Ultimate magazine theme for WordPress.

Slušnost pro všechny

3

Protibabišovské skandování jako ?StB? nebo ?Chceme slušnou vládu? včera znělo v Praze, ale i jedenácti dalších městech.

Podle některých demonstrují studenti a další občané vydávající se v posledních týdnech do ulic ?proti výsledkům voleb?. Voliči zkrátka rozdali karty a teď nezbývá než čekat, co s tím politické strany udělají. Toto uvažování nemusí nutně znamenat zpochybňování práva všech na demonstraci ? zkrátka se konstatuje, že demonstrace teď nedávají moc smysl. Sami demonstrující to ale cítí úplně jinak, Mluví dokonce o ?pražském jaru 2018? a o ?nové sametové revoluci? a zdá se, že po úspěchu s odvoláním ?mlátičky? Ondráčka a s příchodem teplého počasí cítí dost energie na politickou změnu.

Spor o ?slušnou vládu?

Demonstrující měli jeden hlavní požadavek. Chtějí prý ?slušnou vládu? a ?slušného premiéra?. Kdo by ale slušnost v politice nechtěl a co konkrétně to znamená? Vždyť i ti nejtvrdší rasisti a xenofobové se označují za ?slušné Čechy? a brněnské hnutí napojené na místní neonacistickou scénu se pojmenovalo Slušní lidé. Slušnost prostě chtějí tak trochu všichni, i když si pod ní představují naprosto odlišné věci.

Pokud připustíme, že se nejedná o žádný ?nový Listopad?, ale pouze o nespokojenost s Babišem jako premiérem bez jakýchkoliv jiných požadavků, pak akce dávají smysl.

Snad ale i přesto stále existuje nějaký společný prostor pro slušnost. Taková slušnost by mohla třeba znamenat, že budeme usilovat o stát, jehož justice nepřiměřeně nepostihuje malé delikty a nezavírá oči před obřími korupčními skandály. Stát, který se svými investicemi bude zasazovat o to, aby se zlepšovala kvalita života i v místech, z nichž lidé odcházejí. Stát, kde vymáhání nicotných dluhů prostřednictvím exekucí nelikviduje statisíce rodinných životů a kde exekuční mafie nedávají zoufalým věřitelům jen směšné desátky z jejich pohledávek, protože potřebují nejprve naplnit vlastní kapsy. Stát, v němž vzdělání a zaměstnání rodičů nebude mít zásadní vliv na to, kam to v životě dotáhnete, jak je tomu v dnešním Česku. Ve slušné společnosti by také nemělo být normální, aby vás už barva kůže vyloučila z kvalitních školských institucí, zabránila vám v pořízení kvalitního bydlení a získání důstojné práce. Slušná společnost také dohlíží na to, aby stát nepřicházel ročně o stovky miliard na daňových únicích, stará se o své nejslabší členy a pomáhá těm nejzranitelnějším a lidem v nouzi. Pokud by demonstrující usilovali o takovouto slušnost, měli by naši plnou podporu.

Často se dnes mluví o nutnosti spojit rozdělenou společnost, ale vágní řeči o demokracii, prozápadním směřování a odmítání komunismu to nikdy nemůžou zajistit. Slouží jen k sebepotvrzování hodnot sociálních skupin, které přece vědí, že silnou krizí procházejí i západoevropské země a že dvě nejsilnější armády Severoatlantické aliance, k níž se protestující hlásili, dnes spadají pod velení nevypočitatelných lunatiků Trumpa a Erdogana. Pokud však od vzletných a abstraktních hodnot nesestoupíme ke konkrétním problémům dnešního Česka a Evropy, těžko se k nějaké společně řeči dobereme.

A proč bychom o nějakou společnou řeč vůbec měli usilovat? Odstrašujícím příkladem může být polský a maďarský scénář. Vždyť včerejší protest se konal jen dva dny poté, co si Viktor Orbán zajistil ústavní většinu v maďarském parlamentu a jeho jedinou silnou opozicí je radikálně pravicová strana Jobbik. Dohromady získaly při velmi vysoké volební účasti bezmála 70 procent hlasů. Nemá smysl si nalhávat, že liberální scéna a občanská společnost je u nás silnější než v těchto zemích. Ještě můžeme podobným tendencím zabránit, ale musíme s tím začít hned.

Jak se zbavit Babiše

Organizátor demonstrace Mikuláš Minář v rozhovoru pro DVTV vysvětlil své antibabišovské ?silné gesto? tvrzením, že se nacházíme v podobné situaci, jako by se premiérem měl stát David Rath. Srovnání ale kulhá zejména v tom ohledu, že Andrej Babiš byl se svými prohřešky zvolen, a domnívat se, že o nich jeho voliči nevěděli nebo že na základě protestů jeho voliči změní názor, je poměrně naivní. Minář se pak ve zmíněném rozhovoru dostal i k odkazům na ?vládu jedné strany?, kterou je v současnosti ta Babišova.

?Demokracie je křehká květina,? varoval Minář na demonstraci. Z pódia se moc nemluvilo ? především se skandovalo a znovu se objevilo heslo ?Nechceme Babiše?.  Demonstrovat v demokracii za demokracii má ale svá úskalí, zvláště když demonstranti nechtějí rámec stávajícího systému nijak překročit a spokojují se s obecnými apely na slušnost. V zásadě demonstrují za něco, co mají. Atraktivnější je obrana demokracie před těmi, kteří ji ? byť se k moci derou v rámci stávajících pravidel ? chtějí ohrozit. Jenže právě v tom jsou požadavky ?Miliony chvilek? zoufale nekonkrétní. Přesto se nedá tvrdit, že se ve společnosti nic neděje a že současné protesty nemohou získat v brzké budoucnosti zajímavější formu.

Pokud připustíme, že se nejedná o žádný ?nový Listopad?, ale pouze o nespokojenost s Babišem jako premiérem bez jakýchkoliv jiných požadavků, pak akce dávají smysl. Tlak na Babiše, aby nebránil vzniku nové vlády, sílí a jeho neschopnost vytvořit akceschopnou vládu ho může poškodit i u jeho voličů. Na odstoupení Babiše z funkce premiéra by ostatně v blízké době mohl začít tlačit i prezident. Odstranění silného protivníka, který poslední dobou nechce být Zemanovi vždy a ve všem po vůli, by prezidentovi mohlo hrát do karet. Výsledkem by byla vláda bez Babiše (ale s hnutím ANO), který by musel zůstat v pozadí a věci řídit z dálky. Otázkou zůstává, k čemu by to bylo dobré ? kromě dodržení formální slušnosti ? a jestli zrovna toto demonstranti a petenti chtějí.

Autoři jsou redaktoři Alarmu.

 

Leave A Reply