Bez vědy a výzkumu terorismus nezastavíme
- Scott Atran, který působí v několika #0000ff;“>akademických institucích, mimo jiné na Oxfordské univerzitě, Michiganské univerzitě a ve francouzském Národním centru vědeckého výzkumu, publikoval minulý týden v časopise Science esej, ve kterém prosazuje vědečtější a na výzkumu založený přístup k celosvětové prevenci terorismu. Argumentuje v něm tím, že zpravodajské a bezpečnostní služby nemají kapacity na dlouhodobá opatření, která by vedla k prevenci násilného extremismu. Zdůrazňuje, že bez terénního výzkumu v konfliktních oblastech, zaměřeného na pochopení toho, jak a proč se lidé radikalizují, nemůžeme nikdy vytvořit smysluplnou strategii prevence útoků.
- Mnoho občanů Spojených států slyší na sliby o ?kobercových náletech? na Islámský stát, jak o nich v předvolební kampani mluvil například senátor #0000ff;“>Ted Cruz ? ?budeme bombardovat, dokud nezjistíme, jestli písek může doutnat?. Jak je přesvědčit o tom, že k násilnému extremismu je třeba přistupovat promyšleně a s pomocí důkazů?
- Je těžké vystačit si pouze s důkazy. Nikdy v historii nevyvolala tak malá hrstka lidí s tak nepatrnými prostředky tak obrovský strach. Myslím to tak, že kdyby šlo jenom o vojsko a zbraně, mohla by Islámský stát snadno porazit třeba belgická armáda. Jenže zatím nikdo nebere moc vážně to, o co tu skutečně jde Kdo jsou ti lidé? Proč dělají to, co dělají? A proč právě teď?
- Nemám dojem, že by tu jednoduše existovala nějaká ideologie, že by jednotlivé extrémní ideje tak nějak poletovaly ve vzduchu a lidé se jimi mohli nakazit jako nějakým virem. A proto si také nemyslím, že bude k něčemu dobré, když jen tak vypustíme do vzduchu kontra-narativy místo toho, abychom se je snažili nějak ukotvit. Mluvil jsem s imámem, který rekrutoval lidi pro Islámský stát na hranici Sýrie a Jordánska. A ten mi řekl ?Víte, ti lidé k nám přicházejí s nadšením i se soucitem. Hledají dobrodružství.? My jim musíme dát nějaký pozitivní příklad, něco, co jim pomůže si uvědomit, že v tomto případě naletěli.
- To je z několika důvodů skutečně dost složité. Za prvé, akademici vlastně nevědí, jak komunikovat s politiky a úředníky. Když se o to pokoušejí, mají většinou tendenci jim říkat, co by měli dělat. A reakce je pak většinou ve smyslu ?Aha, a tebe sakra zvolil kdo, že tady chceš rozhodovat??
- V té administrativě je pár seriózních lidí, což mi připadá celkem nadějné. Ale když se pak podívám, jaká jsou jejich ideologická prohlášení, propadám těžké depresi. V jednom z loňských vydání #0000ff;“>časopisu Dabiq, který vydává Islámský stát, se mluví o tom, že cílem je eliminovat takzvanou šedou zónu ? tedy lidi, kteří nejsou ani nevěřící, ale ani opravdoví věřící. Do téhle šedé zóny náleží většina lidstva, včetně většiny muslimů. Strategie teroristických útoků, zvláště útoků na bezbranná civilní místa, jako jsou kavárny, sportoviště nebo kulturní události, nespočívá pouze ve snaze narušit důvěru občanů ve vládu příslušné země, i když to se také daří. Hlavním záměrem ovšem je šířit podezření a nenávist mezi lidmi, kteří jsou stejného původu jako ti, kdo útok spáchali. Cílem je ukázat muslimům, že ať už jste jakkoliv mírumilovní, není pro vás na světě místo.
- Z anglického originálu #0000ff;“>Rethinking the war on terrorism, with the help of science, publikovaného na webu deníku Washington Post, přeložila Marie Heřmanová.