem dost opatrná. Pro mě je na ní fascinující, jak je u nás ? především ze strany mužů ? často rámována nebude možné flirtovat, budou potlačovány sexuální pudy. To jen ukazuje na absolutní nepochopení kampaně. Nejde o sex, ale o násilí různého formátu a intenzity. Kampaň poukazuje na to, že k ženám a jejich tělům muži často přistupují jako k objektu, který je jim vždy dostupný, že si můžou sáhnout, křiknout, okupovat ženin prostor. Muži také této kampani často vytýkají, že dohromady dává různé projevy obtěžování a napadení, a proto ji nelze brát vážně. Podle mě je hlavně problém to, že spousta lidí zde obtěžující chování jako vážný problém nebere. Jenže ony právě ty malé každodenní projevy, které ženy často zažívají od dětství, mají obrovské dopady. Když budu parafrázovat, stokrát nic umořilo ženu?
- Ze statistik jasně vyplývá, že v České republice stále panují velké //a2larm.cz/2017/03/rovnost-zen-a-muzu-v-nedohlednu/“>nerovnosti ve finančním ohodnocení mužů a žen. Proč tomu tak je?
- Jedním z klíčových důvodů je tlak na muže. Nutno ale podotknout, že se takto disciplinují hlavně muži a kluci navzájem. Muži jsou tlačeni do rolí živitelů a ochránců. Jenže tyhle mužské role nemají oporu v realitě. Platy mužů jsou často nízké, s transformací průmyslu často vykonávají prekérní práce. Zcela jistě jsou pod tlakem, jenže cesta ven není v tom, že budou rezignovat na svoji partnerskou roli (vezměme si, kolik z nich dluží na výživném) nebo si svou pozici budou vynucovat sexuálním a domácím násilím. Bylo by fajn, kdybychom odstartovali diskusi o změně tradičních rolí, které zjevně nefungují. Přinášejí obrovský stres, psychické problémy a rozvodovost. Způsob, jakým je u nás vynucována maskulinita, zkrátka není dobrý. Ale pro mužskou populaci je z nějakého důvodu těžké říct my už to nechceme ? pojďme společně přemýšlet, jak to udělat jinak. Muži, kteří na tradiční role nepřistoupili, jsou stále v menšině a často musí bojovat s děsnými stereotypy. Když žijí v rovném partnerství, jsou údajně pod pantoflem. Mužům jsme v poslední dekádě umožnili maximálně větší otcovskou roli.
- //a2larm.cz/wp-content/uploads/2017/11/url.jpg“ alt=““ />
- Na to ale může zaznít námitka vždyť naši rodiče nebo prarodiče taky měli děti ? a to dokonce tváří v tvář takovým hrozbám, jako byl Hitler nebo jaderná válka?
- Vystupujete v novém dokumentárním //www.csfd.cz/film/439010-nerodic/prehled/“>filmu Jany Počtové Nerodič, kde také zaznívají vaše názory na bezdětnost. S jakými reakcemi se setkáváte?
- Musím říct, že až na pár výjimek jsem byla příjemně překvapená. Už dříve jsem dala rozhovory médiím a většina lidí mi napsala kladné ohlasy. Ozvali se mi i muži, jeden se svěřil, že by si býval přál partnerku jako já. Ocitl se totiž pod velkým tlakem, a kdyby se mohl svobodně rozhodnout, děti by radši neměl. Tohle je zkrátka tabu. Nemůžete říct svému dítěti To by bylo prima, kdybychom tě neměli.
- Naše společnost je v případě pohlaví silně hierarchická. Všechno, co je spojené s mužstvím, má mnohem větší váhu a ve velké míře to samozřejmě podporují i ženy. Spousta z nich se chová jako strážkyně patriarchátu, protože si myslí, že jim to přinese body. A částečně je to fakt pravda. Vidíme to odmala. Dívky se chlubí tím, že se radši kamarádí s kluky, protože parta holek je jen ?slepičinec?. Ženy se snaží dostat na mocenskou stranu mužů, což zasahuje až do nejvyšších společenských pater. Máme řadu političek, které se štítí tématu postavení žen a smějí se sexistickým vtipům svých kolegů. Dostanou se na určitou pozici, ale nedokážou nebo nechtějí toho využít pro tematizaci věcí, které jsou podstatné z hlediska ženských životů. Částečně je to pochopitelné a funguje to jako na vojně. Tyhle ženy si musely tvrdě vydobýt svoje postavení a projít určitým typem šikany. K ostatním se pak staví ve stylu Vydržela jsem to já, vydržíš to i ty.