Striptýz kolem Babiše

Povolební vyjednávání má od začátku skrytou agendu, která se navenek jeví jako bezděčné obnažování. Jde o staré zlodějny.

Všechno je vlastně jasné a celkem v klidu. Až na pár drobných zádrhelů typu možného nevydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka policii nebo islamofobního konspiracionisty Radka Kotena v čele bezpečnostního výboru. Staré struktury odcházejícího režimu se shodly, že podpora pro budoucí vládu sestává z ?hlasovací mašinérie? ANO, SPD a KSČM. A s rozkoší se oddaly mimořádně slastné hrůze. Dozajista však nad námi blednou závistí bratři Němci, kteří volili poslance o celý měsíc dřív a po nedávném krachu mezistranických rozhovorů budou prý jednat o skladbě své vlády až po Novém roce ? padla na ně totiž ze zúženého prostoru nanicovaté ?demokratické politiky?, ze všech stran obklíčené extremisty, smrtelná únava.

Pospíšil pomohl vyrvat místopředsedu vlády Jiřího Čunka z rukou spravedlnosti vlastní analýzou psanou se stejným zápalem, s jakým se dnes naopak staví za to, aby byl do těchže rukou vydán budoucí premiér Andrej Babiš.

U nás nic takového. I kdyby Andrej Babiš, jenž má být 6. prosince jmenován premiérem menšinové vlády, která mu byla obklíčením ?demokratických stran? vnucena, poprvé nakrásně se svým manažerským týmem před poslanci neobstál, dostane na Hradě druhou šanci. A pak klidně i třetí, neboť v čele Sněmovny se již usadil Radek Vondráček (ANO), který by Babišovu vládu nějak už s poslanci skoulel. Předčasné volby zkrátka nebudou. Už jenom proto, že se letos hned tři partaje, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN, prosmýkly pětiprocentní škvírou s odřeným krkem. Riskovat pád do naprosté nicoty se odhodlají jen stěží. ČSSD a KSČM na tom nejsou o mnoho lépe. A ani Piráti nemohou riskovat test, zda by se apolitická digitální mládež v tak krátkém čase hned dvakrát zvedla od notebooků a se stejně bujarým jucháním spěchala k urnám.

Štáby nepravostí

Sfoukněme pěnu dní a pohleďme, co podstatného se tu děje, co nadále pokračuje a je obnažováno. Ano, v šantánu s červenou lucernou i v politice s vrzáním mocenského kormidla jde vždycky hlavně o striptýz při vlnivém tanci kolem kluzké vertikální tyče. Aktuálně tu máme hanbaté a zároveň pohublé ?demokratické strany? s bankovkami za podvazky, kam si je pěchovaly více než čtvrt století. A teď kvílí pohoršením, jak jim agenti StB, podvodníci a extremisté tu jejich demokracii zčistajasna berou. Navíc jim ji berou tak drze a rafinovaně ? prostřednictvím demokratických voleb! Kdo by to byl řekl? Za tím je zase určitě Putin, jenž zručně točí kolem dějin z demokracie k totalitě a ze Západu na Východ.

I tento opakovaný vtip přestává být vtipem. Naši garanti demokracie se ještě nedovtípili, že volební ?říjnová revoluce? a povolební ?listopadový uragán? je jejich dílo? Spíše to dobře vědí, vlastně si tím byli jisti už v dobách, kdy v tlačenici kolem rozkrádané tomboly na celonárodním transformačním bálu šeptali do uměle navozené tmy: ?Po nás potopa.? Smůla. Potopa je tady a oni tu ještě jsou. A stále se musí obávat, že jim někdo nahlédne do ťuknutých karet, do historie jejich fixlování a pravých příčin sociálního vzestupu. Proto všechna ta nervozita. Takový pomatený konspiracionista v čele bezpečnostního výboru, odkojenec nejčernějších scénářů, jehož bujnou fantazii nikdo neubrzdí, je za jistých okolností opravdu nebezpečný. Pod příkrovem zásadovosti odstrčených tradičních stran, kterou zejména zahraniční politologové nechápou, se totiž odehrává skrytá agenda, v níž jde o holé krky. A nikoli o ?zájmy země? a po světě běžné slepování v podstatě libovolných koalic.

Obecné i zcela konkrétní obavy ze zaminovaného pole minulosti slyším ve slovech Miroslava Kalouska, jimiž ve Sněmovně nabádal Piráty, aby do čela dolní komory parlamentu nevolili Radka Vondráčka. Ten byl spolupracovníkem spolku Rekonstrukce státu, nyní chce zregulovat takzvaný lobbing a rád by prosadil nový zákon o státním zastupitelství. ?Po celý čas, kdy bude vládnout vláda bez důvěry a bez kontroly Sněmovny,? hřímal Kalousek na Piráty, ?ponesete odpovědnost za všechny kroky, které učiní v tajných službách, policii, státních podnicích.?  Ale samozřejmě, tohle přesně jsou ty štáby nepravostí, proti nimž je Čapí hnízdo pouhou pohádkou o pejskovi, kterému sluníčko ukradlo vodu. Odtud třeba tekly peníze pro ?progresivní web?, který si před volbami posvítil na ?žlutého barona? a zkusil ho zastavit knihou a filmem s jednorozměrnou propagandou pro malé děti.

Kalouskův maňásek

Obnažený pod světlem ramp je i Kalouskův nový maňásek Jiří Pospíšil, dvojitý exministr spravedlnosti ve vládách Mirka Topolánka a Petra Nečase, který se právě nyní, měsíc po vstupu do TOP 09, stal náhradníkem za dosavadního stranického maskota Karla Schwarzenberga. Těžko si představit vhodnější hadr na holi v oné supercitlivé sféře průniku množin s kmotry a papaláši, kteří tak dlouho pospolu řídili stát. Sympaťák Pospíšil, znalec fungování právních studií plzeňské Západočeské univerzity a přítel kmotra Romana Jurečky, za premiérování ?chlapa s gulema? vytrvale držel ve funkci nejvyšší žalobkyni Renatu Veseckou, instaloval Vlastimila Rampulu za vrchního státního zástupce v Praze a zaštítil Libora Grygárka. Jde o zvučná jména ze seznamu ?záporňáků? té vzrušující doby ?justiční mafie?. Pospíšil tehdy Vesecké pomohl vyrvat místopředsedu vlády Jiřího Čunka z rukou spravedlnosti vlastní právní analýzou psanou se stejným zápalem, s jakým se dnes naopak staví za to, aby byl do těchže rukou vydán budoucí premiér Andrej Babiš.

Čas oponou trhnul ? a změněn Pospíšil.  V jiném kabinetu, ve vládě ?pana Čistého?, nakonec náš hrdina Veseckou i Rampulu odvolal a jmenoval nejvyšší hlavou žalobců Pavla Zemana. Tenkrát Pospíšil přišel o ministerský post za svůj podpis pod jmenováním Lenky Bradáčové pražskou vrchní žalobkyní. Když ho Nečas s Klausem během hodiny za tento zločin smetli, užil si hvězdné chvíle v roli mučedníka spravedlnosti. Ještě loni Jiří Pospíšil ostře kritizoval policejní reformu, která rozlítila státní zástupce a rozprášila protimafiánský útvar Roberta Šlachty, jenž se pak uchýlil na celní správu, pod Babišova křídla. A dnes se opět proměněný Pospíšil ? a právě s Miroslavem Kalouskem, lítým kritikem ambicí ?prokurátorské republiky? ? chystá zachraňovat TOP 09, zemi, demokracii a právní stát před Babišem (a Západ před Ruskem). To je laciné číslo; za podvazek bych mu za ně nestrčil ani kilo.

U nás v bordelu

Taková je atmosféra, v níž politicky nezkušení a zároveň neúnavní Piráti vnesli do Sněmovny trochu kyslíku. Jistě, mění názory a mají divné nápady, ohmatávají dobytý prostor slepeckou holí a na kritiku reagují podrážděně. Páprdové mají pocit, že jsou nevychovaní. Jejich striptýz spočívá zatím jen ve třech chybách, které jsou ovšem vážné. Za prvé vše nasvědčuje, že nepostřehli onu skrytou agendu, ten tlumený rachot kostlivců z éry budování kapitalismu v Česku završené amnestií Václava Klause, rachot stále aktuální, jenž má přikrýt maskovačka povolebních vyjednávání, zásadových postojů a rétorických figur. Postřehnou to vůbec někdy? Za druhé, žijí v hlubokém omylu, že moc a vliv se dá nejen čestně, ale i dosti účinně uplatnit v lavicích a postech zákonodárného sboru, ve výborech a komisích, z řečnické tribuny ?prostřednictvím pana předsedajícího?. Ne. Prakticky až sedmdesát procent státní moci je v rukou vlády a jednotlivých ministerstev. Piráti se dobrovolně vzdali reálné moci i možnosti nahradit sociální demokraty a jiné potrefené husy v úloze protihráčů Babišovy firmy přímo ve vládě. Třetí omyl spočívá v přesvědčení, že nejen strategie, ale i taktika, nejen naplnění hlavních bodů programu, ale i jednotlivé kroky k tomuto cíli musí být konzultovány se členy a příznivci strany. Tak to nemůže fungovat. Procedury musí být flexibilní a zodpovídají za ně pouze lídři, nehybnost naopak sluší dohodnuté cílové pásce, reálně kontrolované jedině základnou. Dokud s tímhle něco Pirátská strana neudělá, nebude stabilní, účinně akční a nezneužitelná.

Ne, že by demokracie, jak jsme ji dosud znali a ne vždy prokleli, neměla tak trochu na kahánku. Její problémy však asi nevyřeší politická strana nevnímající, že se ocitla v bordelu. Natož nějaká šlapka.

Autor je politický komentátor.